Noc na Zemi
-
Night on Earth
-
Noc na Zemi
Komedie / Drama / Povídkový
Francie / Německo / Japonsko / Velká Británie, 1991, 129 min
Režie:
Jim JarmuschHudba:
Tom WaitsPlakáty
Obsah
-
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (257)
-
velkyvezir
Můj nejoblíbenější film od Jarmusche. Asi i proto, že ten jsem od něj viděl jako první, to mohl být tak rok 1995 nebo 1996. Nezapomenultná Winona Ryder, opět Benigni a hlavně finská parta z posledního příběhu. Inteligentní vtipná podívaná na téma, co se právě děje taxikářům po celém světě...(20.6.2007)
-
G.W.Bush
Bylo nebylo pět taxikářů, každý jiný, každý jinde a každý měl té noci zajímavé rito.(26.2.2009)
-
mirliflore
Jarmusch měl originální nápad. A přetvořil ho v Night on Earth. Film má patřičnou atmosféru, ale povídky si nejsou rovnocené. Losangelská mě zaujala především hereckým výkonem Winony Ryder. Kdo neviděl povídku odehrávající se v New Yorku, neví, co je tragikomedie. Helmed-Helmut je postava, která se vám prostě musí líbit, i když žádný východní Němec by se v něm asi nezhlédl. Tento trochu americký pohled na Evropany žijící pod komunistickým režimem musíme Jarmuschovi halt odpustit. Zato helmed-Helmutova jízda nastavila laťku, kterou se mi v autoškole dosud nepodařilo dosáhnout :D. Povídka v Paříži je zajímavá, ale zpracování je trošičku slabší než původní 2.Ale aspoň jsem se trochu pocvičil ve francouzštině a zasmál se tomu, jak se 2 slušně oblečení černoši vysmívají třetímu, že pochází z pralesa apod. Jednoznačně nejhorší je povídka římská, u které mám silný dojem, že se na ní Roberto Benigni nepodílel jen protagonačně, ale i autorsky. Není ani ftipná, ani tragická. Poslední příběh, z Helsinek, je sice pěkně napsaný, ale fšechno důležité je v ní odvyprávěno, což trochu zamrzí. I tak vás fšak určitě nenechá chladnými. Celkově mi to vychází na ****. Nebýt římské části, která ostatně imho do snímku tak nějak nezapadá, dal bych jednoznačně za *****.(20.5.2006)
-
Cement73
Absolútna špička medzi filmami ktoré mám rád. Jarmuchovi sa podarilo vytvoriť takú atmosféru, že som nevedel, či sa mám smiať, alebo plakať. Päť príbehov tak rozdielnych, ako len život môže byť... smiešno-smutno-láskavé.(28.8.2008)
-
nevermore
Paradoxně nejmíň na celém filmu se mi líbila má milovaná Winona, která tady neskutečně přehrávala. To její kouření jedné cigarety za druhou bylo naprosto nedůvěryhodné a celkově ta role rebelky jí dle mě vůbec neseděla. Ale ostaní příběhy byly slušné. Patrně nejlepší Jarmuschův film, co jsem k tomuto okamžiku viděl..(13.3.2009)
-
bila.tecka
Hořkost spojená s nadějí, to u Jarmusche miluju... Ne všech pět povídek bylo úžasných, ale každá měla své místo a co říct. Pět pohledů na "typická" velkoměsta skrz noční sklo taxíku. New York s Arminem Mueller-Stahlem jasně vede, Paříž a Helsinki mrazí každá docela jiným způsobem. A všechno je to úsměvné a dojemné zároveň. Mám jedno velké přání: až někdy pojedu do NY, musím natrefit na Helmuta..(9.7.2009)
-
nithiel
První Los angelská povídka byla naprosto úchvatná, druhá New Yorská se její úrovně zuby nehty držela, pařížská trochu horší, ale naprosto úchvatný Roberto Benigni řítící Římem ve vodopádu slov nám to skvěle vynahradí, a melancholický helsinský závěr nám radost z filmu nezkazí. Napříč všími navíc prochází skvělý dojem z hudby, která vždy zapadala do rytmu vyprávění.(2.12.2009)
-
El Loco
Miláčik nezávislej scény Jim Jarmusch natočil film, v ktorom hrajú hlavnú úlohu úplne obyčajní ľudia (taxikári a ich pasažieri) s úplne bežnými ľudskými starosťami. Dej je rozdelený do piatich poviedok, pričom každá sa odohráva na inom mieste - Los Angeles, New York, Paríž, Rím a Helsinki. V každom tomto meste každý večer taxikári prevezú z jedného miesta na druhé tisícky ľudí. Pracujú nielen ako dopravcovia, ale častokrát sa z nich stávajú akési bútľavé vŕby, ktoré počúvajú mnohé ľudské príbehy a pokúšajú sa pomôcť. V snímku excelujú hlavne mladučká Winona Ryder, Armin Mueller- Stahl ako „Schumacher“ Helmut, geniálne excentrický (ovcofil a tekvicofil) Roberto Benigni a celá posádka helsinského „taksíka“. Atmosféru ešte dokresľuje tradičná hudba Toma Waitsa(20.9.2005)
-
Bafo
Dalsi z Jarmuschovych skvelych filmu... Predevsim New York a Rim sou vazne povedene :) Avsak dle meho nazoru jsou treba kafe a cigara lepsi... Ikdyz z tento film vam rekne vic o tech mistech nez poznavaci zajezd pro duchodce v autobuse... No kazdopadne doporucuji(28.11.2005)
-
lewwin
Několik povídek z několika světových velkoměst nám dává nahlédnout do chodu života v různých částech zeměkoule. Nejvíce se mi líbil New York a Řím, nejméně Paříž. Nicméně i přesto je to kvalitní film, který stojí za shlédnutí;)(6.12.2005)
-
mota
Noční povídky o životě taxikářů a jejich pasažérech mi přišli zábavné v tomto pořadí – Řím, Helsinky, NY. Nebýt Paříže a LA přidal bych hvězdičku.(1.1.2007)
-
daduza
Řím, Paříž a Tom Waits!(20.4.2009)
-
black.mao
Po světe jezdí mnoho různých taxikářů a ve svých taxících vozí mnoho různých cestujících. Zde nočním Římem jeden veze kněze do Vatikánu a obtížen svými hříchy netuší, že zpovědí si vůbec nepolepší. Tu zase další za ranního svítání v Helsinkách veze tři kamarády, co předtím zapíjeli životní krach jednoho z nich, a vede rozhovor o síle lidského neštěstí. Co jiné měto, to jiný příběh, jiný taxík, jiné osudy.(25.4.2009)
-
danliofer
Jak si moc nepamatuji "gagy" z filmů, tak z těchto příběhů mi jich pár utkvělo. To už v mém případě autor opravdu zabodoval. Jim Jarmusch je má krevní skupina! Ve všem, co natočil... Noc na zemi doporučuji buď na úplném začátku či na úplném konci seznamování se s jeho tvorbou... Tento film jako celek přece jen tak trochu ční nad vším svým absolutně ryzím absurdním humorem...(23.6.2009)
-
Eva_D666
Vůbec jsem netušila do čeho jdu a ještě před koncem prvního příběhu jsem si myslela, že mladá řidička taxíku se stane filmovou hvězdou a ve svém volném čase bude opravovat auta;-) První příběh skončil a já jsem se se svou vidinou ve šťastný konec rozesmutněla..Nicméně započal další příběh, u kterého jsem se nemohla přestat smát:-D ještě teď, když si vzpomenu na Helmuta:-D:-D V tu chvíli se Noc na zemi dobývala do moji TOP, ale další příběhy byly spíše už zklamaním...Čili 4*, velmi zaslouženě.(27.9.2009)
-
Vodou
Film ve mě probudil čisté myšlenky....(17.11.2010)
-
Piggsy
Příjemný film, u kterého jsem se nenudil, ale ani nijak výrazně nebavil...(26.12.2010)
-
atlet
Tak a je to...odškrtnout si další film od Jima Jamusche. Jinak - odškrtnout si další skvělý film od Jima Jarmusche! Je vůbec možné, aby mě tento režisér v některém filmu zklamal? kde bere pořád ispiraci? dobrá, nebudu tvrdit, že každý minipříběh je na stejné úrovni, ale přesto si každý zanechává vysoký standart. Dovolím si udělat jednotlivé hodnocení příběhů - příběh s Winonou Ryder mi silně připomněl knihu Alchimista od Coelha, Winona Ryder ve svých sladkých 20 letech záhrála tuto roli na výbornou *****...příběh se "stinítkem" je třešničkou na dortu, kdy jsem měl po celou dobu tohotu příběhu úsměv na rtech ("fuck you, fuck you, fuck you...nice family" :D) ****** (6 hvězdiček si zde dovolím dát :) )...3.příběh z Paříže - nevím proč, ale nějak mě tento příběh nechytl, jak by asi měl...ale nandala mu to pěkně ****...4.příběh s Robertem Benignim mě pobavil, přesto asi nejslabší příběh. Upovídanost Benigniho neutáhne vždy vše! ****...a co říci k poslednímu příběhu? ano, uronil jsem slzu. Ukázka toho, jak některé naše problémy jsou vlastně jen banality. ***** sečtečno, podtrženo - nějakých 85%, ale 5 hvězdiček si to zaslouží!(29.7.2008)
-
Amputace
Tohle bylo mé první setkání s Jarmuschem, o němž jsem doposud slyšel jen samou chválu a jehož ikonizace americké nezávislé kinematografie je také nepřehlédnutelná, a musím se hned úvodem přiznat, že jsem očekával trochu víc. Pět nezávislých povídek z interiéru taxíku, které se k sobě dějově nijak nevážou, ale přece je spojuje silný nádech lidství a vztahové nezávaznosti, zaujmou svými pevnými, avšak nijak originálními, dialogy se špetkou osobitého vtipu a bezchybnými hereckými výkony, bohužel jen "pařížská" povídka aspiruje na něco víc..._Rád bych se nyní vyjádřil ke každé epizodě zvlášť. Tak tedy; první příběh odehrávající se v L.A. staví zcela evidentně na osobnostním kontrastu a vzájemné odtažitosti. Životní priority obou postav jsou diametrálně odlišné a na stupnici hodnot každé z nich stojí úplně v jiném sloupci. V závěru příběhu se však ta zdánlivě morálnější, rozumnější a společensky hodnotnější obrací na svůj povahový protějšek s podivnou žádostí, který zůstává nenaplněna, čímž se úlohy v momentě prohodí a divák má tak možnost sledovat zrádnou proměnlivost lidských hodnot, jejich relativní neurčitelnost - náhle je to příběh o svobodě a spoutanosti. V této epizodě na mě nejvíce zápusobila Winona Ryder a její volnomyšlenkářská role, děj jako takový však nepřináší nic nového, ani překvapivého, plyne očekávaným směrem a v samotném závěru tedy nijak neohromí._To druhá povídka přináší mnohem propracovanější přístup k lidským emocím. Již v úvodu záměrně vyznívá nuceně absurdně, aby po rozkrytí charakterů postav (mužských; ženská je zde jen pro oživení těch muškých, sama o sobě není funkční a ani se nesnaží být) vyplaval na povrch silný cit, se kterým koketuje. V divákovi se v pravidelných dávkách střídají pocity nostalgie a humorné zábavy, na konci se však cítí trochu zmatený a mírně rozmrzelý, stejně jako "klaun", který se nedokáže zorientovat ve městě jemu tak sympatickém a v tomto stavu konečně poznává i druhou minci bavičského řemesla. Herecké výkony, ani dialogy nemá v tomto případě smysl komentovat - byly vynikající._"Trojka"; zřejmě nejlepší epizoda, zda-li se vyrovná dialogům a herectví "dvojky" nedokážu posoudit, ale v každém případě nabízí nejpůsobivější interpretaci. Jelikož příběh není narozdíl od předchozích dvou založen na "jednom" dialogu (nabízí návaznost více dějů) a "jedné" postavě (více perspektiv) ve výsledku vyznívá mnohem hlubokomyslněji. Může být ve skutečnosti hloupý a náhodně poskládaný ze vzájemně nesouvisejících dialogů, ale tomu příliš nevěřím. Naopak si myslím, že je pečlivě promyšlený v návaznosti a síle detailu a jeho vyznění vyvolá úsměv na tváří stejně jako u hlavní hrdinky. Tato epizoda je vlastně takovým koloběhem, který nikde nezačal a nikde neskončí, což je pro zobrazované téma dokonalou šablonou; jde o přehlídku xenofobie, proti níž se jednotlivé postavy brání smíchem a ponižujícím nepochopením stejně "deformovaných", aniž by si dokázaly připustit vlastní odlišnost. V této hříčce zkrátka cítím hloubku._Příběh z Říma je pro mě nejtvrdším ořížkem co se týče způsobu, kterým bych ho měl vnímat. Na jednu stranu v něm zcela chybí jakákoli dějotvornost, na stranu druhou jsem se u něj nejvíce nasmál (přestože je to bezpochy spíše pokleslý typ humoru). Jelikož jsem na vážkách a nevím zda hodnotit velikost jednoho, či malost druhého, rozhodl jsem se přistoupit na jedinou jistotu, která je nezpochybnitelná - Roberto Benigni. Ten člověk by mě zkrátka dokázal rozesmát za jakéhokoli stavu a to i s monology postrádajícími sebemenší konstruktivní význam (což se tady stalo). A proto shledávám, že jeho herecký přínos je tím jediným, co činí tuto povídku jakž takž stravitelnou._Helsinky - přiznám se, že tuto epizodu jsem nepochopil, respektive nepochopil jsem, co chtěla sdělit, tudíž ani nemám moc co říct. Pochybuju, že jejím původním plánem bylo jen vyjádření toho na první pohled znatelného - vždycky může být ještě hůř - a pokud ano, směle ji házím do odpadu._Jednotlivé povídky hodnotím následovně: Los Angeles - 3/4, New York - 4/5, Paříž - 5, Řím - 3, Helsinky - 0/3, celkově tedy dávám takové pofidérní 4 :)(21.7.2009)
-
dr.fish
V současné době se prokousávám filmografií Aki Kaurismakiho. Jim Jarmush už má za sebou pár filmů, ale tenhle mi připadá nepříliš dotažený. Oproti Kaurismakiho Drž si šátek Tatjano nebo Muž bez minulosti, je tenhle snímek málo nápaditý a prázdný, chvílemi nudí (což je asi ta nezávislost). Myslím, že se svým potenciálem tentokrát Jarmush ustrnul na půl cesty, nedotáhl. Ani to nepotřeboval, jelikož už byl hodně slavný a jak je vidět, úspěch byl zaručen. Mimo zákon a Mrtvý muž zůstávají jeho nejlepšími filmy.(9.3.2011)
86%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
| V kinech ČR od: | 01.10.2005 |
|---|---|
| Na DVD od: | 24.03.2009 LevneKnihy |
Podobné
- Provinilá srdce (2006)
- Dalších deset minut (2002)
- Dalších deset minut II. (2002)