poster

Playtime

  • Francie

    Playtime

  • anglický

    Play Time

Komedie / Drama

Francie / Itálie, 1967, 113 min (SE: 155 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Djkoma
    **

    ASI nejsem vyvolen k pochopení Jacquese Tatiho. Můj mozek ani nepobírá, že by on měl být génius, klasik a nebo ještě něco většího. Pro mě je sledování jeho filmů horší než koukání na hloupé teenagery, kteří si užívají s dortem nebo flétnou. Tak třeba napodruhé za pár let...(3.9.2005)

  • flanker.27
    ****

    Hodnocení je pro mne v tomto případě velmi obtížné, jelikož si moc nepotrpím na podobný styl bez přímého dialogu, který by posunoval děj. Takovýhle styl bych považoval za vhodnější spíše pro kratší skeč než celovečerní film. Přesto je film tak plný gagů založených na situacích odpozorovaných ze života, že jsem ho byl schopen sledovat, aniž bych se nudil. Nevím, jestli bych byl schopen shlédnout ho podruhé, ale nelze říct, že by mne neoslovil. Takže přes výhrady je to díky mnoha postřehům a díky skvěle vykreslené atmosféře přetechnizivaného ultramoderního města za 4*.(26.1.2006)

  • xxmartinxx
    ***

    Vynikající pozadí pro film. Ale ne film. Všechny ty dokonalé kompozice a barevné hříčky bych také rád obdivoval, to by ale musely sloužit jako pozadí pro "něco", ne být alfou a omegou Tatiho zájmu. Čtu si o nadšení z toho, že ve filmu nikdo nikoho nevede za ručičku a neříká nám, co s ním máme dělat... To je alibismus. O čem ten film vypráví, že se vysmívá velkoměstskému prostředí, je naprosto jasné. Že je to jasné od první do poslední minuty bez nějakého nosného příběhu, není "nevodění za ruku", ale "vodění od nikud nikam".(28.2.2013)

  • Baxt
    *****

    Playtime je smrtelníkem neuskutečnitelné veledílo, překonávající s lehkostí veškerenstvo kinematografie. Ale jak už to u Tatiho bývá, Hulotova dobrodružství nemají příbuzného, spolehlivě vybočují ze všech trendů, jaké byly v letech jejich vzniku nastoleny, tudíž v pohodlných divácích vyvolává údiv, často i odpor. ___ Dovádí se k dokonalosti Tatiho cyklus, díky němuž jsou jeho díla nesmrtelná. Film je to obsahově lidský, milý, vstřícný, ale nikdy plytký nebo kýčovitý, díky svému pokrokovému vybočování. Zároveň je formálně moderně pokrokový, a to beze stop chladu či odtažitosti. A tím se dostáváme zpět na začátek k lidskosti. ___ To už bylo v nemenší míře k vidění v Mém strýčkovi. Playtime navazuje i na roztomile divadelní choreografii v přesných interiérech. Vrcholem je zdravě megalomanská scéna v restauraci, kde Tati zkoncentruje všechny své režijní síly, jakožto i minulá, zdánlivě nepotřebná vypravěčská vodítka a odbočky, aby následně objal věčnost.(17.8.2012)

  • betelgeuse
    *****

    Jeden z nejlepších filmů všech dob.(5.12.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace