Přehlídka smrti

Stopáž sice může být pro mnohé neúnosná, ale Vidor od počátku rozehrává plnohodnotný příběh, který se stal svým pacifistickým nádechem vzorem pro budoucí filmaře a jejich dramatické válečné opusy. Úvodní část na francouzském statku přeci jen mohla být trochu kratší a znázornění bitevní vřavy mě trochu iritovalo nesmyslným chováním většiny vojáků, ale coby němý film postavený pořád s větší části na statických záběrech a sem tam důmyslných víceexpozicích funguje Big Parade nadmíru dobře a jeho jednoduché sdělení je nakonec dostatečně silné. Obzvlášť scény v zákopech korunované takřka Remarqovsky poetickou cigaretkou s nepřítelem představují opravdu vynikající kus čisté filmařiny... (09.12.2015)

(1001) -"Am I dead yet?" Přehlídka smrti nabízí klasickou hollywoodskou pohádku "přátelství, láska, válka" v tak čisté a v rámci možností nezpatetizované esenci, že se na ni vůbec nejde zlobit. Rozložení událostí odpovídá spíš čtení knihy než dnešnímu pojetí filmové dramaturgie, ale to se u těch prvotních blockbusterů vidí často. Mašinerie války je zobrazená vcelku impozantně. Dvojexpozice vojsk a výbuchů způsobuje, že pochodující vojáci ještě zaživa vypadají jako duchové, kterých se tenhle svět už netýká, a že se doopravdy zastaví až někde v zásvětí. Z postav mě nejvíc zaujal Slim Karla Danea, a když jsem si pak četla biografii hercova skutečného osudu, uronila jsem i opravdovou slzičku. Moje nejoblíbenější němé filmy vyprávějí jinak a o jiném, ale nepůjdu tak daleko jako za svých mladých let, abych tento "jiný" mainstreamový způsob pohledu vyloženě odsuzovala. (27.08.2017)

Bohužel na rozdíl od ostatních hodnotících jsem nebyl ze snímku příliš nadšen. V době, kdy Francouzi a Němci točili syrové snímky přišli Američané s přehnaně patetickým filmem se scénářem jak vytrženým ze slabšího románku pro ženy. Dvě - tři scény člověku v hlavě uvíznou, ale jako celek film nepřináší divákový žádný silný zážitek. (18.11.2009)

Jedno z nejpříjemnějších překvapení. The Big Parade je film, který mate tělem. Se všemi těmi přízvisky velkého filmu bych rozhodně nečekala něco tak přirozeného a okouzlujícího. Skutečně nejde ani tak o válečný film, jako spíš o bajku o přátelství a mládí v rozpuku. Ačkoli samotné válečné scény jsou velice přesvědčivé, ale ani v nich se neobejdeme bez spolupráce přátelství a odvahy. Vysloveně kouzelné a zábavné jsou scény s přáteli hlavního hrdiny po narukování, když jim ještě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Celku samozřejmě dominuje John Gilbert, miláček filmového plátna. Mladý, krásný, sympatický hrdina všedního dne. Konečně i tu svou malou Francouzku sbalil tak elegantně na žvýkačku jako by to bylo dnes. Hned se pak lépe chápe onen slavný příběh vysněného páru Garbo a Gilberta před kamerou i za ní, když si za těmito jmény nepředstavujeme filmové ikony, ale příjemné mladé lidi, kteří mimochodem hrají i ve filmech. O nějakých záporech zde nelze hovořit, jde o nejčistší americký film o připojení Spojených států do války, jaký kdy byl natočen. Příběh člověka jde ruku v ruce s dějinami. A jako už tolikrát vivat nový hudební doprovod Carla Davise. (18.05.2012)

Přehlídka smrti, je film plný emocí. Nalezneme zde: lásku, přátelství, touhu žít ale i hořký návrat z války a ztrátu přátel. Nakonec vše však šťastně skončí . Není němého filmu, který by i bez jediného slova, byl schopen vytvořit takové emoce, jako tento. Příběh nás zavede do roku 1917 do centra Spojených států. Zde vidíme tři mladé muže, jednoho dělníka, čišníka a hlavní postavu celého filmu Jamese (Johna Gilberta), mladíka z bohaté rodiny, který neví co znamená tvrdá dřina. To se dozví až na výcviku v jedné francouzské vesničce. Zde se zamiluje do francouzské dívky. Jeho přátelé nezahálejí a místo toho vytváří různé kulišárny. Když tu náhle příjde rozkaz k postupu na frontovou linii. Zde jsme svědky "přehlídky smrti". Muži postupují proti linií nepřítele a jdou vstříc jasné smrti. Scéna útoku je velice dobře natočená a působí reálným dojmem. Po útoku nastane noc a zbylí muži se schovávají v jámách po výbuchu. Jsou neustále odstřelováni nepřátelskou palbou z minometů a jelikož jsou James a jeho přátelé v nejbližší jámě k nepříteli, dostanou za úkol jej zničit. Noční scéna je až neskutečně mrazivá. Oba dva Jamesovi přátelé při ní umírají (sorry za Spoiler) . James se probouzí až v nemocnici, kde se dozvídá, že dům, kde jeho francouzská láska žije, byl již několikrát obsazen a zničen. James se tedy vydá se zlámanou nohou šest kilometrů právě k tomuto domu. Ženu zde nenajde. Zdrcený přijíždí domů, kde ho čeká rodina, které nerozumí. Jedinou opourou je mu matka. Ta ho podpoří v touze vydat se znovu do Francie a vyhledat svou lásku. Tu se mu podaří najít, a tím příběh skončí. . Herecké výkony jsou opravdu vynikající, pro mě neznámí herci, v čele s vynikajícím Johnem GIlbertem ( který zazářil o osm let později ve snímku Queen Christina s půvabnou Gretou Garboo), dokázali v divákovi vzbudit emoce. Je škoda, že je film poměrně neznámý. Rozhodně by si zasložil přední příčku němého filmu vedle Bronenosece Potomkina. (13.07.2012)