Každý milion dobrý

I když to mělo být jakože vážné, tak já jsem se tomu smála. Film o tom, jak jsou lidi neuvěřitelné svině, jak jim záleží na penězích, jak se dědici bojí o každičký halíř. Vilhelmová byla tak protivná, až mi z ní bylo špatně a chtěla jsi ji místy i skutečně zabít (Ó vlastně pozor, tady půjde o omezení mé svéprávnosti!), Vetchý se to snažil zachránit, Bohdalová se to snažila zachránit před Odpadem, ale bohužel. Jo... a ten zásah do jejího domu, ten mě opravdu pobavil. No a konec? Jasně, klasika! Hrajeme si na city! Bohužel, Češi už skoro neumějí točit NORMÁLNÍ filmy. (13.07.2016)

Děkuji Koryntos za připomenutí filmu, ač já to na odpad nevidím. Teda nikoliv úplně... Jasně, drama ani psychologický film to teda rozhodně není. Ano, Bohalka se po scéně kutálí a funí, v zásadě platí to samý jako pro ten pořad, kde dělá, že vaří. Už jsem zapomněl, jak se to jmenovalo. Jistě, až na Ondřeje Vetchýho a Viktora Preisse jsou ty herecký výkony spíše průměrný až žádný. Samozřejmě, že zápletka je tak na půlhodinovej díl nějakýho supr takyseriálu. Jen pan Zelenka to tvořil s představou, že dělá velký psychologický drama. Trochu však pozapomněl, že v tom případě by měl tu stopáž něčím naplnit. Třeba dramatem a psychologií. Takže co to vlastně je? Podle mě se to nejvíc blíží tomu, čemu v Český televizi obvykle říkají komedie. Nebo Bakaláři, chcete-li. Akorát to mělo bejt víc seriózní. Takže vám je jasný, že ani moc vtipný to nebylo. Prostě je to takovej běžnej veřejnoprávní kydanec pro běžnej televizní večer, kdy na ostatních programech běží ještě něco o moc strašnějšího. Raději nevědět co. A pokud je toto dáno, pak se za plus může považovat kde co, i fakt, že střih a kamera nejsou z jiný planety... a že to je jenom plochý... a že dialogy nejsou náhodné blábolení... a že... (14.01.2018)

Celkem klasická záležitost - film o penězích, lásce a dobrých skutcích. Ničím výjimečný počin, kterému nejvíc ubližuje to, jak dává okatě najevo, že přijde drama a emoce a je to pak zbytečně přepjaté, otázkou zůstává, proč zrovna tohle bylo vybráno jako oslava herectví Jiřiny Bohdalové k jejím pětaosmdesátinám. Zdeňku Zelenkovi (ten je díky kameramanovi Martinu Šecovi poprvé méně okatě televizní) už ale hraje ve filmech více jak dvacet let a z této pasti se už budou těžko dostávat. Ondřej Vetchý hraje podobnou postavu jak v Babím létě, ale poprvé jsem ho viděl herecky trochu bezradného. 50%. (16.08.2016)

Ach jo. Ach jo, ach jo, ach jo! I když se člověk snaží být vůči ČT smířlivý, i když se snaží chápat limitace veřejnoprávního média, po kterém všichni chtějí, aby suplovalo americké kabelovky, i když ho neurážel Doktor Martin, který byl, co být měl. I přes to všechno se nestačí divit, když se název filmu objeví v comic sans a následuje hodina a půl největšího režijního, scenáristického a především hereckého odpadu, jaký si jde vůbec představit (Bohdalová opravdu nedokáže dělat nic jiného než deklarovat zas a znovu samu sebe jako Bohdalovou, ale opravdový zabiják je tu kvůli tristnímu textu a vedení především Vetchý). Tohle opravdu bolí jako sůl do očí. (01.05.2016)

Film má možná některé slabiny (např. až moc černobílý charakter některých postav - zejména snachy v podání T. Vilhelmové nebo některé zbytečné scény - policejní zásah těžkooděnců, vybržďování sanitky), přesto v sobě nese silný dramatický příběh i silné poselství. Zajímavé přitom je, že v němž možná ještě větší prostor než Jiřina Bohdalová coby paní Irena má Ondřej Vetchý v roli jejího syna. A je jako vždy excelentní. Velmi zajímavý je hlavně přerod, jakým tato postava ve filmu projde. Z pozice milujícího syna, kterého peníze v zásadě nezajímají, se dostává do pozice, kdy se pod tlakem své ženy snaží svou matku zbavit svéprávnosti, aby v samotném závěru dospěl do fáze totální zoufalosti, protože si uvědomuje, jak strašně nemorálně se zachoval. Na nápravu je však už pozdě... Pro Jiřinu Bohdalovou je toto možná jedna z posledních hlavních rolí a je třeba říct, že se jí zhostila výborně. I u ní je divák svědkem velkého přerodu od energické dámy po fyzicky zdrchanou ženu. Ale u starých lidí to tak žel někdy bývá... Jestli mě nějaká scéna přišla jako hodně silná, tak to byla scéna soudu, kde Bohdalová na svou obhajobu proti návrhu na zbavení svéprávnosti mj. říká, že "bude-li soudem uznáno, že finanční velkorysosti je schopen pouze člověk dementní, pak budu ráda, že dementní jsem." (04.02.2017)