Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
Pohrobek
Když jsme se v roce 1989 dočkali vydání Zamjatinových My v edici, kde nedávno vycházelo patnácté vydání Fučíkovy reportáže, čtenáři knihu horečně hltali a nevěřícně kroutili hlavou, co se už všechno může vydat. Ti znalejší, kteří měli prolezlé všechny antikvariáty a nejzapadlejší soukromé pražské knihovny, se snad setkali ještě s originálním pražským ruským vydáním z počátků Zamjatinovy emigrace, zbytek čtenářské obce ale musel jasně cítit, že se cosi děje. My - tento předobraz a vzor mnohem slavnějšího 1984 - je totiž první pochmurnou vizí budoucnosti totalitního socialismu, o to působivější, že je psán matematikem, technikem a přeplněn odkazem na entropickou "symboliku" iracionálních čísel. Vojtěch Jasný ve své německé emigraci moc dobře věděl, co je potřeba zfilmovat, co představit světu, a tak se tři roky před nejslavnější filmovou verzí Orwellovy klasiky dočkalo světla světa i zpracování románu My. Filmová podoba se své knižní předlohy drží velmi věrně, mnoho tak stojí na dialozích i šílených monolozích absolutního oddání se systému, prostředí skla, pravidelnosti a racionality je načrtnuto jen zběžně, ovšem více než přesvědčivě. Expresivita hereckého projevu i originál ctící nahota jsou pak další výraznou devizou této na televizní poměry (největší podíl na vzniku smímku má ZDF, ale o oficiální součást její dramaturgie se pochopitelně nejedná) vynikající antiutopie.(1.11.2006)
