Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Oldřich Daněk se tentokrát ve své dramatické fantazii zahleděl do čtrnáctého století a jako zápletku si vybral zavraždění 54 templářů, které nařídil francouzský král Filip IV. Templáři mu totiž nechtěli půjčit peníze. Kolem tohoto faktu rozehrál autor a režisér mistrnou zápletku, která se opírá o fakt, že popravu vlastně, byť ve své básni a s krutou nadsázkou, navrhl sám básník de Bois (O. Vlach), který jde orodovat za jejich život ke králi (I. Racek). Vše ale dopadne jinak, důmyslnou intrikou je právě básník králem určen za pařížského kata a popravu musí vykonat sám… (Česká televize)

(více)

Recenze (9)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Lidská spravedlnost je křehká. První díl diptychu malých tragédií u příležitosti upalování kacířů, jak zní podtitul tohoto cyklu, rozvíjí konflikt krále, jeho pragmatického rádce a básníka, který přichází protestovat proti odsouzení a popravě čtyřiapadesáti členů templářského řádu. Oldřich Daněk na základě skutečné historické události vytváří důmyslnou apologii, v níž sleduje rozpor mezi spravedlností a zločinem, mezi myšlenkou a činem. Básník, který se po svém, tedy zcela nepřipraven a na vlastní pěst, rozhodl zasáhnout do vysoké politiky a který si neváhal ve jménu pravdy potřísnit ruce krví, se ovšem vinou obratných intrik sám stává obětí – potupně přijímá katovskou kápi a potvrzuje tak rozsudek nad nevinnými i nad sebou samým. Tento Daňkův záměr, jeho paradoxní myšlenková konstrukce má kromě nadčasových analogií i nemalou dramatickou napínavost. Koncentrování příběhu do osudu tří hlavních postav totiž dává Daňkovi možnost střídmé, výrazně gradované kompozice, která okamžitě zaujme nesmlouvavou logičností vazeb mezi jednotlivými situacemi. Režisér Jan Matějovský hru inscenoval ve shodě s původním textem soustředěním na konflikt argumentů, bez zdůrazňování konkrétních historických detailů. Společně s plastickou kamerou, střídající úhly záběrů v jinak strohém prostoru, dosahuje Daňkova hra nesporné monumentální působivosti. Tomu odpovídají i herecké výkony: Ilji Racka v roli krále s jemnou ironií a unavenýma očima člověka, který ví, že je nespravedlivé, co dělá, ale nemá už energii hledat jiné, morálnější řešení, Ilji Prachaře, jehož Vilém z Nogaretu, strohý a chladně uvažující muž, tato šedá eminence francouzského království, je z rodu nesmrtelných politických pletichářů, majících bohaté zastoupení napříč dějinnými epochami, i mladého Oldřicha Vlacha, který dokázal v postavení básníka vyjádřit spravedlivé rozhořčení i dojetí nad nevyhnutelností osudu. Daňkova hra je svým způsobem mimoděčnou vzpomínkou na "intelektuální" časy zlatých šedesátých, na tento chrám slov, myšlenek a metafor. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Lidé potřebují svoje židy. Žije se snadněji a lehčeji jsou-li nějací židé." Historické hry/apokryfy Oldřicha Daňka se obvykle vyznačují bryskními dialogy plných silných myšlenek a ani v případě tohoto komorního televizního snímku tomu není jinak. V tom dialogu mezi králem (Racek), rádcem (Prachař) a básníkem (Vlach) jsme svědky poměrně ostrého konfliktu argumentů jednotlivých aktérů, které mají mnohdy nadčasovou hodnotu. On už samotný historický kontext (rozsudek nad vedením templářského řádu) nabízí vcelku zajímavé paralely (třeba srovnání  s událostmi v Československu po roce 1948, kdy spravedlnost též dostávala "na frak"). Při slovech typu "my nehledáme pravdu, my ji děláme," tak téměř mrazí. Celkově to téma hledání viny a viníků (klidně i těch zástupných) je stále živoucí a nosné. ()

Reklama

Winster 

všechny recenze uživatele

V pátek 13. října 1307 byl Jacques de Molay na příkaz francouzského krále Filipa IV. zatčen a posléze postaven před inkviziční soud z podezření kacířství. Ke zrušení řádu došlo až 2. dubna 1312.Slabošský papež Kliment V. tomu nedokázal zabránit. Falešné důkazy proto řádu připravil Vilémem z Nogaretu...který sám řád dlouho nepřežil. Tohle Češi zkrátka umí.. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Každá hra žije svým svým životem a životem doby, v níž je vnímána. Při TV premiéře v prosinci 1968 musela v divácích vzbuzovat analogie se situací po srpnové okupaci, hledání viníků a tušení budoucích kolaborantů....Ovšem tato hra je nadčasová a její morální apel o vině, vinících a trestu dnes vyznívá zase jinak. A oslovuje silně proto, že je tak dobře napsána a provedena. (max.90%) ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Pro mne naprosto nestravitelný způsob podání, ale v tomto případě musím udělat výjimku. Bylo to famózní. I když se skoro celou inscenaci nic moc neděje, je to napsáno tak, že jsem ani na chvíli nepřemýšlel nad rychlo posunem. A to je u mne co říci. Možná mohl být kratší katův monolog, ale přesto jde o nadprůměrné dílko. ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama