Ismaelovy přízraky

Lehce zmatečný, ale přitom velmi zajímavý propletenec lidských osudů nabízí tento film. Milostný trojúhelník v podání Charlotte Gainsbourg, Mathieu Amalrica a Marion Cotillard táhne příběh nadmíru působivě. Přesvědčivost hereckých výkonů bych viděla ve stejném pořadí. Ne nadarmo celé vyprávění uzavírá právě Charlottka, jejíž oduševnělou krásu spojenou s nadáním snad přímo od Boha asi nikdy nepřestanu obdivovat. (28.04.2020)

Určite ma Ismaelove prízraky zaujali a bavili viac, než akademický Klam, nakoniec je síce hodnotenie rovnaké, ale skôr ide o ilúziu vďaka zaokrúhleniu raz dole a raz hore. Desplechinov film ma chytil hneď od začiatku, čo je dané ako chytľavou zápletkou o navrátivejšej sa manželke, tak obsadením tých medzinárodne najznámejších francúzskych hercov. Na Ismaelove prízraky sa dobre pozerá, postavy sú svojrázne, ale za mňa sympatické. Keď tu si Desplechin povie, že si vlastne točí film pre seba a postupne sa mu tak trochu rozpadáva pod rukami, i keď som presvedčený, že to má význam a nejde o režisérsku neschopnosť. Osobne som ale čakal lepšiu, respektíve ľahšie pochopiteľnejšiu prepojenosť meta línie s fikčným svetom filmu. 70% (06.02.2024)

Čekal jsem, že možná uvidím film, který na konci nepochopím. Jenže výsledek je jiný. Nemám pocit, že bych něco nepochopil, jen si říkám, co tím vlastně chtěl režisér říct. Propletenec několika příběhů, které jsou a možná nejsou reálné. Očekával jsem asi nějakou sebeuvědomující katarzi v závěru. Namísto toho Ismaelovy přízraky prostě jen tak vyšumí do prázdna a ty zajímavé desítky minut, které se zabývají trojúhelníkem Amalric Gainsbourg Cotillard, můžu najednou vyhodit oknem. 4/10 (09.05.2018)

Tento snímok od Arnauda Desplechina je takým zvláštnym prídavkom do francúzskej kinematografie. V zásade sa jedná o prudko psychologický snímok, pri ktorom sa občas stratíte, občas sa budete nudiť a občas si vychutnáte zaujímavé zábery na nádhernú Cottilard. V globále sa ale jedná o priemerný snímok, ktorý z vás rýchlo vyšumí. 50 % (10.02.2020)

Premiéra jako opening MFF Cannes. Film má dvě verze - distribuční a festivalovou. Distribuční verze byla zkrácena o 20 minut kvůli projekcím v multikinech, ale ve většině zemí se objeví také. Festivalová verze má těch avizovaných 114 minut a je to ve skutečnosti režisérská verze, jak se často říká director's cut. V distribuční verzi chybí tři zábavné scény - cesta do Izraele, monolog Alby Rohrwacher o vztahu herečky a režiséra a skype rozhovor s Ismaelovým bratrem Ivanem (také skvělý Louis Garrel). Bez nich film ztrácí tempo a řekla bych, že i kvůli sestřihu působí zmateně. (10.10.2017)