Bolwieser

Snad žádný jiný režisér (Včetně Godarda) nejspíš nemá tak vysoký koeficient kvalita x kvantita. Je s podivem, kolik toho natočil, a to bez jakýchkoli ústupků nejen vzhledem k celku, ale ani k detailům. O Bolwieserovi to platí exemplárně. Knihu Oskara Maria Grafa "Bolwieser" (1931) pojednal způsobem "lépe už to snad ani nejde". Samotný děj, který lze redukovat do schématu "Madame Bovary" (jako nejlépe popsaný archetyp znuděné vdané ženy), použil Fassbinder především pro rozvinutí mužského protipólu (Xaver Bolwieser je něco úplně jiného než Karel Bovary, i když mají společného více než mnohé). V tomto vztahu může být podnětné i porovnání s Chabrolovou "Paní Bovaryovou". Komu se dílo lépe zdařilo je asi mimo diskusi. (16.10.2015)

Fassbinder ma už definitívne presvedčil, že patril k jedinečným filmovým géniom, to bez debaty. Nemal som síce z toho čistý päťkový pocit, tak ako obyčajne (možno to chcelo trošku živšie tempo), no ten emočný dopad po skončení filmu vážne stál za to. Celý čas sa tu ide tvrdo a nekompromisne za tým, že v živote chlapa nie je nič horšie ako mrcha ženská. Alebo ešte lepšie, o tom, ako sa spravidla dobro zlom opláca... Tiež si nemôžem pomôcť, mne film skôr pripomenul (napr. prostredím a sondou do charakterov hlavných postáv) niektoré diela od L. Viscontiho a toho ja veľmi môžem. Medzi 4-5 hviezdami. 89/100 (08.04.2019)

Bolwieser je zlomyslností sarkastické hříčky. Rainer Werner Fassbinder natočil snímek podle románu Oskara Marie Grafa z roku 1931. Zajímavostí je, že Graf před nacistickým rozmachem emigroval nejdříve do Československa a teprve později do Spokojených států amerických. Fassbinder dokázal zachytit a předat podpovrchové dojmy stavu v rozpoložení jedince, estetickému řádu výtvoru podléhá obrazová kompozice i frázování pohybu a řeči. Éros ovládá lidské pudy, vyvolává chtíč a majetnické choutky. Provokativní útok míří na pokrytectví maloměšťácké morálky, buržoazii bych do toho nepletl. Bolwieser je příběhem zničení muže prostřednictvím vlastní nudící se manželky, není zaměřen pouze na intimitu, kritika míří na celou společnost. Hlavním nástrojem esteticky a dráždivě expresivní poezie je Xaver Ferdinand Maria Bolwieser (velmi zajímavý Kurt Raab), přednosta železniční stanice malého hornobavorského města. Profesní čest a společenská váženost uvozují ty nejdůležitější životní povinností, soukromým cílem je drobný kousek rodinného štěstí. Ale přílišná mužská důvěřivost a též lehké sadistické sklony sexuálního vzrušení jsou proti. Hlavní ženskou postavou je tu Hanni Bolwieser (zajímavá Elisabeth Trissenaar), Xaverova manželka buržoazního původu. Dlouhá chvíle v nadstandardu finančního zabezpečení a poddajně neaktivní podstata muže volají po jiném hledání závratného prožitku životního vzrušení. Důležitou postavou je Franz Merkl (pozoruhodný Bernhard Helfrich), dávný Hannin spolužák. Štědrá finanční pobídka k zahájení vlastní živnosti sebou přináší i sladký dárek navíc. Žárlivost, uražená ješitnost a niterný pocit podvedení zatouží po odvetě. Útok na pokrytectví si užívá záři absurdního vývoje událostí. Výraznou postavou je také Schaffer (příjemný Udo Kier), pružně světácký kadeřník. Využít klevetivé informace ve svůj prospěch je možné, pokud máme již stanovený cíl s vítanou vidinou spravedlnosti a budoucího financování. Z dalších rolí: nervózním Xaverem prohánění zaměstnanci jeho vlakového nádraží Mangst (Volker Spengler) a Scherber (Armin Meier), politicky aktivní lesní adjunkt Windegger (Karl-Heinz von Hassel), či rozvodový právník manželů Finkelberger (Gottfried John), Film Bolwieser je založen na knize a ta vychází ze skutečné události. Kniha kritizuje morálku doby, film útočí na stav morálky společnosti. Absurdní rozměr života je zobrazen pomocí sáhu filmové básně a sarkastické rozšafnosti. Pozoruhodná jízlivost! (07.01.2020)

Další kvalitní kousek od Fassbindera, kterému absolutní hodnocení ubírá místy až k smrti pomalé tempo, což je pochopitelně důsledek toho, že televizní verze byla 2x delší. U tak dlouhé stopáže je pomalejší tempo normální. Film se však dá sestříhat, ale ne urychlit. I tak se však jedná o další autorův zajímavý film, ve kterém hlavní myšlenky nezůstavají na povrchu a nic není zcela jednoznačné. (29.04.2009)

Fassbinder byl nejsilnější ve vymknutém zobrazení vymknuté současné reality anebo v quasi divadelní stylizaci nejlépe vlastních textů. Jeho retra bývají vesměs slabší, respektive nevybočují tolik z tehdejší produkce Božských Em a Andělů s ďábly v těle (s výjimkou kritičnosti a étosu). Podobné je to v Manželství Marie Braunové (příznačně oceňovaným k mediokritě směřujícím Truffautem), podobné je to v Despair, podobně je to v Lole i v Touze Veroniky Voss. Tady hraje velmi atmosféra blížící se války, je to vlastně to na co navázal Trier Evropou. Trissenaar je skvělá typově i herecky, ale člověku je tak nějak líto, že se nesetkává s Schygullou - zahrála by to taky. Asi s Rainerem zrovna nemluvili. O tom, že je to skvěle zrežírované nemusí být další řeč. Jen tomu chybí trochu víc eh Fassbindera. Vtipné mi přijde už poněkolikáté zacházení s hudbou, kdy Raben zní takřka furt a na zákmity emocí v jeho trochu vyčpělé filmovce se občas pasují zákmity emocí ve filmu (občas ne) - je to staré, ale dnes ve věku uniformní américké muziky k filmům je to moc pěkné, rukodělné. (24.12.2020)