Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paní Bernada Alba (V. Tichánková) je pyšná a tvrdá žena, která pečlivě střeží dobrou pověst svého domu. Vlastně je to to jediné, na čem jí záleží. Po smrti muže uzavře dům jako pevnost. Osm let se má držet smutek a žádný muž nesmí dovnitř. Bernarda má pět dcer, nejstarší je 39, nejmladší 20. Většinou přestárlé panny, které se nevdaly, protože žádný ženich nebyl vhodný. Navíc dívky nejsou bohaté, kromě nejstarší Augustias (K. Slunéčková) z Albina prvního manželství nemá žádná větší věno. A právě peníze způsobí, že se o Augustias začne ucházet mladý Pepe, nejhezčí chlapec z vesnice. Jenže toho miluje nejmladší Adéla (E. Havránková, později vdaná Balzerová). Vše spěje k tragickému konci… Známé drama F. G. Lorcy pro televizi zpracoval režisér J. Bělka. (Česká televize)

(více)

Recenze (5)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Dusno až k zalknutí. Lorcův Dům Bernardy Alby patří mezi nejpůsobivější tragické příběhy španělského divadla – nikoli náhodou hra vzbudila mimořádný ohlas v druhé polovině šedesátých let na prknech pražského Národního divadla v režii Alfréda Radoka s Vlastou Fabianovou v titulní roli. Bělkova televizní inscenace sice přišla možná příliš brzy, v okamžiku, kdy Radokova inscenace zůstávala ještě živá v paměti mnoha diváků, přesto není důvod ji jakkoli znevažovat či zatracovat. Nervní atmosféra, v níž se rodí neodvratitelná tragédie, prýští z každého záběru, emocemi a zoufalstvím je příběh doslova nabitý. Vynikající jsou i herci – Věra Tichánková překvapuje hloubkou svého hereckého umění, které bývalo zneužíváno ve prospěch lehčích žánrů, Slunéčková, Vránová, Balzerová a další dokázaly ve svých nešťastných dcerách postihnout rozdílnost povah i životních postojů, a Blanka Waleská vytvořila ve své Poncii, staré služebné, která ví o všem, co se v domě šustne, vpravdě mistrovskou kreaci, to, čemu se říká herecký koncert. Kam až člověka zavede slepá poslušnost a prudérní morálka... ()

zdeny99 

všechny recenze uživatele

Neznámá feministická sračka, pod kterou se v polovině 70. let podepsala Československá televize. Ovdovělá, postarší, zapšklá a prudérní Bernarda má své panství, na kterém žije se svými pěti dcerami. Některým už táhne na 40 a ještě nikdy neměly kvůli své matce chlapa, která každého odhání od svých dcer. Je to hrozná feministická fůrie, pro kterou žádný chlap není dobrej. K tomu všemu černobílé televizní pojetí je skutečně otřesné. [2. hodnocení, 1. komentář, -%] ()

Reklama

Bart 

všechny recenze uživatele

V době tuhé normalizace, kdy často vznikaly příběhy o vynikajících mužích socialistického vzoru, byla inscenace podle García Lorcy čerstvým závanem a ukázkou skvělého ženského herectví. Příběh paní Bernardy, která i po smrti svého muže chrání své dcery před světem mužů a drží je přísnou výchovou ve svém domě, byl vždy skvělou příležitostí pro ženský herecký ansámbl každého divadla. V Národním divadle v roce 1967 dostala tu čest hrát titulní roli Vlasta Fabianová a její dcery Jarmila Krulišová, Luba Skořepová, Naděžda Gajerová, Nina Jiránková a Jaroslava Tvrzníková. Čestnou a v podstatě hlavní roli služky Poncie získala Dana Medřická. Československá televize byla stejně moudrá a zvolila skvělé herecké obsazení. Titulní role Bernardy byla skvělou a ojedinělou příležitostí pro úžasnou herečku Věru Tichánkovou, která bohužel celý život sbírala jen vedlejší role. A důkazem jejího talentu a herecké i lidské vyzrálosti byla právě tato role. Dalším pověstným želízkem byla Blanka Waleská v roli služky Poncie. Herečka opět vyrazila dech svým úsporným a přesto působivým herectvím a vytvořila tak nádhernou postavu ženy, která i přes to všechno žije za hubičku v domě plném odmítání a nenávisti a je v důležitých momentech policajtem a uchem své paní. Možná právě tato role předznamenala životní roli v televizním filmu Lístek do památníku o rok později. Zajímavou postavou inscenace byla bernardina matka Marie Josefa v podání Marie Rosůlkové, kterou atmosféra v domě dohnala k šílenství a její dcera ji tak zamyká v pokoji. I pro Rosůlkovou to byla velmi odlišná role, která dokázala herečku vyjevit i v jiných barvách, než bláznivé komičky. U dcer Bernardy je to trochu něco jiného. Nějaký čas mi trvalo, než jsem zjistil, která z nich je ta nejstarší, ta, které jediné patří nějaké věno po zemřelém otci. Tadáá byla to Karolina Slunéčková, krásná ženská, plná sexappealu, která i do vysokého věku vypadala HOT. Zatímco její mladší sestru hrála... no... Eva Jiroušková :D V případě zbývajících mladších sester jsem opět musel váhat. Nejmladší dcerou měla být Eliška Balzerová (Havránková), která už tenkrát vypadala neskutečně vyspěle ve srovnání s Gabrielou Vránovou nebo Růženou Merunkovou. Místy mě až mrazilo při atmosféře, kterou v domě dokázala vytvořit pětice převážně citově vyprahlých dcer, plná pasivně agresivní nenávisti, závisti a zloby. A tak to bylo už od úplného začátku, kdy se všechny ženy z domu sešly v hlavní místnosti po pohřbu otce rodiny v dalším sousedském ženském doprovodu v černém. Kromě hereckých výkonů ne úplně dokonalou režii a scénář rutinéra Jiřího Bělky pozdvihly na vyšší level kostýmy další rutinérky Jarmily Konečné a především ateliérové stavby oskarového Karla Černého. V dnešní době u nás bohužel není televize, která by byla schopná natočit obyčejnou inscenaci stojící na scénáři a hereckých výkonech, především ta, z jejíž podstaty to vyplývá. Vyšlo to z módy. Ve své kategorii pro mě TOP. ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Zajímavý přepis Lorcova dramatu do televizní podoby s pozoruhodným hereckým obsazením. Teprve ne úplně dobře dramaticky zvládnutý a zinscenovaný závěr, který namísto pečlivě vygradovaného napětí sklouzl až k jakési zbrklé křečovitosti, rozhodl o tom, že jsem se přiklonil namísto čtyřech hvězdiček jen ke třem. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama