Reklama

Reklama

Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (55)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ještě že měl Jireš tenhle film dlouhodobě v plánu a strana ho tak nechala být, protože kdyby to tak nedopadlo, těžko říct, jestli by někdy natočil tak geniální filmy jako Neúplné zatmění nebo Prodloužený čas. Sice v sedmdesátkách nic pořádného nenatočil (a taky stvořil něco, co nikdy nemělo vzniknout), ale byla by obrovská škoda, kdyby skončil podobně jako třeba Vihanová. Tenhle film je jak poctivý kus zručné filmařiny (od chytré kompozicí záběrů po působivou střihovou skladbu), tak i ukázka, že v době tuhé normalizace mohl vzniknout film o hrdinné komunistce, který by nepůsobil jako prvoplánová agitka. Sice je výjimečný, ale o to líp, že vůbec existuje. Občas to sem pronikne, ale lehce a naštěstí to zaniká v Jirešově poetickém podání, ve kterém je dost prostoru pro drobné pozitivní chvíle ve vězení (třeba setkání se spoluvězenkyní původem ze stejného města) a chytré střídání veselého (což jsou skoro vždycky vzpomínky) a tragického tomu dodává pěkný celistvý dojem. Ačkoli za sebe bych byl radši, kdyby se na poetice ubralo, jelikož díky tomu ve mě závěr nerezonoval tak jak měl. I tak to ale pořád vnímám jako nadprůměr. Slabé 4* ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Jireš svou biografií Marie Kudeříkové nevypověděl ani tak o ní jako o sobě: smíru s osudem lze dojít přimknutím k ideologii. To je ale pravda jen časná, pomíjí zpravidla tváří v tvář smrti. Sama osobnost portrétované režisérovi uniká a zůstává jen obrys, echo přečtených slov. Uznávám právo umělce na imaginární portrét, ale tento film mi spíše připomněl nedobrovolně nasazenou masku, ztuhlou a nepřiléhavou. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Ťažko súdiť, ako by sa človek správal 99 dní pred popravou. Kým si sám nezažije. To si ale nik nelajsne. Reparát totiž neexistuje. Režisér to poňal ako introspektívnu baladu. Prestrihmi do minulosti si mladá odsúdená anti-nazi odbojárka bilancuje minulosť: detstvo a počínajúcu mladosť v lone a znamení idylickej prírody (včely, spevy, rodný dom), vzťahy (ne-odbojár nie je hoden jej lásky), odbojovú činnosť i mučivé gestapácke výsluchy. Paralelná rovina filmu zachytáva prežívanie zvyšných dní vo väzení. Tá je v znamení nepríjemných dozorkýň, občasných návštev rodiny a sledu kontaktov so spoluväzenkyňami. Hlavná hrdinka sa nepoddáva zádumčivej trpkosti. Naopak, rada spieva piesne, najmä ľudovky a kde len môže, zvonivo sa smeje. Jej správanie je zvláštnym mixom nezlomnej rebelky (obetovanie sa), katolíčky, upierajúcej si telesné potešenie ("až po vojně"), ateistky, odmietajúcej náboženskú útechu, puberťáčky, ktorej je všetko smiešne a stále do spevu, a filozofky, formulujúcej zádumčivé pravdy v listoch rodine. Čudesná zmes správania navodzuje u diváka tiesnivo nepríjemnú atmosféru tušenej exekúcie. Film nesúci sa v zadumane-tragickej línii česko-slovenskej kinematografie. ()

K.I.N.G. 

všechny recenze uživatele

Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava. ()

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Posledních 99 dní odsouzené Marušky, která čeká v cele smrti na popravu. Takto lze popsat v jedné větě toto komorní drama, které drtí diváka silnými dialogy a filozofickými myšlenkami. O smrti, lásce, životě a jeho krásách.. o slovech, tak děsivých, protože byly vyřčeny tak mladou dívkou na její poslední cestě. Nebudu zmiňovat komunistický vliv, který je v tomto filmu patrný. Jen hlupák si hledá výmluvy, aby zavrhl skutečně hodnotné drama jen pro rok vzniku a politické přesvědčení, které tehdy panovalo. Pravdou je, že je to opravdu mistrovské dílo, které si zaslouží uznání, a ač je velmi pomalé svým vyprávěním, o to víc chytne člověka za srdce. Nepojednává totiž o ničem jiném, než o vůli žít, o samotné nezdolnosti lidské vůle, když je boj o život marný, nebo ztracen, a též o mnohých životech, které byly zmařeny zbytečně v nejkrutějších chvílích moderních světových dějin. Rozhodně doporučuji a smekám před tvůrci této perly. 90% ()

Galerie (9)

Zajímavosti (7)

  • Na tento film režisér Jaromil Jireš pomýšlel už od roku 1961, kdy pod názvem „Zlomky života“ vyšly dopisy Marie Kudeříkové (1921–1943) z vězení. Příležitost k jeho realizaci se naskytla po nástupu barrandovského normalizačního vedení. Jirešovi tehdy hrozil vyhazov a zdánlivě konformní látkou o ikoně komunistického odboje se mohl zachránit. V samotném snímku však není odboj nijak ideově identifikován. Kudeříková byla členkou mládežnické organizace a do komunistické strany vstoupila teprve dva měsíce před zatčením. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Otec Marie Kudeříkové Josef byl ve Vnorovech na konci 20. let 20. století starostou za lidovou stranu. (VN85)
  • Film bol natáčaný v Kutnej hore, Uherskom Hradišti, Brne a v Jílove u Prahy. (dyfur)

Reklama

Reklama