Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
V druhém odboji, v čase černobílých dějin, nebyl čas na rozlišování podle politické konfese. Rozhodovalo jedno: buď s národem, nebo s jeho vrahy, buď činně, nebo alespoň pasivně, buď pro demokracii, nebo s totalitou. VLAŠTOVKY vedle ŽERTU přiřazují Jireše jednoznačně do filmové vlny šedesátých let. Je to i zdařilou volbou tématu. Marie - Maruška - Kudeříková je svým dosahem evropsky významnou postavou protinacistické rezistence. Literárně nadaná dívka, ušlechtilá komsomolka z odbojové křesťanské rodiny (její otec byl ve Vnorovech, odkud Maruška pocházela, předsedou MNV za lidovce až do své smrti r. 1947), se svým skrovným literárním odkazem víc než rovnocenně přiřazuje po bok Anne Frankové i Sophie Schollové a je jednou z legitimací hloubky, významu i legitimity světového rozměru našeho druhého odboje. Významu postavy odpovídá i režisérova metoda retrospektiv, která nejlépe zrcadlí dívčino rychlé vyspívání k plnohodnotnému ženství. Potěší střídmá a výstižná kresba jak gestapáků, tak prostředí vratislavské ženské věznice i dozorkyň a ostatních lidí německého personálu. Jireš se tu s úspěchem vyhnul levným ideologizacím a démonizacím a zjevně se snažil držet doložitelných písemných pramenů i vzpomínek. VLAŠTOVKY - spatřuji v tom jejich další velkou přednost - jsou také filmem česko-slovenské vzájemnosti. Magda Vášáryová tu samozřejmě přesvědčuje o vyzrálosti svého herectví (v době natáčení filmu jí bylo zhruba 22-23 let) , v ničem však v prostoru svých rolí za ní nezaostávají další slovenští velikáni Július Vašek a velká slovenská herečka Viera Strnisková. Svou poslední fimovou roli tu prožil otec pozdějšího českého premiéra Vladimíra Špidly Václav Špidla (1922-1979). Z českých herců asi nejvíce vyniknou představitelky ženských rolí; z nich zřejmě nejvýrazněji tu působí tehdy také mladá generační souvěkovkyně Vášáryové Hana Maciuchová. Jirešovi se tak podařilo pod nánosem komunistické režimní propagandy archeologií ducha doslova vydolovat démant skutečné nevšední osobnosti ženy práce, osudu, který za jiné reprezentuje zneužitou a o sny a ideály takřka oloupenou nadějnou mladou generaci. Generaci Pražského jara, Předvoje, ale také Rady tří a Rady svobodného Československa. Nepohodlný film, který vždy všem překážel svou poctivostí právě proto, že nechtěl být výrazem konkukturálního posluhování a poníženosti, by si zasloužil - podobně jako Kudeříková sama - svou plnou a samozřejmou rehabilitaci. Dlužíme ji sami sobě už až příliš dlouho. ()
Ťažko súdiť, ako by sa človek správal 99 dní pred popravou. Kým si sám nezažije. To si ale nik nelajsne. Reparát totiž neexistuje. Režisér to poňal ako introspektívnu baladu. Prestrihmi do minulosti si mladá odsúdená anti-nazi odbojárka bilancuje minulosť: detstvo a počínajúcu mladosť v lone a znamení idylickej prírody (včely, spevy, rodný dom), vzťahy (ne-odbojár nie je hoden jej lásky), odbojovú činnosť i mučivé gestapácke výsluchy. Paralelná rovina filmu zachytáva prežívanie zvyšných dní vo väzení. Tá je v znamení nepríjemných dozorkýň, občasných návštev rodiny a sledu kontaktov so spoluväzenkyňami. Hlavná hrdinka sa nepoddáva zádumčivej trpkosti. Naopak, rada spieva piesne, najmä ľudovky a kde len môže, zvonivo sa smeje. Jej správanie je zvláštnym mixom nezlomnej rebelky (obetovanie sa), katolíčky, upierajúcej si telesné potešenie ("až po vojně"), ateistky, odmietajúcej náboženskú útechu, puberťáčky, ktorej je všetko smiešne a stále do spevu, a filozofky, formulujúcej zádumčivé pravdy v listoch rodine. Čudesná zmes správania navodzuje u diváka tiesnivo nepríjemnú atmosféru tušenej exekúcie. Film nesúci sa v zadumane-tragickej línii česko-slovenskej kinematografie. ()
"V betonové kryptě seděl šílenec, poslední dobrodinec. 99 měl dní, pak mu ústa oněmí. Vojáky, jež maloval, ztratil v běhu času, lásku nikdy nevlastnil, života se nestranil. Přišel však boj poslední, a uživatel v poledni, roztáhl svá křídla k letu, myslím, že to bylo v létu, a vzkázal skrze hlasivky: a pozdravuji vlaštovky......" Nahodile, občas krásně, ale pořád stereotypně. Jireš je dříč, ale v tomhle případě svou vizualitu poměrně krotí. Škoda, kladivo se nekoná.... ()
Maruška tráví posledních 99 dnů života v cele smrti a Jaromil Jireš nám poetickým způsobem přibližuje nejen nesnesitelné čekání na onen pátek, během něhož se popravuje... ale v četných flashbacích také důvody, proč a za co bude vlastně popravena. Je film tendenční? Proč..? Že byl natočen v prvních letech normalizace a hlavní hrdinkou je komunistka? Komunisté byli součástí druhého československého odboje a autor si prostě konkrétně tuto hlavní postavu vybral z pochopitelných důvodů... o zahraničním odboji Československého národního výboru by asi v 70. letech točil těžko... Ve filmu šlo především o čekání na popravu, o atmosféru blížící se smrti mladé dívky... ne o politiku a o to, který odboj byl "lepší"... ()
Slušný, priam až baladický príbeh, no jeho lyrika mi moc nesadla. Až príliš často sa tu niektoré motívy opakovali, čo po čase viedlo k miernej nude. No je tu pár myšlienok, čo stoja za zamyslenie, najmä v súvislosti s konaním hlavnej postavy (inak Magu Vašáryovú moc nemusím, ale tu bola znesiteľná). Má vôbec zmysel sa obetovať a zahodiť svoj život? Ak áno, tak prečo? Za vlasť?... Jána Husa pochopím, ale Marušku?....Lepší priemer. 65/100 ()
Magda Vašáryová by mě klidně celý den mohla kopat do kotníku a já přesto budu nucena donekonečna opakovat, jak skvělá herečka to je. Její Maruška je tak křehká a přitom tak silná, až se tají dech. A Jireš i do cely smrti dokázal zavést poetiku a nechal ji tam rozprostřít svá laskavá křídla. ()
Posledních 99 dní odsouzené Marušky, která čeká v cele smrti na popravu. Takto lze popsat v jedné větě toto komorní drama, které drtí diváka silnými dialogy a filozofickými myšlenkami. O smrti, lásce, životě a jeho krásách.. o slovech, tak děsivých, protože byly vyřčeny tak mladou dívkou na její poslední cestě. Nebudu zmiňovat komunistický vliv, který je v tomto filmu patrný. Jen hlupák si hledá výmluvy, aby zavrhl skutečně hodnotné drama jen pro rok vzniku a politické přesvědčení, které tehdy panovalo. Pravdou je, že je to opravdu mistrovské dílo, které si zaslouží uznání, a ač je velmi pomalé svým vyprávěním, o to víc chytne člověka za srdce. Nepojednává totiž o ničem jiném, než o vůli žít, o samotné nezdolnosti lidské vůle, když je boj o život marný, nebo ztracen, a též o mnohých životech, které byly zmařeny zbytečně v nejkrutějších chvílích moderních světových dějin. Rozhodně doporučuji a smekám před tvůrci této perly. 90% ()
Pri opakovanom sledovaní Vlaštovek som si kládol šebekovskú otázku: Komu to prospelo? Maruške Kudeříkovej? Jaromilovi Jirešovi? normalizátorom? divákom? Neviem. Verím tomu, že tento film bol potrebný, ale na to, aby naplnil očakávanie poslanie by musel byť nakrútený zaujímavo. A to nebol. Nezachránili ho herecké výkony, ani ďalšie atribúty filmu. Videl som viacero filmov s podobným námetom a ani v jednom sa odsúdené na smrť toľko nesmiali a toľko nespievali. Možno to bol zámer, ktorý som nepochopil. ()
"Pan farář se přišel ještě podívat. Miluji, odcházím s vírou, pevnou vírou" Citace z posledního dopisu Marušky Kudeříkové. Ta skutečná byla totiž věřící, a proto mi tady to Maruščino "hanobení" víry znělo tak falešnými tóny. Holt, bylo třeba se přizpůsobit normativu doby. Vašáryová ale jinak naprosto excelentní, byť na tuhle depresemi zahuštěnou kaši je třeba mít zrovna chuť. Noční a neospalá projekce mi ji vcelku zajistila. Čtyři. ()
Maruška Kudeříková zradila. A za tu zradu ji za nacistického režimu nečekalo nic menšího než poprava. Na rozdíl od jiných zrádců režimu, tak maruška má dost času, aby si zavzpomínala co bylo v jejím životě pěkné a co stálo za starou bačkoru. Životní role Magdy Vašáryové. ()
Loučím se s Vámi, pozdravuji, miluji. Neplačte, nepláču. Bez nářku, bez záchvěvu strachu, bez bolesti odcházím, už už přicházím k tomu, co mělo být přece jen až na konci, ne uprostřed. K odchodu od Vás, a přece k naprostému sblížení, splynutí. Tak málo Vám mohu ze své lásky dát, jen nejvážnější ujištění o její hloubce a horoucnosti. Vřelé díky. Marie Kudeříková (1921 – 1943). Legenda. Mýtus. Symbol. Modla. Oběť. Strašák všech kdysi školou povinných. Režisér Jaromil Jireš vytvořil na úsvitu normalizace film, který sice splňoval oficiální zadání tehdejších barrandovských mocných, ale s ideologií a propagandou neměl téměř nic společného. Jirešova Maruška není ani v nejmenším kanonický portrét protinacistické odbojářky, tak, jak jej lidem vsugeroval komunistický režim, ale bilanční, lyrizující příběh o mladičké dívce, která nedokázala stát stranou a navzdory blížící se smrti zůstala statečnou až do posledních okamžiků. Hluboká lidskost, prostota, neokázalost, ale i pronikavost, která vhání slzy do očí – to vše se zrcadlí v mimořádné herecké kreaci čtyřiadvacetileté Magdy Vášáryové; její působivé ztvárnění Marušky Kudeříkové má velký, ne-li přímo zásadní podíl na tom, že tragický osud nebojácné dívenky z Hodonínska byl prostřednictvím Jirešova filmu navždy zaznamenán bez příkras, patosu a obvyklých klišé. I v tom je nadčasová hodnota tohoto podmanivého díla. ()
Podíval jsem se nedlouho po sobě na filmy dvou významných československých režisérů, natočené v přibližně stejném období a shodou okolností se oba odehrávaly ve vězení. Zatímco Vojtěch Jasný mě svým Kulturníkem točeném v emigraci pro rakouskou televizi zklamal, Jaromilu Jirešovi se za mě podařilo vyjít s výraznou ctí i s látkou o komunistické odbojářce za války. Popravdě jsem od filmu o čekání ženy na neodkladný trest smrti čekal cosi temnějšího, zvláště jsem si nemyslel, že se dočkám v prostředí cely smrti řádky scén, v nichž si vězenkyně u práce vesele zpívají či se nahlas smějí během válečného náletu poblíž. Ale právě Jirešův typický styl plný poezie a různých retrospektivních scén a drobných útržků nakonec tomu filmu vdechl nejen život, ale i atmosféru plnou pestrých nálad, která stejně působivě utíšila jindy silnou depresi. Od úvodní scény začíná film již ve vězení a postupně si ze střípků skládáme Maruščin život před zatčením, objevujeme nejen předchozí události, ale i celou její povahu, v níž se střídá křehkost se silným odhodláním a celý film je především psychologický (zároveň také často poetický), s minimálním zacházením do politického pozadí komunistických bojů. Hotoví vojenští panáčci na vězeňském stolku přináší předem tak mrazivě poetický obraz blížící se popravy... [75%] ()
Jireš svou biografií Marie Kudeříkové nevypověděl ani tak o ní jako o sobě: smíru s osudem lze dojít přimknutím k ideologii. To je ale pravda jen časná, pomíjí zpravidla tváří v tvář smrti. Sama osobnost portrétované režisérovi uniká a zůstává jen obrys, echo přečtených slov. Uznávám právo umělce na imaginární portrét, ale tento film mi spíše připomněl nedobrovolně nasazenou masku, ztuhlou a nepřiléhavou. ()
"Odkuď jsi?" je důsledek toho, že Magda Vášáryová je natolik znalá horňáckého nářečí, jako Jaromil Jireš normalizace. Dennodenně chodím na stejnou gymnázku, jako naše hlavní postava Maruška Kudeříková. Dennodenně projdu mnohokrát okolo obrázků z filmu. ...a pozdravuj vlaštovky je film, který si mnozí pamatují spíše jako povinnost ze školy, ale je to škoda, ten film má na víc. Je krásně natočen, i když svým způsobem je to k smíchu. Film, který je z velké části natočen pouze jen pro prezentaci komunistického režimu, ho svým způsobem vlastně vyzobrazuje. Dobrá dost pozadí, jdeme raději na samotné dílo. Maruška Kudeříková je určitě jedna z nejzajímavějších osobností ze Strážnického kraje a jsem ráda, že něco takového bylo o ní natočeno. Pěkně plynoucí film o neodvratném osudu mladé komunistky. Není to jen o smrti, ale i štěstí. Pulzuje to v lidech alespoň malé hrdosti pro český národ. Špetky nacionálních pudů. Film není krutý, je jemný, ovšem svou podstatou drsný, a to je důležité a je to jen dobře. Mladá Magda Vašáryová je v tomhle dílku prostě skvělá, a to mi nikdo nevymluví. Až na to, že Jireš, jako muž 60. let zklamal, musím dát 4 hvězdy. Po dlouhém uvážení a vidění znovu jsem to stáhla na dvě. ()
Dost silný film, který i přes velmi pomalý spád a prakticky nulový děj, byl velmi napínavý. ()
Ojedinělý příklad přechodu do normalizačního filmu, kterým režisér nezradil sebe sama. Jireš s osvědčenými spolupracovníky Čuříkem a Fišerem využil scénáře vzniklého již v době největších výbojů nové vlny a dokázal vytvořit z potrétu legendarizované komunistické odbojářky poeticky laděný a jímavý příběh mladé dívky smiřující se se svým osudem v cele smrti. Retrospektivy spíše působí jako doklady její psychologického boje, jež je zajímavě ztvárněn v kontrapozici odhodlaných citací mimo obraz a velmi pozoruhodným neurotickým výkonem Magdy Vašáryové, jež v častých detailech tváře předvádí mimické mistrovství. Ideologický námět se dočkal výrazně neideologického a podmanivého ztvárnění (v němž jediným přímým odkazem na komunismus hrdinky je její nelibost vůči víru v Boha, která však na druhou stranu svědčí i o její schopnosti vést naplněný život a pouze v něj nedoufat, což je další důležitý argument pro pochopení jejího charakteru). Film navíc zaujme i významovou audiovizuální složkou tolik vzdálenou tvůrčí bezradnosti u obdobných látek. ...A pozdravuji vlaštovky nejsou žádným kompromisem, jde o plnohodnotné dílo s nímž se tvůrce dokázal plně ztotožnit a vytvořit tak velmi přesvědčivý portrét pozoruhodné osobnosti našich dějin, pro níž Jirešův film může být i obhajobou před současnými zavrhovači všeho, co jen trochu zavání slovem komunismus. Stačí jen pochopit situaci v níž se dívka k odboji přidává - první láska, hořkost z obsazení Země a nečinnosti starších, mladické nadšení a zarputilost pro věc, pod níž mizí i hrozba možných dopadů. To vše film zahrnuje a tudíž je zcela scestné, že se k němu například televize staví jako k tendenčnímu počinu, jenž nemá právo vstoupit na obrazovky. Mnoho diváků tak přichází o možnost spatřit vůbec poslední skutečné dílo nové vlny. ()
Myslela jsem, že se mi dostane velice silného zážitku. Bohužel to zapadlo do stereotypu, což je velká škoda, protože jde o závažné a zároveň velmi silné téma. Je mi špatně a a vlastně i smutno z toho, že tak mladý člověk musel umřít. Maruška Kudeříková musela být statečná a hrdá mladá žena. Bylo zajímavé sledovat jak se z toho všeho vypsala a přitom nepsala o hrůzách a strachu. Čekala bych, že právě o tom bude člověk v její nelehké situaci psát. Devadesátdevět dní je dost dlouhá doba na to, aby se člověk z toho čekání mezi čtyřmi hnusným stěnami zbláznil. ()
Krásná mladá Magda Vašáryová je v ženským lágru a zbývá ji 99 dnů do konce života, byla odsouzena k trestu smrti za velezradu proti Říši. Mezitím se jí prolínají vzpomínky ze svého života od malička až do doby, kdy začala tisknout a pomáhat roznášet letáky, určené k nabádání proti fašizmu a punktování se s lidmi v odboji, které nikdy nezradila a fašounům nepráskla. Jaromil Jireš umí určitě točit lépe, tohle je takový nevyvážený, bez patřičné síly a atmosféry. Nejlepší a zároveň nejtragičtější je konec filmu, kdy už ta síla snímku trochu povyskočí. Luboš Fišer jako hudební skladatel se taky moc nerozjel a zůstal spíš při zdi s asi třemi dokola se opakujícími motivy. Určitě potěšili mlad´oučké herečky Dáša Bláhová a Hana Maciuchová. Jinak by to chtělo celé trošku přiokořenit. ()
Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava. ()
moja zaujímavosť: Film bol natáčaný v Kutnej hore, Uherskom Hradišti, Brne a v Jílove u Prahy. (dyfur) ()