Voor een verloren soldaat

Film sme omylom stiahli podla kolonky "vojnovy" - vazeni, toto nie je psychlogicke jemne citlive drama, ale pedofilna zverina! Ky choromysleny koren toci taketo sracky?! Spravit z 2. svetovej perverzne zazemie na pedofilne hratky, to je kibel hovan! "Zabehane spolocenske konvencie" - kua, takto sa dnes oznacuju normalne sa milujuci dospelaci?! A chut osukat skolaka rovnakeho pohlavia, to je "romanticky citovy pomer"?! Dieta NEMA ziadne "romanticke milostne puta", dieta je dieta, komu to nejde do lebene, nech ihned skoci k veterinarovi! ODPAD jak mraky, propaganda homo-pedofilie (18.11.2018)

tak silný film (81% niečo predsa len naznačuje) a iba 5 komentárov ? Prečo asi ? Kvôli zmiešaným pocitom ? Kvôli deju ? Téme ? Bolo by to inak keby chlapcovi nebolo 12 rokov ale dvadsať ? Keď idú "vojaci osloboditelia" mestami dedinami a dievčence sa im vrhajú do náručia a vojaci ich oblápajú po večeroch prespia, nad tým sa nikto nepozataví !!! Maximálne takým babám niekde vo francúzsku ostrihajú hlavu. Ale keď je to malý chlapec, a vojak ? To je "už iné kafe" ? Aj keď v tomto prípade to bolo predsa len silnejšie citovo podfarbené. Rozhodne oceňujem režisérovu odvahu ten film natočiť. Osobne mu to aj tak trochu vyčítam už len kvôli mladému hercovi, ktorý sa divákovi odvďačí pekným hereckým výkonom. Knižné podanie príbehu (vraj autobiogarického) by rozhodne dalo viac, a vyvolalo menej rozpoluplných dojmov hlavne u homofóbnej časti divákov. (28.02.2016)

Neuvěřitelné. Je neuvěřitelné, že takový film vznikl v době, která tomuto tématu ještě rozhodně nepřála. Gayové byli trpěni, ale že by o nich někdo točil filmy, natož zfilmoval autobiografický snímek jednoho z nich, to prostě nebylo obvyklé. Režisér Roeland Kerbosch s veškerou filmařskou odvahou natočil příběh podle novely Rudiho van Dantziga, jež obsahovala autobiografické prvky z autorova života. Příběh je podán takovým způsobem, že zde pouze fascinovaně sledujete příběh velmi nekonvenční lásky dvanáctiletého chlapce Jeroena, jež ve filmu postupně odhaluje sobě i divákovi svoji odlišnou sexualitu, ke kanadskému vojákovi Waltovi a máte přitom pocit, jako byste sledovali obyčejný příběh romantické lásky. Jsem trochu skeptik a jako např. v případě filmu Snídaně se Scotem, se na uvědomění si homosexuální orientace dříve než v patnácti letech dívám dost nedůvěřivě. V tomto filmu je ale vše jinak. Vůbec vás nenapadne, že se jedná o lásku, která je z pohledu většinové společnosti více než nekonvenční (zajímalo by mě, jak to je ve skutečnosti s hereckými představiteli hlavních postav, protože jejich výkony byly více než uvěřitelné) a i z dnešního pohledu by se dala prohlásit za velmi problematickou (vzhledem k věku mladší z hlavních postav). Musíte si však uvědomit, že se jedná o v podstatě autobiografický film a předkládání skutečné události z pohledu Jeroena/Rudyho. Rozhodně se jedná o film, který může sledovat naprosto kdokoliv a nebude zklamán, prostě jen sledujete velmi romantický vztah, který je netypický svým složením. Naprosto mě dostal závěr filmu, když již o mnoho let starší Jeroen, ztvárněný mým oblíbeným Jeroenem Krabbém (podobnost křestních jmen čistě náhodná), dostane od své kolegyně obálku. Ten jeden záběr, ten jeden pohled Jeroena mluví za vše. Bravo! (24.12.2009)

Až tak strhující příběh to není. Jde tady o něco jiného. A sice o jakýsi způsob trudnomyslnosti vyplývající z nádherného vztahu, který byl prožit. Vzpomínky na krásné chvíle zůstanou v mysli člověka celý život a než se začne v hrobě obracet, řekne si, že život skutečně prožil a mělo nekonečný smysl se narodit. Tento film je určen spíše pro senzibilní povahy. (23.09.2018)

Tady jde úplně o něco jiného a ti kazatelé, kteří se tu ohánějí pedofilií a vehementně dávají "odpad", nemají o celé věci ani šajnu a papouškují jen to, co někde slyšeli nebo četli od jiných hlupáků a netolerantních zakomplexovaných zrůdiček, před kterými je často třeba se mít opravdu na pozoru, protože ve své zabedněnosti jsou sto ublížit komukoli a zničit kohokoli. Pedofil je ten, kdo děti miluje a nikdy by jim neublížil. Ti, kdo jsou schopni/dokonce musejí děti nebo dospělé (= podle působení/orientace choroby) týrat, zneužívat, vraždit se nazývají aktivně agresivní psychopati nebo schizofrenici, jsou to těžce psychicky postižení jedinci, kteří nemají "páky" na to, aby svoje krajně nebezpečné/zrůdné chování ovládli. Nutkání nebo vnitřní "hlasy", volající např. po vraždě, jsou tak silné a žádné "páky" jim "nestojí v cestě", že jedinec musí vraždu vykonat, protože jinak by zešílel, udusil se apod. Takoví lidé jsou nevyléčitelně nemocní, ne vlastní vinou extrémně nebezpeční, a mají proto právo na výběr mezi usmrcením nebo doživotní internací. Dnes se ale takoví jedinci po pár měsících/letech v ústavu prohlásí za zdravé, propustí se na svobodu (hlavně z finančních a falešných etických důvodů) a na další vážný problém je tak zaděláno...Stejně jako se špatně používá slovo "pedofil/pedofilie", tak se (tady ale záměrně z politických důvodů) úplně deformovalo slovo "demokracie" - původně "vláda lidu", dnes zástěrka pro bezuzdný konzum neboli fašizmus jako normalitu... V tomhle filmu nejde vůbec o pedofilii, ani v tom původním smyslu slova.Jde o lásku, cit a potřebu jeden druhého jako takovou v čase války, kdy se emoce a touha po bezpečí ještě několikanásobně zvyšují...V adoptivní rodině bylo chlapci sice dobře, ale nevytvořili se tam hlubší citové vazby, milující matka/otec byli daleko, ale zato se objevil někdo, k němuž chlapec získal přirozeně a bez nátlaku hlubší citové pouto. Voják-osvoboditel pak náhle zmizí bez rozloučení a měl k tomu určitě své důvody, at´ už jakékoli...Režisér pravděpodobně věděl, že už samotný námět bude pro veřejnost (hlavně tu tupou) skandální, a proto držel všechno a všechny pěkně na uzdě = krásný příběh tak vyšuměl jaksi do ztracena. Škoda! (28.06.2020)