Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Vadim PetrovHrají:
Miloš Kopecký, Marie Brožová, Martin Růžek, Zlata Adamovská, Alena Vránová, Jaroslav Satoranský, Pavel Zedníček, Karel Augusta, Soběslav Sejk (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Známý pražský advokát JUDr. Oldřich Lukášek má byt s výhledem na Vltavu, a přátele v pražské kavárně Slavie. Přesto uposlechne svého lékaře, aby se přestěhoval z Prahy na venkov. Jeho novým působištěm se tak stává malé městečko Mezihoří a prvním případem stará venkovská babička Márová, které synovec dluží sedm a půl tisíce korun a odmítá je vrátit. Jako odměnu za pomoc obdaruje vděčná babička Lukáška králíkem. Přestože je brzy zavalen dalšími případy, od vykradače aut Pastyříka až po žárlivce Vránu, který v hádce bodl svou družku, jeho hlavním zájmem zůstává causa králík, tedy babička Márová... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Vynikající a nestárnoucí anibychneřeklžekomedie o výkonu advokátní praxe nejen za minulého režimu. Místy můžete Kopeckého Lukáškovi vyčítat jistou "morální flexibilitu" (k čemuž vždycky radím položit si otázku "Jak byste chtěli, aby se choval váš advokát, když za ním přijdete s tím, že potřebujete vytáhnout z průšvihu?"), ale jeho svaté rozhořčení a nezapomenutelná slova citovaná Tosimem jsou tím, co bychom si měli z tohohle počinu legendárního režiséra odnést. Pro advokátní stav má Causa Králík o několik řádů větší půvab, protože klienti, ti se za těch víc než třicet let vůbec nezměnili...:) ()
Jestli mělo jít skutečně o komedii, nevím, kam se z ní vytratil všechen humor. Životem i právničinou unavený Miloš Kopecký sice z posledních sil bojuje za princip, ale film je natolik napresován konkrétními právnickými poučkami, že jako moralita selhává. Spíše plní úlohu návodu, jak by se uvědomělí občané měli chovat, aby moudrým a spravedlivým advokátům nepřidělávali žaludeční vředy. Coby exemplum k demonstraci správných postupů pro jistotu posloužil banální případ, v němž nejde o život ani o politiku, nýbrž „jen“ o peníze. S režií stylem „čím více toho pojme jeden záběr, tím lépe“ jde o nesmírně unylou a neatraktivní náhražku za západní soudní dramata, která alespoň dokáží navodit pocit, že, co se týče spravedlnosti, ještě lze něco změnit. 50% ()
NEEXISTUJE TOTIŽ ŽÁDNÁ MALÁ NEBO VELKÁ NESPRAVEDLNOST. NENÍ NESPRAVEDLNOST ZA SEDM A PŮL TISÍCE, ZA SEDM A PŮL MILIONU NEBO ZA SEDM A PŮL KORUNY! VŠECHNY JSOU STEJNÉ! PROTOŽE V PODSTATĚ EXISTUJE POUZE JEDNA JEDINÁ NESPRAVEDLOST. A NÁM NEDAL NIKDO PRÁVO SOUDIT, ZDA JE MALÁ NEBO VELKÁ. TO BY BYL ZAČÁTEK NAŠEHO KONCE. A ZAČÁTEK KONCE KAŽDÉ SPRAVEDLOSTI. ()
Milos Kopecky se jediny snazi v jinak neprilis povedene zmeti ruznych pravnickych pripadu. ()
Tak tyhle peripetie právnického stavu z období normalizace se nikdy nezařadí do zlatého fondu československých filmů...a to i přesto, že tu po roce 1989 máme onu problematickou kontinuitu právního řádu... a dokonce ani kvůli faktu, že tohle točil v normalizační éře právě Jaromil Jireš, tvůrce takových skvostů Nové vlny, jako byl Žert či Valerie a týden divů...jedině charisma Miloše Kopeckého tuhle ,,komedii" drží nad vodou... ()
Mám radši stylizované, čistokrevné komedie, nicméně v téhle tragikomedii mě Miloš Kopecký (jako ostatně vždycky) uchvátil. A zcela bezchybná je tady i Zlata Adamovská. ()
Ten hlavní případ o půjčenejch penězích mě zase až tak moc nezaujal. Taky jsem nějak alergickej na xicht Satoranskýho, kterej v tom hlavnim případu figuroval. Ostatní případy mi přišly teda zábavnější. Hlavně Pavel Zedníček jako zloděj, kterej dokázal vyloupit za den 19 chat. Jinak Miloš Kopecký prakticky ukrad celej film pro sebe. 70% ()
Pěkný lidský film o jednom sporu co je velký pro člověka a malý pro celé lidstvo. Vzor, jaký by měl být právník. Rozhodně to není komedie, alespoň ne čistokrevná, možná tragikomedie (BTW kecy některých ignorantů o "normalizační komedii" neberte vážně, není to ani normalizační, ani komedie, když tak tragikomedie). Zlata Adamovská byla kus (a ona je docela doteď) a Satoranský netypicky obsazený do role prospěchářského hajzlíka (jimž se dnes trefně říká "zmrd"), jakého zná ve svém okolí asi každý z nás, je tak slizký, že by mu ji vážně natáhl i kliďas jako já, ehm. "Neexistuje žádná malá nebo velká nespravedlnost." ()
A spravedlnost pro všechny…kromě králíků udělaných na víně, co zahynuli zbytečně.. Právnická starožitnost v každodenním boji proti nespravedlnosti bez ohledu na její rozměr. V charakteristickém dietlovském stylu, kdy se komika všedního života v pravidelných intervalech paktuje s tragédií a s výmluvným koncem, kdy brilantní Kopecký nahodí v ušáku výraz truchlivého Boha. Čeledín Kuba se od svého sudetského jemnostpána ledasco přiučil a ani se to ve své sebejisté slizkosti nesnaží skrývat. A Rýbrcoul mimo svůj revír nemá jak zasáhnout.. ()
V roku 1979 natočil český režisér Jaromil Jireš, podľa scenára Jaroslava Dietla, snímok "Causa králik". Je to príbeh o súdnom spore medzi prefíkaným karieristom a jeho dôverčivou starou tetou, v ktorom ide o to či peniaze (7000,-Kčs), ktoré od nej vymámil boli nenávratný dar alebo pôžička. V podstate jednoduchá story. No vďaka hereckému umeniu a charizme Miloša Kopeckého, ktorý stvárnil postavu ostrieľaného právnika doktora Oldřicha Lukášeka, je to film, ktorý som si hodne obľúbil. Vždy si rád vychutnám jeho reprízu, keď na ňu natrafím na niektorom televíznom kanáli. *** ()
Na komedii mi tahle TV inscenace přišla opravdu málo vtipná - Kopecký sype z rukávu filozofické postřehy, co od něj znějí skutečně moudře a pravdivě, ovšem celkově film vyznívá melancholicky a převážně nudně. Připouštím, viděla jsem to hodně dávno - třeba bych si po opětovném zhlédnutí poupravila názor... možná jednou. Zatím průměrných 51%. ()
Zajímavý snímek a sonda do života jednoho stárnoucího advokáta, který stůj co stůj musí bránit čest staré tety, jejíž chamtivý a arogantní synovec nehodlá zapůjčené peníze vrátit. Mám však výhradu, o komedii se zde skutečně nejedná, spíše, když už, tak o tragikomedii s velice dramatickou "celospolečenskou" zápletkou. ()
Tohle není inženýrr Krrálík, nýbrž causa Králík. To už tak chodí, že postarší advokát z nějakého důvodu vymění velkoměsto za venkov a hned dostane případ, na který by si nikdo jiný netroufl. Advokát Lukášek měl to štěstí, nebo možná smůlu, že mu bůh advokacie přihrál případ, na kterém toho není moc zajímavého. A nekane z něj ani extra finanční výdělek. Předmětem sporu se stává sedm tisíc, které jistý synovec odmítá vrátit své tetě, která toho moc, až na králíky, nevlastní. A tak se ostřílený právník pouští do banální kauzy, kterou je nutné rozseknout. A králičí maso ne každému přijde chutné. A stará paní Márová jím dokáže pořádně zásobovat. Králíka bych nepozřel, ale tenhle nepříliš vyhraněný český snímek si klidně dám. Důvodem je Miloš Kopecký, kterému jsem jeho právníka věřil pro jeho cit pro dobré uchopení postav, které ztvárnil. To už se dneska v českém filmu prakticky nevyskytuje. Není to jen otázka dobré práce režiséra s hercem, ale také v osobnosti. A tou Kopecký byl. Film pak může být dějově chudší a podzápletky triviální, ale když funguje herec v hlavní roli, je vyhráno. Kopecký film hodně spasil. Dost neobvykle se film vzpírá žánrovému zařazení. Komedií, sociální sondou, dramatem, není ani v jednom spolehlivě, přesto ta nevybalancovanost v podstatě není na překážku. Jaromil Jireš byl jedním z režisérů, kteří to dokázali ustát. Občas přece jen za cenu rozvleklého celku, kterému vévodí kvalitní herecké osazenstvo. Jirešovy režijní prostředky a postupy nejsou vždy až tak úplně stoprocentně filmové. Přece jen jeho režie není tak obrazově vybroušená a poněkud dialogově orientovaná. Mnohem silnější je tedy v rozprostření dialogů, které jsou dobře napsané a rozhodně ne nijak mechanicky odříkané. Jireš s Kopeckým později natočil drama "Prodloužený čas", které si také jelo ve svém vlastním, neuspěchaném tempu. Jirešovy filmy hezky uměly odkrývat a pracovat s lidskými charaktery a měly svoji zvláštní tvůrčí originalitu. Tenhle film bývá poměrně často zaměňován za tématicky příbuzný a o rok mladší snímek "Jak napálit advokáta", který bývá často mylně považován za jeho volné pokračování, možná také proto, že v něm Kopecký rovněž hrál advokáta. 60% ()
Ja tento film vnímam ako jednu z televíznych klasík, ktoré som pár krát zhliadol v 90. rokoch. Advokátčtina je aj o takýchto prípadoch a najmä o takýchto zdanlivo bezvýznamných prípadoch. Vraždy (pokiaľ nerátam zopár incidentov v podsvetí) sa riešia na amerických súdoch v amerických filmoch. Takže držte Kopeckému a jeho klientovi palce! ()
Celkom som sa na ten film po rokoch tešil. Pamätal som sa, že ide o morálny problém bez komických prvkov, preto je mi žánrové zasadenie filmu medzi komédie záhadou. Už sa niekto zmienil o atypickom obsadení Satoranského a v podstate i Kopeckého, ale Kopecký to vo filme vysvetlil, že podvodník s tvárou podvodníka si nezarobí ani na slanú vodu. Film sa veľmi slušne rozbiehal, veď nakoniec Dietl svojmu remeslu rozumel. Lenže v druhej polovici deja sa dostali na povrch Dietlove slabiny, ktoré sú neprehliadnuteľné a preto filmu ponechávam pôvodné tri hviezdičky, ktoré nenarúšajú dobrý celkový dojem, ktorý som z filmu aj po rokoch mal. ()
Smutná a místy až nepříjejmě hořká podívaná, která na sobě má, nevím proč, nálepku komedie. Výborný Miloš Kopecký, který ať pronese sebevětší moudro, stále zní lidsky a věrohodně, výtečně zachycené miniatury aktérů jednotlivých případů, místy mrazivé i skutečností, že za těch třicet let se to příliš nezlepšilo. Spíš naopak. ()
Správný a poctivý advokát bojuje za práva slabších. ()
Miloš Kopecký jako specialista přes prkotiny v poněkud banálním filmu o malých prohrách na malém městě. Od scénáristy Dietlova formátu by jeden čekal přece jen víc, zvlášť když uvážíme, jak brilantně si dokázal poradit se svými seriálovými hrdiny. Každopádně si nelze nepovšimnout, že režisér Jaromil Jireš obsadil některé postavy zcela proti zavedenému stereotypu – nepamatuji si, že by ještě někdy potom vytvořil Jaroslav Satoranský tak výraznou negativní roli. ()
Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) ()
Životní ztroskotanci jsou také lidé, kteří jsou schopni činu. ()