Režie:
Jaromil JirešScénář:
Václav ŠašekKamera:
Petr PolákHudba:
Luboš FišerHrají:
Jakub Marek, Josef Somr, Jana Dolanská, Zuzana Bydžovská, Ljuba Krbová, Lucie Zedníčková, Alice Vegrová, Libuše Havelková, Eva Jakoubková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Předlohou tohoto půvabného filmu se stal stejnojmenný román spisovatele Jaroslava Havlíčka. Lyrický příběh z počátku minulého století s atmosférou malého jihočeského města vypráví o vnímavém dospívajícím chlapci Emilovi (J. Marek), který prožije první citové okouzlení a zároveň hluboké rozčarování. He Li Ma Do E jsou počáteční písmena jmen pěti osobitých dcer drsného venkovského lékaře – Heleny (J. Dolanská), Lídy (Z. Bydžovská), Marie (L. Krbová), Dory (L. Zedníčková) a Emy (J. Konečná), které zasáhnou do života nemocného chlapce. Životní moudrost doktora Hanzelína (J. Somr) pomůže mladému chlapci bolestnou situaci překonat. (Česká televize)
(více)Recenze (82)
Český Lev 1 : Scénář ()
Film bohužel trpím naprostým neherectvím hlavního hrdiny, jehož výkon by se dal shrnout slovy - Mouchy snězte si mě. ()
Filmová adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka nedosahuje sice kvalit fenomenální Herzovy adaptace románu Petrolejové lampy, ale má své osobité nostalgicko-rozverné kouzlo, byť se poměrně zásadně liší od své románové předlohy...tragický a existenciální rozměr knihy Jaromil Jireš, věren si svému poetickému vidění světa (v kombinaci s pojetím, které nastavil již scénář Václava Šaška), ve své filmové adaptaci zcela opomněl a akcentoval náladu prvních citových vzplanutí a následných hlubokých zklamání typických pro období dospívání, erotický prvek mi pak ve filmu trochu překážel, jelikož se ne úplně potkával s poetickým rastrem nastaveným režisérem. Helimadoe rozhodně není špatným filmem (a tak typicky pro čsfd je coby český porevoluční titul silně podhodnocen), určitě mu ale ublížila doba jeho vzniku (všichni jeho stěžejní tvůrci už byli bohužel výrazně za svým uměleckým zenitem), kdyby byl realizován o nějakých dvacet let dříve, konstelace předního českého režiséra a výrazného scénáristy (Václava Šaška lze označit za specialistu na dílo Jaroslava Havlíčka, úspěšně adaptoval 4 jeho knihy včetně právě výše zmíněných Petrolejových lamp) mohla s celkem vysokou pravděpodobností napovídat o přestoupení oné pověstné tenké hranice nadčasovosti a o uměleckém zdaru či nezdaru... ()
Moc havlíčkovské to tedy nebylo. Sice asi divácky vděčnější, ovšem celkově se z filmu vyloupla jen velmi rozlmělněná a přežvýkaná verze výborné knižní předlohy. ()
Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). ()
Sytými, na několikrát nanášenými barvami je podáván příběh rozrušeného dospívajícího mládí a jeho prvních tužeb a snů. Obležení dívky muži je tradičním tématem národních kinematografií, opačná situace naopak výjimkou. Citové škobrtání všech se všemi nabízí také příležitost pohlédnout pod fasádu víceméně zralého ženství hrdinova okolí. Neobvyklý úhel tohoto pohledu ozvláštňuje jinak triviální fakta a prahy dospívání a propůjčuje jim magii se blížící ráz. Filmové ztvárnění se přiblížilo svou kvalitou Havlíčkově literární předloze, místy ji snad i překonalo. V kontextu kvality a dosažené úrovně devadesátých let lze oprávněně mluvit o nadprůměrném dílu. Otázkou zůstává, kolik generací budoucích diváků s touto charakteristikou bude ochotno souhlasit. ()
Havlíčka v českém filmu nikdy nebylo dost, často inspiroval k těm nejlepším dílům Herze, Svobodu nebo Kleina. A pokud si v něm více četl Jireš, dopadlo to opět lahodně. Skromnější podmínky porevolučního filmu sice nemohly nabídnout takovou opulenci zázemí ve výpravě, jako předchozí dekády, ale i tak vzniklo zastavení nadčasového charakteru. Vysloveně příjemný zážitek s citlivým vedením herectva, jež se může pyšnit tím, že má Helimadoe ve své filmografii. ()
Po vizuální stránce film stojí za pozornost. Havlíčkovskou lyriku, smíchanou s drsností a surovostí se Jaromilu Jirešovi podařilo věrně zobrazit. Ovšem to je všechno. Kde je barvitý jazyk a živelné postavy, Havlíčkovým hrdinům tolik vlastní? Z herců je jednoznačně nejlepší Josef Somr, s rolí drsného samorostlého lékaře chudých se skvěle vypořádal. Jiní se mi zdáli ve svých rolích nevýrazní. I tak ale dobrý film. ()
Nevýrazný film, který nemá moc ničím zaujmout. Je to nudné, ale jsou zde i nepatrně zajímavé okamžiky. Mně tenhle film nepřišel tolik nepovedený, ale spíše nudný. Herecké obsazení nebylo nezajímavé, ale ani toho moc dohromady nepředvedlo, po režijní stránce tomu chyběla osobitost. ()
Prapodivný názov je vysvetlený krátko po úvode, takže si s ním nemusíte lámať hlavu a môžete sa sústrediť na dej. No a ten sa sústredí na chlapca na prahu detstva a bujarého teen veku a jeho vnútorný a vonkajší svet. Inými slovami dej nie je príliš nahustený, nemá nejaký výrazný konflikt, i keď sa tak tvári a v podstate sa nám pred očami prezentujú epizódky zo života chlapca. Či je nešťastná zamilovanosť v tomto veku niečo, na čo môže niekto nostalgicky spomínať aj po dlhých desaťročiach, je asi otázka povahy. Osobne si neviem predstaviť, že by podľa mojich citových sklamaní vzniklo niečo filmovo príťažlivé :) ()
Byl jsem hlavně rád, že se opět někdo zhostil natáčení filmu podle spisovatele J. Havlíčka. Film má pár silných míst, jinak nevhodně vybrán představitel hlavní chlapecké role. Všechny přehrává J.Somr. ()
,,Strašně jsem se styděl za nedostatek odvahy říci pravdu." Havlíčkův složitý svět maloměstského prostředí, odlehčen dětskou optikou v "příběhu potěšilé pubety". Knížku jsem nečetl, ale od prvních minut filmu na mne dýchala krásná atmosféra z počátku století. Spočátku smutný příběh nemocného chlapce se rozvinul do kouzelné nálady dětských trampot, prvních zamilování a zklamání. V každém případě opravdu nevinných. ,,Naše cesta je dlážděna hříchy a omyly a my si jen můžeme přát, aby nám bylo odpuštěno." Klučina v hlavní roli nepůsobil nejvěrohodněji, ale postupně si můj divácký soucit vybudoval a silný dojem na mne rozhodně udělal také dodatečný závěr po letech. Víc než Josef Somr v roli na první pohled nesympatického doktora, který to ale nakonec myslí se vším dobře, si mne získal Oldřich Navrátil. Vskutku velice milý Jirešův film, který ve své poetice (díky pěkným holkám, mírné erotice a hudebním vložkám) má pořád ještě hodně z Valerie a týdnu divů nebo Lva s bílou hřívou. (80%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) ()
Ze tří filmových adaptací próz Jaroslava Havlíčka je tahle určitě nejméně zdařilá a zůstává hodně daleko za výbornými filmy Juraje Herze a Jiřího Svobody. ()
Zaľúbil sa chlapec na lyrický spôsob. Len nikto neuteká po schodoch ako Ráž v klipe, ale ryšavec, výzorom ešte malé tintítko, prežíva prvé mokré sny naživo a ruka mu už po nociach asi všelikde šmátra. Skutočne to vyznievalo až pedo miestami, lebo v porovnaní s nejakými herečkami pôsobil ako ich syn. Keď si ale odmyslíme tento progresívny prvok, tak tá chlapčenská prvá zaľúbenosť bola strašne cítiť a to pritom herec ani nehral. ()
"Ale kdo občas nepocítí touhu vrátit se ještě jednou tam, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty a poohlédnout se po svých pošetilých činech, které nám již nikdy nedají příležitost napravit staré chyby. A tak je naše cesta dlážděna hříchy a omyly a my si jen můžeme přát, aby nám bylo odpuštěno." ()
Helimadoe je film, který na ČSFD ztrácí body asi hlavně pro svou pomalost. Sám o sobě je ovšem režírován poměrně dobře a ani herecké výkony nejsou vůbec špatné. Především Josef Somr podává výkon velmi dobrý a kupodivu ani herectví Jakuba Marka jakožto hlavního hrdiny není, navzdory místní kritice, nijak zlé. Hlavní slabina filmu tkví v něčem jiném. Zcela fatálně se míjí s knižní předlohou. To, že museli tvůrci obětovat některé části děje je samozřejmě pochopitelné, vždyť nacpat 240 stran textu do devadesáti minut filmu lze jen obtížně. Také změny vyplývající z rozdílných charakteristik filmu a literatury jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou významové posuny. Doktor Hanzelín není lidmi opovrhovaný podivín, jeho dcery nepůsobí dojmem zapšklých starých panen, Ema není dívenka chorobně drobná a křehká, učitel Pírko není nemotorný směšný prcek. To všechno samozřejmě posouvá celkové vyznění příběhu a číní jej o poznání banálnějším... Navíc, mnohé situace ve filmu se nejen od knižní předlohy liší a to prakticky vždy směrem k jejich zjednodušení, banalizaci, odmagičnění, ale dokonce jdou významově zcela proti duchu předlohy. Například pokud Dora v předloze říká, že nemůže být šťastná, ve filmu tvrdí pravý opak. Zatímco tragický, bezvýchodný, existenciální rozměr románu se ve filmu zcela ztratil, motiv erotického jiskření byl naopak neúměrně zvýrazněn... Samozřejmě se naskytá otázka "proč?" Možná ze snahy po větší divácké přitažlivosti, lepší pochopitelnosti. Film jakoby obrušuje veškeré hrany a místo nich kreslí podivnou starosvětskou idylku. Určitě i proto, že si tvůrci filmu zjednodušovali práci a jednotlivé scény, lokace či situace řešili tím nejjednodušším způsobem. Možná také proto, že Jireš jednoduše neznal románovou předlohu a z ne příliš šťastně napsaného scénáře vytáhl zcela odlišné důrazy. Mnohé významové posuny by pak šly na vrub prosté snaze dát, patrně ne zcela pochopitelnému (protože posunutému), ději alespoň nějaký smysl. Výsledek je ovšem tak jako tak slabý... Celkový dojem: 60% ()
Celkom banálny príbeh-spomínanie, čitateľné postavy, no ono to v komplexnosti sveta Havlíčkových postav a děja naberá akúsi všeplatnosť. Myšlienky, ktoré niekedy zaznejú i priamo, "Neklidná" Dora, päť sestier, Doktor, klúzelník a rodinné zázemie hlavného hrdinu... vo výsledku to akosi tne do živého, vyvoláva Ztesk a sebespyt. ()
Poetiku Havlíčkovy knižní předlohy se Jirešovi na plátno příliš přenést nepodařilo. Svůj díl na tom má jak pasivní představitel hlavní role, tak i někteří další herci (L. Zedníčková). ()
V určitém věku to prostě některé české i světové režiséry (a nejenom je) postihne - začnou nostalgicky vzpomínat na mládí, špatné je zapomenuto, dobré je glorifikováno, všechno zalévalo teplé sluneční světlo a holky byly krásné a mladé a usměvavé a svůdné... A tak si takový režisér pak vybere nějakou předlohu, do níž by mohl tuhle svou nostalgii vrazit, jedno, že v originále to není o tom sluncem prodchnutém dospívání a hromadě holek na statku s velkými kozami (ačkoliv, dvě výjimky zde jsou), ale o tom stále stejném Havlíčkově cynickém pohledu na tehdejší dobu a některé lidi. Tenhle film jsem párkrát musel vidět, protože ČT to současně s Hradem z písku tehdy prezentovala jako úžasné dílo tehdejší tvorby, ale vždycky mne to nudilo, postavy mi přišly moc papírové, a ne životné, a na to jsem už poněkud alergický. Navíc hlavní hrdina by se hodil do Páni kluci, ale sem fakt moc ne. ()
Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. ()