Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Jan KlusákHrají:
Otakar Brousek st.Obsahy(1)
Setkání bývalého kasaře a policejního inspektora po čtvrtstoletí v dokumentu J. Jireše... V úsměvném dokumentu využil režisér Jaromil Jireš vděčnou situaci setkání slavného poválečného kasaře Arnošta Šimerdy se „svým“ inspektorem Františkem Novým, který jej před 25 lety dostal za mříže. Z Pana Šimerdy se v mezitím uplynulém čase stal zodpovědný strážný v karlovarské porcelánce, jenž paradoxně hlídá zaměstnance, aby si v taškách neodnášeli drahocenné výrobky. Také založil rodinu a stal se dědečkem. Mezi dvěma stárnoucími muži není žádná averze, naopak se zdá, jako by šlo o shledání dlouholetých přátel po dlouhé době odloučení. Vždyť pro pana Šimerdu byla smůla při vloupání do loketské pokladny nakonec prvním krokem ke šťastnému a spokojenému životu. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Hodně zajímavé setkání bývalého esa mezi kasaři a policisty. Kasař se dušuje, že už žije normálně, ale trochu i nostalgicky vzpomíná, stejně jako kriminalista. Nakonec, stačí se podívat na Hříšní lidé... Možná, že je doba vyobrazená trochu moc romanticky, ale pravdou je, že tehdy měla i galérka jistou úctu k policii a až na výjimky fungovala alespoň nějaká slušnost. Já jsem Arnoštu Šimerdovi jeho lítosti nad ztracenými roky věřil. Už jen z toho důvodu, který uvedl pro začátek krádeží. Narodil se ve velmi složité době, která je dnes zobrazovaná v pěkných seriálech, ale značně idealizovaná co se chudší vrstvy obyvatel týče. Navíc mu rodiče neposkytly ani dostatek vzdělání. Co se dokumentu týče, mohl být klidně delší, dvojice mohla navštívit více míst, ale také nemuseli nechat A. Š. tak kecat. Strašně se rozpovídal a chvílemi doslova žvanil. ()
Perfektním způsobem natočený dokument, který nám v krátkých dvaceti minutách představí fyzicky i psychicky nesmírně energického člověka - zloděje - jak se sám nazývá. Měl své důvody, dostal svůj trest a nyní má svoje štěstí. Jaromil Jireš tímto diktuje všem ostatním, jak má vypadat zdokumentování jedince. ()
Už při sledování Hříšných lidí města pražského našince překvapila občas taková familérní až idylická atmosféra panující ve vztazích mezi pány ze Čtyřky a profesionálními zločinci. Ale to našinec přičítal vlivu Karla Čapka, u něhož se totéž někdy objevuje v Povídkách z jedné a druhé kapsy. Ale tento dokument zdá se tento fenomén potvrzovat. Titulní hrdina dopadá v tomto svém portrétu, navzdory své kriminální minulosti, docela sympaticky, občasné melancholické zamyšlení se nad ubíhajícím časem vypadá autenticky, jen to úplně závěrečné veřejné odmítnutí své minulosti je trochu strojené. Moc hezká hudba Jana Klusáka. ()
Nostalgické vzpomínání dvou lidí, kteří původně stáli každý na jiné straně, ale léta je přivedla na tu stejnou. ()
Je to smutné, ale stará řemesla zanikají. Jo, kde jsou ty časy, kdy se galérka scházela v putyce, kde se tančilo, hrálo na harmoniku a kam si pro ně chodili policejní radové a páni inšpektóři. Teď se nám lupové rozplýlili mezi občany a chodí v oblecích. Roztomilé, jak bývalý kasař kontroluje babkám tašky, jestli jim tam něco náhodou neuvízlo! Asi jako když se Babinskej rozčiloval, že mu někdo chodí na jahody. ()
Galerie (13)
Photo © Česká televize
Reklama