poster

Pád Itálie

  • Jugoslávie

    Pad Italije

  • SK název

    Pád Talianska

Drama / Válečný

Jugoslávie, 1981, 114 min

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Altamir
    ***

    V tomto filmu se Zafranovič pokusil navázat stylisticky na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, ale výsledek zůstal na půli cesty. Formálně se oba filmy podobají, ale Pád Itálie nemá tak dobrý příběh...(2.4.2003)

  • Crocuta
    *****

    Film bořící mýty o hodných odbojářích a zlých okupantech. Na svou dobu odvážně kritizuje stranický dogmatismus komunistických partizánů a jejich pohled na svět určovaný "třídním postojem". Zafranovičovi se zde podařilo ukázat složitost tehdejší politické situace v okupované Jugoslávii, kdy proti sobě stály nejen cizí a domácí vojenské jednotky, ale často i členové jedné rodiny. Jestliže v "Okupaci v 26 obrazech" režisér s šokující otevřeností předvedl zvěrskou brutalitu ustašovců, v "Pádu Itálie" se podobným způsobem vyrovnal s řáděním srbských četniků a bělogvardějských kozáckých jednotek.(25.9.2007)

  • dzej dzej
    ***

    Druhá světová válka na Dalmáckých ostrovech. Davorin je velitelem rudé partizánské brigády, která bojuje s italskými nacisty. Zastřelí svého přítele, který „zradil revoluci“ tím, že se sblížil s italskou ženou. Sám se později také rozdvojuje a žení se s dcerou nepřátel. Vnitřní boj mezi službou revoluci a láskou k dívce řeší příklonem k dívce i za cenu smrti. Naturalistické scény poprav civilistů, kolaborace církve, apokalyptický mrzák. Obrazy plné prosvětlenosti a slunce.(15.11.2005)

  • keddy79
    *

    Přiznávám se, že jsem tento snímek absolutně nepobírala. Z polospánku mně probíraly pouze výroky jako: Bůh stvořil nebe, ďábel stvořil peklo, Bůh stvořil muže, ďábel stvořil ženu, Bůh stvořil ovci, ďábel stvořil kozu, Bůh stvořil dobrotu, ďábel stvořil zášť. A ta puška tady (na oltáři) bude místo svíčky - nějak podobně to tam zaznělo.(14.6.2009)

  • darkrobyk
    *****

    ,,Divadlo, všechno je divadlo!" Druhá část trilogie také hledá odpovědi na otázky spojené s válkou, násilím, zabíjením a mocí. Čarokrásné impressionistické obrazy přístavu i ostrovní krajiny vytváří kontrast k dramatům, jež válku provází. Fašismus, komunismus, nacionalismus, ale i křesťansví, které lze tak snadno zneužít, se zde navzájem střetávají, avšak jako dobré nelze vybrat ani jedno. Ostrované se stávají pouhými oběťmi, které nejprve vykořisťovali kapitalisté, a pak jim železnou rukou začnou vládnout komunisté. Při sledování osudu jedné z postav si člověk hned vybaví politické procesy namířené proti vnitřnímu nepříteli i heslo: revoluce požírá své děti. Přibylo více mystických až snových pasáží doprovázených lyrickou hudbou. Scény oslav, procesí, svatby i drancování jako by se inspirovaly v nejlepších Jakubiskových filmech. Zejména šílenství v boháčově domě připomene Jakubiskovu fantazijní poetiku. Doprovodný chorál jest velmi podobný Orffově Carmině Buraně. Našinci se jistě vybaví filmy z období kolektivizace, když jedna z postav křičí: ,,Všechno je lidu!...odnes to domu." Nadčasové dílo.(18.4.2012)