Katapult
Komedie
Československo, 1983, 89 min
Režie:
Jaromil JirešHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Jiří Bartoška, Kateřina Macháčková, Jiřina Jirásková, Barbora Štěpánová, Johanna Tesařová, Ivana Chýlková, Dana Homolová, Zdeněk Ornest, Jiří Hálek, Jana Viščaková, Zdeněk Dítě, Oldřich Velen, Zlata Adamovská, Oldřich Vlach, Václav Kotva, Kateřina Urbancová, Tomáš Halík, Jarmila Urbišová, Miroslav Vrba, Jana Leichtová, Věra Koktová, Dana Balounová, Ladislav Lahoda, Marie Kadeřábková, Barbora Šalamounová, Jaroslav Bouček, Jana MatiáškováObsah
-
Problematika stereotypu všedního dne je téma, jimž se Vladimír Páral zabývá prakticky ve všech svých románech. V novele Katapult je ústředním motivem. Mladý třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt má hezkou ženu a malou dcerku. Těžce však nese, že všechno je denně k uzoufání stejné. Nikterak vzrušující práce a rodina, kde se denně opakují stále stejné scény a jsou vyslovovány stále tytéž věty. Proto se nemůže nikdo divit, že začarovaný kruh chce protrhnout za každou cenu. Na scénu vstupuje pět žen, vybraných počítačem na základě inzerátu... (oficiální text distributora)
Problematika stereotypu všedního dne je téma, jimž se Vladimír Páral zabývá prakticky ve všech svých románech. V novele Katapult je ústředním motivem. Mladý třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt má hezkou ženu a malou dcerku. Těžce však nese, že všechno je denně k uzoufání stejné. Nikterak vzrušující práce a rodina, kde se denně opakují stále stejné scény a jsou vyslovovány stále tytéž věty. Proto se nemůže nikdo divit, že začarovaný kruh chce protrhnout za každou cenu. Na scénu vstupuje pět žen, vybraných počítačem na základě inzerátu... Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Enšpígl
S těma ženskejma byl Bartoška jak nepříčetnej a tím si samozřejmě zcela získal moje smypatie. Za holčinama jezdil Bartoška vlakem a na jednu z nich měl čas jenom tři minuty, protože mu už zpátky nejel žádný vlak, tak otevřel okýnko ve vlaku a prej "Ahoj já jsem Petr, nemůžu vystoupit, protože mě to za tři minuty jede zpátky." A samice na péroně "Ahoj já jsem Lenka a tady jsem ti upekla buchty." Bartoška po nich hrábnul z okýnka a vlak už se začal pomalu rozjíždět. Tomu se říká RANDE a ne ty nechutný dlouhý romantický cancy někde v přírodě při západu slunce. Ne, né, hezky přijedu, vezmu si od holky jídlo a zase jedu zpátky. BARTOŠKA NA HRAD !!!!!!!(26.2.2009)
-
canakja
Tak to vidíš chlapče. Nestačí ti jedna? Sežeň si jich pět a každou jinou. A jak tak letíš z posledního patra, máš dost času dumat nad tim, kdo je ten chlap v trenkách, ponožkách a pivem v ruce, co, sedíc na tvém gauči v tvých pantoflích, přepíná tvou bednu a ženě kdoví proč říká "děkuju paní leničko"..(27.1.2010)
-
dobytek
Knihu neznám, takže netušim, jestli je tam příběh taky vyprávěnej tak hrozně zmateně, ale ve filmu jsem se poněkud ztrácel. Katapult má určitě něco do sebe, ale je to natočený celý nějak podivně a hlavně ke konci to na mě působilo až chaoticky. Jak se řiká, že někdo plácá pátý přes devátý, tak přesně takovej jsem měl z toho dojem. Možná by to chtělo vidět ještě jednou. Ale zase až tak mě to nezaujalo, abych měl chuť se na to podívat znovu. Třeba někdy časem... Zatim teda dávám 2 hvězdičky.(15.10.2008)
-
paascha
jedna z nejlepších adaptací reálsocialistického škábala Párala. Z jeho pseudo sond do života ubohých soudruhů je tato jaksi nejcivilnější. Shodou okolností jsem na téma srovnání filmu a knihy Katapult psal před miliónem let maturitní písemku:-))) Tak asi ze sentimentu 3(22.8.2007)
-
WANDRWALL
Jeden z poměrně málo příspěvků v české kinematografii na téma - jak naplnit život jinak než fádně. Na to, že film natočil Jireš, tak jsem byl překvapen, že z různých scén se vytváří přiriozeně humor, jak tomu je i v životě, a často to umocňuje spor o blbosti, díky nimž hodně lidí udržuje svůj život pod pokličkou.***Nejtragikomická scéna - Jacek Jošt má málo času, ani nevystupuje na nádraží z vlaku, a tam se setkává s další životem zklamanou ženou, která je ráda jen za to, že ho uviděla, že se její představa zhmotnila, a Jacek Jošt jede dál, za další kandidátkou na obohacení jeho života a s otázkou - jaké to bude?***(5.10.2010)(5.10.2010)
-
Crocuta
Podle Párala už byly natočeny mnohem horší filmy...(11.7.2007)
-
claudel
V porovnání se Soukromou vichřicí vychází Katapult jasně lépe. Jiří Bartoška je skvělý, stejně jako všechny jeho milenky v podání našich předních hereček. Jen konec zkrátka musel být upraven dle přání strany, jak by přece vůbec někdo mohl v socialistickém ráji spáchat sebevraždu?! Nepřípustné!(3.7.2008)
-
zette
Od Parala jsem jeste nic necetl, coz je asi ostuda, budu to ale muset napravit, protoze narozdil od vetsiny se mi jeho filmove adaptace dost libi... Film krasne gradoval a zvysoval sve tempo, nenasilne dobre vykreslene postavy ( ulehceno tim, ze byly vsechny vyrazne rozdilne ), slusne herecke vykony. Jak uz nize napsala " 47 ", tak ono UVEDOMENI v podani Bartosky je to prave slovo pro shrnuti celeho snimku!(13.11.2007)
-
argenson
Jiří Bartoška byl v polovině 80. let na vrcholu popularity, to je fakt. Zfilmovat Párala je problém, to je taky fakt. Ale v momentě, kdy v pozadí zapěje Karel východoněmecky Ein Stückchen Zucker mehr in den Kaffee (česky známo jako Kávu si osladím), tak musim dát vo hvězdičku víc, páč kde jinde todle uslyšíte?:-)(7.3.2009)
-
wosho
Dobřejsem se bavil. Skvělý Bartoška, pečlivá režie klasika a zajímavý příběh co chápe každý chlap kolem třicítky. Knihu znám jen díky maturitě a přibližně znám její obsah. Ale nikdy jsem nic od Párala nečetl, tak nevím jak kvalitně/nekvalitně je kniha převedena do filmové podoby. Za to jsem viděl spousty jiných adaptací Páralových děl a Katapult je nad nimy v kvalitě o pěkný kus.(22.9.2010)
-
Master19
Velmi koukatelný film o muži, který se doma nudil a tak si začal s několika dalšími ženami. Velice pěkně jsou nastíněny jejich povahy i to, že žádná není stejná, jako ta druhá. Čím dál hmatatelnější pak začíná být nevyhnutelnost narazit, ale tento náraz přichází nečekaně zezadu - z míst, které měly být jistotou. Dobrým základem jsou zde herci a výborná je i práce režisérova. Rozhodně jde o nejlepší adaptaci Párala, jakou jsem měl možnost vidět.(22.8.2007)
-
Gavin87
Než se stal z Párala oplzlý dědek onanujicí nad svými Playgirls díly, napsal tento velice zajímavou knihu Katapult. Jsem rád, že byla zfilmována, avšak tomuto filmovému počinu musím vytknout výběr herce - Jiřího Bartošky. Neznám jediný film, v kterém by byl Bartoška dobrý, ani tento není výjimkou. Ani Jirešově tvorbě (až na film Dvojrole) příliš nerozumím. V tomto filmu mi přišel velice dobrý tatínek jedné z dívek - Zdeněk Dítě, všetečný soused - Oldřich Vlach a emancipovaná a racionální Jiřina Jirásková. Jen ten Bartoška....(15.7.2010)
-
Damielka
Páral je holt oříšek. Ale pořád to ještě dopadlo skvěle ve srovnání s otřesnou slátaninou Milenci a vrazi!(3.2.2006)
-
#47
Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka.(2.5.2007)
-
sator
Páral mě baví a film považuji za povedený. 70%(19.3.2009)
-
cupito
Taková je dnešní realita... Krásný důkaz o tom, kam až nás nevěry mohou katapultovat...(22.9.2010)
-
Piškotka
Bylo to koukatelné. Komunistické králíkárny byly děsivé, chování lidí neautonomní, podpultovky jely ve velkém. Jirka Bartoška byl skvělý, jak se pokoušel utéct ze stereotypu, až po jednom návratu domů z něj nečekaně vypadl. Ženské představitelky byly různého věku a měly různá přání a představy o životě. Bára Štěpánová mě dráždila skotačícím poprsím a puberťáckým poskakováním.(29.9.2010)
-
Kovaja
Bartoška v roli muže jenž je znuděn všedním dnem a každodenním stereotypem který si hledá ženské pro potěšení jejichž záznamy si pečlivě vede v počítači.Film to není bůhvijaký ale pár světlích míst se tam najde.Třeba dotěrný soused O.Vlach je na přesdržku a Bartoška je taky koukatelnej(25.3.2009)
-
Lewaso
Tenhle film si dávám tak jednou za 2 roky. A to z důvodů zcela prozaických: mám ho rád. Pro všechny ty Páralovy postavičky zapadající do polymilostného příběhu nudícího se inženýra. Jako bonus je mefistofelský psycholog Tomáš Halík. A za roli souseda dávám Oldřichu Vlachovi 10*.(7.3.2009)
-
DoneyGal
Po „Mladém muži a bílé velrybě“ sáhl Jaromil Jireš po další Páralově novele „Katapult“. V roce 1983 Jireš rozhodně nebyl žádný začátečník, měl za sebou dvě desítky filmových pokusů. V Katapultu se vcelku zručně zhostil stále věčného a zřejmě nikdy nekončícího tématu útěku od každodenního stereotypu a všedností reálného života. Je zcela lhostejno, zda se píše rok 1983 nebo 2012, problém je stále stejný. Inženýr Jošt v mimořádně kvalitním podání Jiřího Bartošky řeší tytéž problémy, se kterými se potýká i řada současných třicátníků a čtyřicátníků. Tím problémem je zcela nevyjasněná a někdy i doslova převrácená hodnotová orientace. Jošt má hezkou sympatickou milující manželku (Kateřina Macháčková), krásnou zdravou dceru, má (na dobové poměry) zajímavé zaměstnání a přesto není spokojen, není schopen vidět hodnoty a krásy života v rámci svých vlastních životních reálií. Pomocí dobové výpočetní techniky hledá jakési náhradní partnerky, z nichž některé jsou doslova bizarními postavami (dívka, vždy doprovázená výrazně mladším bratrem, chodícím stále v obleku). Je evidentní, že Jošt tyto ženy rozhodně nehledá z důvodu sexuálního uspokojení (snad s výjimkou Báry Štěpánové). Je to spíše jakási forma současných adrenalinových sportů typu bungee-jumping nebo zorbing. V konečném důsledku je to totiž stejné – nikdy jsem nepochopil, proč – když je tolik lidí na vozíku po úrazu páteře – se další nechávají přivazovat na lano, aby posléze skočili do propasti, případně se nechají zavřít do koule a spustit ze svahu (což už také stálo několik lidí život). Evidentně se jedná o poruchu vnímání standardních hodnot života. Života, který přece nabízí tolik krásných věcí, tolik nádherných zážitků, z nichž některé jsou doslova na dosah ruky (stačí vystoupat na Petřínskou rozhlednu a podívat se na Prahu). Drastická, avšak výstižná filosofická teorie k tomuto říká, že už dlouho nebyla válka. Protože za války se lidé naučí jedné základní věci a to vážit si života. Ty, co přežili, by ani ve snu nenapadlo si nechávat přivazovat na nohy lano a skočit do hlubiny. Snad leda někoho, kdo ve válce přišel o rozum. Pro všechny ostatní je Jirešův film stále platným mementem, že života je třeba si vážit vždy, nejen po válce.(30.4.2012)
