Gauguin

Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že nejako súvisel s mojimi milovanými Tahiti. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol aj nič netušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoci nie nejako extra geniálnej pocitovky, kde nejde príliš o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti resp. Francúzsku Polynéziu napozeranú len z čarokrásnych pohľadníc, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu dáva Vincent Cassel, ktorý do toho išiel naplno. Je to skvele charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od roku 2000 (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním. (04.06.2018)

Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii. (08.05.2018)

Pomalé melancholické dílko mající velké plus v atraktivní lokaci Tahiti a skvělého výkonu Vincenta, jeho Gaugain byl perfektně problematický, tu nejistý, tu zuřivý tu štastný tu ne, radost na ty jeho emoce koukat. Jen z tohoto filmu vychází jeho obraz dost negativně, zvláště třeba ve vztahu k jeho početné rodince, o to víc jsem byl překvapen když jsem si na Wiki přečetl že to bylo spíše naopak a jeho manželka zvesela utrácela jeho nemalé peníze a když dostal padáka okamžitě vzala roha i s dětma.....no nejen u nás je to někdy s pravdivostí a přesností u autobiografických filmů ošemetné. Jinak ale krásný film a kdyby někdo z jeho vrstevníků tušil jaký budou v dnešní době lidi utrácet za jeho obrazy obrovský prachy....ty jejich obličeje bych chtěl vidět :-) (04.08.2018)

Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (29.05.2018)

Pocitový film, který vám podprahově zprostředkuje pocity ve své době velmi neprávem neuznávaného umělce, který doufal v uznání, ale za života se ho nedočkal. Jeho vůle, přístup k umění, talent, vlastní cesta navzdory všemu a všem, naděje i příchod nevyhnutelné existenciální zoufalosti ze života, to vše a přitom ty hlavní pocity vlastně beze slov, jen s atmosférou, mimikou (ne)herců, kulisami Tahiti a omračující náladou, která vás zasáhne přesně v rytmu filmu a života Paula Gaugina na Tahiti. Je pravdou, že některé prvky ze života Gaugina nejsou úplně zmíněny, ale myslím, že to tvůrci udělali úmyslně, jejich hlavním záměrem bylo zprostředkovat příběh umělce, nikoli biografii. Jeden z mála filmů, kde když umělec maluje, máte pocit, že tu atmosféru tvořivosti takřka cítíte. Vincent Cassel a Tuhei Adams jsou ve svých rolích naprosto skvělí. 85% (11.05.2018)