Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jiří BlažekKamera:
Jan ČuříkHrají:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Veronika Žilková, Zlata Adamovská, Magda Vášáryová, Valérie Zawadská, Katarína Synková, Táňa Fischerová, Lubor Tokoš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve filmu Lev s bílou hřívou nejde tolik o fakta ze skladatelova života, jako spíše o milostné a jiné inspirační zdroje jeho tvorby a jeho urputný a vášnivý zápas o pravdivost hudebního vyjádření. Zachycuje dvě podstatná období Janáčkova života: v první části je to boj za prosazení jeho stěžejního díla - Její pastorkyně - a tragické události skladatelova života. Druhá část čerpá z etapy posledního desetiletí jeho života a zachycuje horečnatou skladatelskou činnost, podnícenou milostným vztahem k mladé ženě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Moje milovaná záležitost. :) Filmový epos Jaromila Jireša, v němž se Jirešův režisérský talent dokonale mísí s genialitou páně skladatele Leoše Janáčka a taky s precizním herectvím Luďka Munzara. V této době Munzar již měl za sebou spoustu jedinečných kreací na divadelním jevišti i před televizní kamerou, a velkou roli v podobně velkém filmu na velké plátno prostě potřeboval.Za mne jeden z vrcholů životopisného žánru v československé kinematografii. Silně umělecké zpracování v dlouhé stopáži, vypjatý Janáčkův osud a hlavně operu chtějí speciální náladu, ale ten filmový zážitek a atmosféra nabitá emocemi pokaždé stojí za to! Důležité kapitoly z Janáčkova života se skvěle prolínají se všemi áriemi, a dohromady vytvářejí, nebál bych se říci, velkolepou filmovou symfonii. Symfonii, v níž nechybí ani dirigent – noblesní Jiří Adamíra. Nepovažuji se za milovníka opery, v dětství jsem nikdy k její poslouchání či obdivu nebyl vůbecc veden, ale tohle je jeden z filmů, který mi ukázal, jaký velký operní umění v zajímavém zpracování může přinést. Za některé abstraktní scény erotických představ, negativní halucinace před prázdným jevištěm nebo obraz posmrtní oslavy by se rozhodně nemuseli stydět ani světoznámí režiséři historických filmů. A já se nestydím za to, že tenhle snímek u mně na celé čáře překonal Oscary ověnčeného Amadea, natočeného přibližně ve stejném období. 95% ()
Na podrobné seznámení s životem Leoše Janáčka se teprve chystám, a tak nemůžu říct, jestli je v tomto filmu něco jinak, něco významného chybí či něco vybájeného přebývá. Říct ovšem můžu, a to bez jakýchkoliv obav, že Lev s bílou hřívou je špičkový snímek s přímo hmatatelnou atmosférou. Vděčí za to stejným dílem Janáčkově hudbě stejně jako poetickým obrazům Jaromila Jireše a bezchybnému výkonu Luďka Munzara. Film není o tom, co a kdy Janáček skládal. Je o tom, jak se při skládání cítil, o velké touze, o (ne)naplněné lásce, o chuti do života a o síle. A toho všeho si užijeme vrchovatě a navíc to působí tak autenticky. Výborné. Z životopisných filmů o českých skladatelích zatím ten nejlepší (Vláčilův Koncert na konci léta a Krškův Z mého života jsou také dobré, ale výhrady jsem měl). ()
Velmi silný a krajně nedoceněný film zobrazující Janáčka (od koho jiného než největšího milovníka vážné hudby mezi českými režiséry) v jeho bojích, vášních (ale i pochybnostech), inspiracích a hudební originalitě. Poetická kamera Jana Čuříka pak přímo čaruje s evokací přelomu 19. a 20. století (Luhačovice) a v oživení Janáčkových fantazií (při umírání jeho dcery a zároveň vzniku Její pastorkyni, přerod jeho múzy ve vášnivou Cikánku). Výborný byl i výběr a vedení herců, překvapují i taková Zlata Adamovská nebo Veronika Žilková, které jsou zde kupodivu skutečně zajímavé. ()
V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-) ()
Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. ()
Galerie (10)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (1)
- Antonína Dvořáka si v tomto filmu zahrál Lubor Tokoš. Stejnou roli dostal ještě o čtyři roky později v koprodukčním dokumentu Antonín Dvořák (1990), který režíroval rovněž Jaromil Jireš. (D.Moore)
Reklama