Lev s bílou hřívou

Moje milovaná záležitost. :) Filmový epos Jaromila Jireša, v němž se Jirešův režisérský talent dokonale mísí s genialitou páně skladatele Leoše Janáčka a taky s precizním herectvím Luďka Munzara. V této době Munzar již měl za sebou spoustu jedinečných kreací na divadelním jevišti i před televizní kamerou, a velkou roli v podobně velkém filmu na velké plátno prostě potřeboval.Za mne jeden z vrcholů životopisného žánru v československé kinematografii. Silně umělecké zpracování v dlouhé stopáži, vypjatý Janáčkův osud a hlavně operu chtějí speciální náladu, ale ten filmový zážitek a atmosféra nabitá emocemi pokaždé stojí za to! Důležité kapitoly z Janáčkova života se skvěle prolínají se všemi áriemi, a dohromady vytvářejí, nebál bych se říci, velkolepou filmovou symfonii. Symfonii, v níž nechybí ani dirigent – noblesní Jiří Adamíra. Nepovažuji se za milovníka opery, v dětství jsem nikdy k její poslouchání či obdivu nebyl vůbecc veden, ale tohle je jeden z filmů, který mi ukázal, jaký velký operní umění v zajímavém zpracování může přinést. Za některé abstraktní scény erotických představ, negativní halucinace před prázdným jevištěm nebo obraz posmrtní oslavy by se rozhodně nemuseli stydět ani světoznámí režiséři historických filmů. A já se nestydím za to, že tenhle snímek u mně na celé čáře překonal Oscary ověnčeného Amadea, natočeného přibližně ve stejném období. 95% (28.07.2017)

Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film. (11.03.2012)

Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. (01.07.2007)

Velmi silný a krajně nedoceněný film zobrazující Janáčka (od koho jiného než největšího milovníka vážné hudby mezi českými režiséry) v jeho bojích, vášních (ale i pochybnostech), inspiracích a hudební originalitě. Poetická kamera Jana Čuříka pak přímo čaruje s evokací přelomu 19. a 20. století (Luhačovice) a v oživení Janáčkových fantazií (při umírání jeho dcery a zároveň vzniku Její pastorkyni, přerod jeho múzy ve vášnivou Cikánku). Výborný byl i výběr a vedení herců, překvapují i taková Zlata Adamovská nebo Veronika Žilková, které jsou zde kupodivu skutečně zajímavé. (27.04.2010)

V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-) (08.07.2010)