Mladý muž a bílá velryba

Páral není můj šálek čaje, tady ten příběh mi nic neříká, to už se mi víc líbil Katapult. Až moc chce vyjádřit kontrast mezi cynickým a vypočítavým světem starších a nadšením ze života mladších. Ke konci to začíná být zajímavé, když si Vyskočil nabrkne Brejchovou, ale samotný konec tento slibně se rozvíjející motiv utne, Páral jako obvykle nechá zvítězit stereotyp, asi aby to mělo patřičnou hloubku. (19.12.2011)

Jaromil Jireš nakrútil podľa kníh Vladimíra Párala dva filmy. Napriek všeobecnému názoru mám za to, že Katapult sa mu podaril lepšie. Nejde iba o to, že spojenie romantického príbehu a ťažkej chémie je dosť problematické, ale film mi pripomínal čítanú knihu. A keď k tomu pripočítam nie najlepšie vybrané herecké typy, tak horko-ťažko nechám na pokoji predtým pridelené tri hviezdičky. (05.10.2020)

Od Párala jsem nic nečetl, nebudu tudíž poměřovat film s knihou (dělat to je ostatně úplná blbost). Viděl jsem ale Milence & Vrahy a Playgirls, a myslím, že už dokážu poznat onu "páralovskou" poetiku. Dokonce i v těch příšerných Playgirls jsem ji cítil. Tu zvláštní atmosféru, kdy je člověku na blití (když už ne na umření) z toho všeho zkaženého a nezdravého kolem. Atmosféru, v níž se vyskytují zajímavé charakterní a bezcharakterní postavy. No, tak v tomhle filmu jsem z ní (ani z ničeho jného) necítil ani ň (slušně řečeno). A jestli mi nějaký zdejší rozumbrada bude chtít vnutit, že to byl umělecký záměr, tak na to mu můžu víte co (slušně nedopovězeno). - No ne, tak jako sorry, ale v psychologickém dramatu se dočkat jen banalit a nepřirozených dialogů... (04.04.2011)

Adaptace knih Vladimíra Párala jsou samy o sobě téměř všechny neúspěšné. Není divu. Já sám jsem od něj nic nečetl, ale pokud se jakýkoli film alespoň trochu drží knihy, nemám ani zájem od něj nic číst. Tenhle snímek asi správně patří do kategorie psychologických a zhlédl jsem jej, protože kniha je docela známá a stejně tak film, takže jsem to chtěl alespoň jednou vidět. A u jednou nejspíš zůstanu. Prostředí chemičky je samo o sobě již dost náročné prostředí. Postavy ale divákovi nakládají další velkou porci v podobě nekonečně nudných chemických dialogů, kterým rozumí maximálně vysokoškolský chemik. Když k tomu přičtu nesmyslné bláboly E. Cupáka a Ivana Vyskočila, které jsou jako považovány za strašně chytré moudra, pak jdeme s hodnocením ještě níž. Ono říkat chytré myšlenky lze i jednoduše. Není umění říkat životní pravdy tak, aby jim rozuměl málokdo a tedy to vypadalo strašně chytře, ale říkat to tak, aby tomu právě rozuměl každý a každý si mohl z těch mouder hodně vzít. Ale ty dialogy jsou skutečně velmi náročné a člověk má co dělat, aby se v nich orientoval. A abych nekritizoval, našel jsem jednu věc, která se mi na snímku líbila. A to tak, že hodně. Byla to hudba. Mistrovství Ladislava Štaidla se zase ukázalo. Hudba byla vskutku vynikající. Samotná však na lepší hodnocení nestačí. A to ani jako vždy skvělé výkony výborných herců Cupáka, Vyskočila, Konvalinkové či Konvalinkové. (28.09.2016)

Pohleď, Achabe, hřbet má jak hora sněhu / dech má jak uragán a tělo jako býk / tři čárky od kotvy na stěně závětrné / velryba Moby Dick. / Slyšíš, Achabe, dva dílky na kompasu / přichází z temnoty jak předporodní křik / pěna už v závějích se přes palubu řine / velryba Moby Dick. / Cítíš, Achabe, už proklatě je blízko / vzpíná se k lanoví ten živý otazník / slepý a beznohý se srdcem na harpuně / má touha - Moby Dick. Obrovsky silný příběh o střetnutí třech rozdílných pohledů na svět mě úplně rozdupal. To, co zde předvádí Eduard Cupák, Ivan Vyskočil a Jana Brejchová není herectví - to je dokonalé splynutí s postavami. 95%. (17.04.2011)