Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Bluntman
(DČKIII - dok.) Pro vnímavého diváka o mnohém vypovídající zaznamenání diskuze studentů s přednášejícím na FF UK, kdy je dobré vnímat předmět sporu - neodsouzení Havlíčka za protivládní texty - jako možnost k vyjádření se o šedesátých letech a dobovém politickém kontextu vůbec. Stihne se probrat řada témat - procesy, skrytost systému, který je jinak totalitní, zmínka o přeměně života, byť sebelépe míněné, jako idyle, problematika mučednictví... Zamrzí ale, že u žádného z nadhozených se nejde do hloubky. Působivost podtrhuje závěrečná montáž, která střídá jízdy po prázdných lavicích s obrazy i knihami Havlíčka, Ježíšem na kříži v kostele ad., přičemž na pozadí v komentáři mimo obraz zní dva hlasy - "Havlíčka" a "Soudce", k čemuž se v závěru přidá vypravěč s kontextualizujícím doslovem. Škoda, že se po odvážných dokumentárních počinech ze "zlatých šedesátých" Jireš v normalizačním období uchýlil k životopisům skladatelů, tedy ke konformní jistotě, když i svými hranými narativními filmy dokazoval, že umí diváka znepokojovat a vyvolat diskuzi.(16.11.2010)
-
Greny
pro diváka o ničem vypovídající výsek přednášky na vysoké škole(15.11.2010)
-
Renesco
Na jedné straně strhující „konverzační drama“, umocněné bezprostředností ryze pozorovatelského, veristického modu; na straně druhé chytrá provokace režimu skrze filmové médium, za níž by se svého času nestyděl ani mistr pera Karel Havlíček Borovský. Film nejprve představuje zjevně inscenovaný soudní proces v prostorách vysokoškolské auly, během něhož stojí většina osazenstva sálu proti obžalovanému studentovi, který se sám úspěšně obhájí (Jireš tento motiv celospolečenského souzení jednotlivce později krátce zvariuje ve svém trezorovém filmu 'Žert'). Poté se dozvídáme, že šlo o rekonstrukci procesu s Karlem Havlíčkem Borovským, který v 19. století publikal ve svých vlastních novinách skrytě útočné texty, kritizující rakousko-uherskou mašinérii. Následuje vtipná a někdy více, někdy méně věcná seminární diskuse, v níž studenti otevírají různá citlivá témata (proč systém svého kritika osvobodil? lze se systému okupantů beztrestně vysmívat?), jež lze v paralele ke sto let staré případové studii Havlíčkova procesu vztáhnout na aktuální situaci druhé poloviny 60. let v Československu. Film, v němž splývá narativní kvalita dialogu se subverzivní výpovědí o statu quo, je ve své kousavosti stejně bystrý, jako byl kdysi sám Havlíček – kritický tón a výsměšnost vůči systému a obžaloba totalitního soudnictví jsou zde zjevné, a přesto pro nekonkrétnost nenapadnutelné.(20.6.2011)
