Polibek od Beatrice

Čirou náhodou jsem si dala tenhle film. Už nějakou dobu jsem nekoukla na nic z Francie a chybělo mi to. Polibek od Beatrice se nikam neštval, plynul v klidu, obyčejně, ale přitom se dotknul. Kromě Catherine Deneuve se tam mihla ještě jedna ze starý gardy. Mylene Demongeot, kámoška Fantomase. A teď čtu, že dneska umřela. Odpočívej v pokoji, šik bloncko. (01.12.2022)

Námetovo zaujímavá dramédia o dvoch ženách, ktoré sú absolútne protiklady, no napriek tomu nájdu k sebe porozumenie a oporu. Catherine Frot a Catherine Deneuve sú výborné herečky, a tu dostali vcelku dobrý priestor na preukázanie svojich kvalít. Dej bol relatívne jednoduchý, a pri živote ho držali jedine dilemy a trápeniach oboch žien, čo bolo v tomto prípade trochu mrhanie potenciálom. Dialógy tiež nič extra, a pritom by som čakal, že práve v takomto type filmu sa Francúzi vybúria. Celkovo mi to až tak nesadlo, hoci začiatok vyzeral nádejne, a aj námet bol zaujímavý. Škoda toho, je mi ľúto dať len 2*, ale okrem výborných Katiek tu nebolo veľa čo obdivovať... (08.07.2022)

Pán Provost ide na to dobre. (Známy) Príbeh zobrazuje svižne, ani tzv. „prepojovacie“ scény nie sú iba „doplnkom“ a dáva dostatočne veľký priestor pre dvojicu hlavných postáv. Na druhej strane však jednotlivé časti príbehu nie sú dostatočne vypracované (napr. zmena plánu v živote – alias Clairin syn). Film jednoznačne nesie na ramenách (v tomto snímku veľmi presvedčivá a parádna) C. Frot a legendárna C. Deneuve. Jemná a pohodová asistencia od O. Gourmeta. Po prvom videní silné tri hviezdičky. P.S.: Dúfam, že s tým nikoho neurazím, ale obidvaja herečky vypadajú mladšie na svoj vek. Osobné hodnotenie: 78% (***) (22.11.2017)

Typický francúzsky melancholický príbeh, ktorý rozpráva o dvoch ženách spojených osudom a o ich špecifickom vzťahu. Sociálna dráma, ktorá síce nevyčnieva z radu, ale pozerá sa na ňu vskutku fajn, pretože je vyobrazená ľudským spôsobom. Obidve Catherine si zaslúžia poctu za skvelé herecké výkony. 60 % (15.11.2019)

A proto miluji francouzský film. Délka byla naprosto v pořádku, protože za 90 minut se často nestihne sdělit vše potřebné. A filmy, které mají duši a mají co říct, tuto stopáž potřebují, aby mohly během vyprávění dostatečně uzrát. Aby se divák s postavami dostatečně ztotožnil a mohl je lépe poznat. V porovnání s kýčovitou americkou produkci působí francouzský film stále jako balzám na duši. Děkuji za něj! (28.06.2020)