Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (283)
Jak kniha, tak film jsou rozporuplné, samozřejmě hlavní hrdina je hajzlík, ale stejně tak doba a lidé kolem něho jsou hajzlíci, a daleko větší. Kdo může srovnávat? Jenže tady najednou máme i možnost srovnání s černými barony, v protikladu k moravským lidovým písničkám, a najednou to kruté podobenství (on ani Kundera nic jiného neumí, než krutá, mrazivá podobenství, v nichž se promítá jeho zhrzenost) má i něco navíc. Současnost se prolíná s minulostí o to děsivěji. Jirešova dokonalá, minimalistická a úsporná režie celé vyznění pak jenom podtrhují. Jediné, co mi vadilo na knize i filmu, je blbost hlavního hrdiny, který si nezjistil skutečný stav věci před tím, než se začal "mstít". ()
I když oslavu mj. lidové hudby, skryté v knize i filmu, opravdu nechápu, je tento snímek pro mě asi nejtypičtějším příkladem z hlediska vyjádření absurdity nad komunistickým režimem. Tři nejhlavnější klady: Josef Somr, vedlejší postava faráře, uvažujícího o těch nejdůležitějších tématech života a smrti a také závěr, který se vám ve své jednoduchosti nevykouří z hlavy opravdu nikdy. ()
Jedna z velkých rolí Josefa Somra. Necenzurovaný pohled na dění v 50tých letech je rozhodně základem kvalit tohoto snímku. Nevinný žert připraví pro Ludvíka Jahna nelehkou budoucnost, plnou falše a pokrytectví. Přesto si zachovává svou osobnost, i když touží po pomstě...touží někoho řádně zfackovat. Excelentně zobrazený a sehraný kontrast padesátých a šedesátých let ve velmi vytříbené režii. ()
Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... ()
Od Kundery jsem nikdy nic nečetl, ale co jsem četl o něm, tak zdejší hrdina ve své nesnesitelnosti, aroganci a zahořklosti dost věrně odpovídá tomu, jak jsem si ho vždycky představoval. Osobně mě nejvíce zaujal motiv o zestárnuvší budovatelské mládeži, která, zatímco byla v 60. letech svědkem kritické revize socialistických hodnot, měla svázané své vzpomínky na mládí s monstrózními oslavami, pochody a optimistickými písněmi o přestavbě a nové době. Co se týče samotného Ludvíka, ten si měl vzpomenout na zlidovělé rčení "Kdo chce tančit se Švorcovou, nesmí se divit, že přijde gulag." ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- Umouněné tváře herců nejsou filmové šminky, ale skutečná špína a prach. (jenik71)
- Režisér Jaromil Jireš popsal snímek slovy: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí“. (Olík)
- V srpnu 1971 byl film Žert Husákovým režimem umístěn do trezoru. Znovu byl uveden až v srpnu 1990. (ČSFD)
Reklama