Žert

Opět ztracený komentář? Poprvé jsem Žert viděla krátce po té, co jsem přečetla knihu. Tehdy jsem byla vůči filmu dosti kritická. S větším odstupem času jsem viděla film znovu. To už jsem nesrovnávala s knižní předlohou. Mnohem víc jsem vnímala zdařilou atmosféru a způsob filmového vyprávění. (dnes 23.11.2020 viděno s dcerou jako příprava na její maturitu.) (23.11.2020)

první polovina byla hodně zajímavá, především forma dialogů, realita doby a prostřihy do minulosti, ale pak mě to začalo nějak uspávat a cosi mi vadilo, jen to nedovedu vlastně ani specifikovat... i vzhledem ke své stopáži a absenci hlubších, detailních scén je to spíš taková reklama na svoji předlohu. 60% (18.08.2010)

předlohu jsem nečetl a nemám tudíž s čím porovnávat, ale myslím, že adaptace je to vcelku povedená.. sice jsem se místy trochu neorientoval - skoky ze současnosti do minulosti (a naopak) nebyly totiž dost často moc poznat a já jsem tedy nevěděl, kdy se co odehrává.. na konci to do sebe ale víceméně zapadlo a když jsem si pak navíc ještě přečetl na internetu děj knihy, tak jsem byl už zcela v obraze :) slabší 4* (24.03.2009)

Zajímavé filmové zpracování knihy, kterou jsem nečetl. Somr zde má až nápadně podobnou roli té, kterou měl v Ostře sledovaných vlacích, ale je to pan herec a tyhle typy prostě umí. Nejvíc se mi ale ve filmu líbil Evald Schorm. Jeho poeticky laděná role smířeného evangelíka opravdu zvláštním způsobem mrazila. (28.11.2009)

Vynikající adaptace vynikajícího románu. Geniální jsou ty hudebně ilustrované prostřihy minulost - přítomnost a Ludvík stojící mezi nimi jako nezúčastněný divák obou. Herecky jsou vynikající snad všichni, zvláště skvělý Somr a milá kuriozita v podobě Evalda Schorma. (Nehraje zde faráře, nýbrž laboranta. Tosima upozorňuji, že když je někdo evangelík, "uvažující o těch nejdůležitějších tématech života a smrti" a má doma mnoho starých knih, nemusí to být ještě farář.) Knihu jsem četl už dávno a mnohé se mi z hlavy vykouřilo. Pokud si vzpomínám, bylo v závěru mnohem více prostoru věnováno tématice moravského muzikanta a moravských (slováckých) písní. Je to téma smutné, protože tato žitá krása už tehdy umírala. A Ludvík se v tomto prostředí narodil. Proto na filmu oceňuji i takovou drobnost, že třeba na zábavě po jízdě králů jsou muzikanti rušeni nejen omladinou s tranzistorákem, ale i místním staříkem vyřvávajícím jakousi pseudomoravskou "romantickou" odrhovačku. Přiznám se, že mě taková nepovrchní vnímavost překvapila i u tak kvalitního autora, jako je Jireš. Rovněž místní autenticita - na dědovi z hotelu jsou jasně patrné nuance místní mluvy, přestože nemluví nářečím jako Ludvíkův přítel - primáš. Marigoldův kritický komentář mi prozrazuje, kolik jsem toho z knihy už zapomněl, narozdíl od něj jsem ale přesvědčen, že Jirešovo řešení je velmi dobré. Jakkoli je film z tohoto hlediska opravdu jen povrchní pozvánkou k tomu, abychom poznali (přečtením knihy), co je Ludvík vlastně zač. Ale mám-li být zcela upřímný, je mi odkunderovštěný Ludvík mnohem sympatičtější. (18.03.2011)