Žert

Žert poměrně dobře vystihuje náladu Kunderovy předlohy, což se myslím moc filmům (nebo žádnému?) podle jeho předlohy nepovedlo a asi ani nepovede. A už tohle je největší triumf a zároveň hlavní výhra Jirešova filmu. Jako Olomoučan musím ocenit “krásu“ našeho orloje, který se po svém proletářském předělání stal symbolem 50. let a krásně navodil to správné klima tohoto filmu. Jo, pomsta je někdy hodně hořká. (29.11.2008)

"Ideme len dopredu a nikdy späť." Čo mi to len pripomína, kto to dnes stále hovorí len o pokroku s klapkami na očiach? Aha, novodobí boľševici progresívneho razenia, ktoré sa prejavuje nerozohnaním pohlavia v rozkroku. Opäť ukážka toho, že heslá v podstate ostávajú, mení sa len vlajka, orientácia - na krajiny i sexuálna - nejaké slogany sa ešte upravia a zase ideme len kupředu levá! Kundera to napísal výborne, krásne sa vysmial, ale okrem pár frkov sám film neponúka až toľko vtipnosti. (17.04.2024)

Žert není tak vtipný jak by se mohlo z názvu zdát. Film podle knihy napsané Milanem Kunderou vypráví (nečekaně) o milostných vztazích, ženách a jednom muži, který je má rád. Bohužel pro mě je Josef Somr nedostatečný herec na roli, která mu zde byla darována. Předlohu samotnou hodnotit nemohu, protože jsem ji nečetl. Film však ukazuje pozadí příběhu a období komunismu s perfektní přesností a celý příběh hlavní postavy odsouvá lehce do pozadí. (28.10.2006)

Kdyby neexistovala knížka, hodnotím líp. Takhle ale musím "jen" čtyři, i když si upřímně neumím představit, jak knižní předlohu líp dostat do 80 minut filmu. Jireš odvedl moc dobrou práci a není jeho chybou, že Kundera to napsal tak výtečně. EDIT LFŠ 2018: celý letošní festival /tj. 25 hodin/ jsem de facto absolvoval kvůli jedinému lákadlu - setkání s Josefem Somrem. Očekával jsem vetchého senilního starce a bál jsem se, že ho na pódium Slováckého divadla dovezou (člověk nesmí věřit Kleinovi a jeho Básníkům). Josef Somr je stále vtipný, hloubavý a upřímný muž a já si přeju, abychom se za těch dvacet let v Uherském Hradišti oba znovu potkali. Filmu budeme říkat stále Žert, a ano, má své pevné místo v tom nejlepším šuplíku čs kinematografie. Z odstupem dalších deseti let od prvního zhlédnutí a kdoví kolik od četby románu, Jireš natočil geniální věc. To prolínání časů, Ludvíkova absence v obrazech z úplné minulosti a postupné četnější oběvování v novějších etapách života, je mistrně sestříhané a kdyby tehdy Žert mohl soutěžit o nějaké dnešní ceny, získal by absolutorium za střih zvuku i kamery, dialogy a scénář. Škoda, že filmový technik z radia už není mezi námi. A taky Evald Schorm, skvěle zahraná civilní postava. (30.06.2008)

Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. (09.12.2012)