Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (283)
Žert poměrně dobře vystihuje náladu Kunderovy předlohy, což se myslím moc filmům (nebo žádnému?) podle jeho předlohy nepovedlo a asi ani nepovede. A už tohle je největší triumf a zároveň hlavní výhra Jirešova filmu. Jako Olomoučan musím ocenit “krásu“ našeho orloje, který se po svém proletářském předělání stal symbolem 50. let a krásně navodil to správné klima tohoto filmu. Jo, pomsta je někdy hodně hořká. ()
"Ideme len dopredu a nikdy späť." Čo mi to len pripomína, kto to dnes stále hovorí len o pokroku s klapkami na očiach? Aha, novodobí boľševici progresívneho razenia, ktoré sa prejavuje nerozohnaním pohlavia v rozkroku. Opäť ukážka toho, že heslá v podstate ostávajú, mení sa len vlajka, orientácia - na krajiny i sexuálna - nejaké slogany sa ešte upravia a zase ideme len kupředu levá! Kundera to napísal výborne, krásne sa vysmial, ale okrem pár frkov sám film neponúka až toľko vtipnosti. ()
Žert není tak vtipný jak by se mohlo z názvu zdát. Film podle knihy napsané Milanem Kunderou vypráví (nečekaně) o milostných vztazích, ženách a jednom muži, který je má rád. Bohužel pro mě je Josef Somr nedostatečný herec na roli, která mu zde byla darována. Předlohu samotnou hodnotit nemohu, protože jsem ji nečetl. Film však ukazuje pozadí příběhu a období komunismu s perfektní přesností a celý příběh hlavní postavy odsouvá lehce do pozadí. ()
Kdyby neexistovala knížka, hodnotím líp. Takhle ale musím "jen" čtyři, i když si upřímně neumím představit, jak knižní předlohu líp dostat do 80 minut filmu. Jireš odvedl moc dobrou práci a není jeho chybou, že Kundera to napsal tak výtečně. EDIT LFŠ 2018: celý letošní festival /tj. 25 hodin/ jsem de facto absolvoval kvůli jedinému lákadlu - setkání s Josefem Somrem. Očekával jsem vetchého senilního starce a bál jsem se, že ho na pódium Slováckého divadla dovezou (člověk nesmí věřit Kleinovi a jeho Básníkům). Josef Somr je stále vtipný, hloubavý a upřímný muž a já si přeju, abychom se za těch dvacet let v Uherském Hradišti oba znovu potkali. Filmu budeme říkat stále Žert, a ano, má své pevné místo v tom nejlepším šuplíku čs kinematografie. Z odstupem dalších deseti let od prvního zhlédnutí a kdoví kolik od četby románu, Jireš natočil geniální věc. To prolínání časů, Ludvíkova absence v obrazech z úplné minulosti a postupné četnější oběvování v novějších etapách života, je mistrně sestříhané a kdyby tehdy Žert mohl soutěžit o nějaké dnešní ceny, získal by absolutorium za střih zvuku i kamery, dialogy a scénář. Škoda, že filmový technik z radia už není mezi námi. A taky Evald Schorm, skvěle zahraná civilní postava. ()
Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- Jirešův Žert je společně s hollywoodským zpracováním Nesnesitelné lehkosti bytí jedinou adaptací z celkového počtu šesti Kunderových románů. Snímky Já, truchlivý Bůh režiséra Antonína Kachlíka a Nikdo se nebude smát režiséra Hynka Bočana odkazují pouze na dvě z povídek jeho Směšných lásek, a tudíž je nemůžeme považovat za plnohodnotnou románovou adaptaci. (Parlay)
- Scéna s Jízdou králů se natáčela ve Vlčnově, kde je dodnes zachovanou tradicí a od roku 2011 je zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Ve všech scénách se objevuje také tradiční Vlčnovský kroj. [Zdroj: kskvlcnov.cz] (Ganka)
- Scénu, kde PTP-áci ukladajú koľajnice, chceli natáčať pred východom slnka, a preto vstával štáb i herci už dve hodiny po polnoci. Režisér sa hneval, lebo špinavým mužom nevadilo, že sa drú s koľajnicami blatom a veľkou naaranžovanou mlákou. Smiali sa a nevyzerali príliš unavene, a tak sa musel záber opakovať. Prizerajúca sa kostymérka režiséra upokojovala slovami: "Až tie koľaje ponesú tak šiestykrát, uvidíte, že už budú naozaj naštvaní." Mala pravdu. (Raccoon.city)
Reklama