Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Povídkový diptych z prostředí základní vojenské služby, konfrontující se smyslem pro absurditu všednodennosti, sny a touhy sotva dospělých mladých mužů s realitou socialistické armády. Film, který byl doma vítán jako antimilitaristický, zatímco západní levice jej kritizovala za oslavu vojenství. (BUD-SFIS)

Recenze (62)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Ježiši to byla sranda, budoucí signatář Charty 77 a pozdější disident-emigrant v jednom filmu, hodina a půl převážně nudy a stupidních dialogů, chápu ale že na vojně toho moc k smíchu není, tedy alespoň ze začátku, plno zabitých dní o ničem, plkání o kravinách (v tomto případě o sexu!), chozením do hospod, buzerováním ostatních a dělání volovin. Ale s tímhle vším do filmu.? Jak napsal dwi a pod to se třeba stokrát podepíšu, film byl obsahově a myšlenkově prázdný, bez emocí, vtipu atd. Novou vlnu mám rád ale Juráčkovi filmy jsem si nikdy až tolik neoblíbil, já mám svého Formana, a natoho mi prosím nesahejte, to se nedá srovnávat. Nadržovat se tady jen proto že to má na svědomí pan Juráček nebude, toto je jednoznačně jeho nejslabší film, který se prostě moc nepovedl (o jednotlivých faktorech se tu už zmínili jiní). Jonatthan: Já si odkroutil rok no a co? Natom snad nezáleží, pakárnu a to opravdu těžkou si mohl zažít i v 90 letech a později a neříkejte že zatím byla politika. Nic, film se mi nelíbil, to se příště radši podívám na normalizační "Chlapce a chlapi". Zajímavé komentáře : sinp, dwi, Enšpígl. + Dobové vystoupení Viktora Sodomy... ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. ()

Reklama

dwi 

všechny recenze uživatele

Pavel Juráček vytvořil neskutečně prázdný film, ať už ve smyslu dějovém, emocionálním či výrazovém. V první povídce – Achillovy paty – líčí putování dvou vojáků do nemocnice v Plzni a zpět. Zbytečné dialogy střídají ještě zbytečnější záběry. Narace je zde potlačena na minimum, tudíž nám nezbývá nic jiného, než pasivně koukat na sled náhodně poslepovaných událostí. Pocit odosobněnosti, neschopnosti navázat komunikaci, jde přeci jenom vyjádřit lépe. V druhé části – Každý mladý muž – režisér zabíhá do cvičení vojenské jednotky. Zde roztříštěnost jednotlivých epizod ještě více prohlubuje. Humorně snad můžou působit scény vojenského cvičení, ale to je přeci jen na Pavla Juráčka trochu málo. Jednotlivé promluvy mezi postavami drží pohromadě samotné prostředí armády a plánování taneční zábavy. Zamýšlená závěrečná humornost, nebo alespoň jakési tragikomické vyznění, nepůsobí nijak. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Po prvním zhlédnutí před rokem jsem film ztrhal jako nestravitelně naivně moralizující, školácky působící pokus o vtip a myšlenku. Podíval jsem se pro jistotu dvakrát, leč víc než jednu hvězdičku jsem z toho nedostal. Úvod sice vyhlížel slibně, závěrečná scéna mi už tehdy připadala geniální, ale celý film mezi tím jakoby nestál za nic, jen etudní herectví Vyskočila s Landovským potěšilo, stejně jako nezaměnitelný Jakim. Monoslečnovitá koncepce výborná, mnohé dialogy pozoruhodné, přesto zůstával veskrze prachmizerný dojem, místy mi bylo z toho filmu trapně (zvláště z postav Štěpánkovy a Horváthovy, ale třeba i z dojmu z „pábitele“ Huga, jakkoli věřím, že mohlo jít o přepis reálné osoby – ta vehementně chtěná opravdovost čiší z tohoto filmu odevšad). Tentokrát je dojem mnohem lepší. Zřejmě díky tomu, že už jsem věděl, do čeho jdu a hlavně, co od filmu nemám čekat, vystoupily do popředí momenty kvality a všechno jsem si užíval prost malichernosti. (Vliv má jistě i to, že mě následně Juráček dvěma jinými filmy z té doby přesvědčil o svých mimořádných tvůrčích kvalitách, takže jiný úhel pohledu je nutný.) Zvláště náznakovost skorokomunikace mezi oběma vojáky v první povídce (z „bažantovy“ strany předimenzovaně za dva rohy jdoucí) je parádní subtilní hrou s něčím, co je okamžitě jasné každému, kdo byl na vojně (to ve velmi příjemných, hezky snímaných „lokacích“ a s roztomilými hudebními všlehy). Zůstává sice též onen lehce trapný dojem nezvládnutého pokusu o „silnou autentickou výpověď“, křečovitosti některých „vtipností“ a násilnosti různě implementovaných, leč explicitně vyjadřovaných myšlenek (zvláště v některých etudách druhé povídky), celkový dojem je však mnohem příznivější, jakkoli na mne herectví té spousty později slavných mladíků i na podruhé působí poněkud hystericky a pozérsky (vyjímkou jsou mi hlavně už zmínění Jakim, Landovský a Vyskočil (jakkoli posledně jmenovaného nemám v oblibě) a samozřejmě Václav Havel v sebeprorocké epizodní roli kouřícího pacienta). Přilédnout je také nutno k tomu, že v roce 1965 takto podané příhody z vojny v ČSLA musely působit velmi provokativně. Šandíka sice upozorňuji, že na vojně jsem byl, nad jeho zařazením Každého mladého muže mezi to nejlepší z nové vlny stále kroutím hlavou, nicméně jeho komentář je zde ze všech nejpřínosnější (vyvažuji ho však Enšpíglem). Naopak ke komentáři od Madadajo musím poznamenat, že citované věty „s neuvěřitelným poselstvím“ přesně vystihují bolest tohoto filmu (s vyjímkou podařené Jakimovy rozpravy o dopisování). Kolik si to „zaslouží“ hvězdiček neřeším, ty tři jsou kombinací původního a pozdějšího dojmu. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (7)

  • Název filmu se objeví až v 31. minutě (Skarface)
  • Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky) (sakuL_)
  • Jako hlavní motivace k napsání filmu vedla režiséra Pavla Juráčka touha dostat se z kasáren, protože v té době sloužil vojenskou prezenční službu. (sator)

Reklama

Reklama