Postava k podpírání
Drama / Podobenství
Československo, 1963, 38 min
Režie:
Pavel Juráček, Jan SchmidtHudba:
Wiliam BukovýObsah
-
Středometrážní hraný film jeho autor charakterizoval jako kafkovské zobrazení absurdních situací, související s obdobím kultu, jehož zvrhlost jsme si nedokázali uvědomovat." Slavné podobenství o půjčovně koček je jízlivou úvahou na tehdy aktuální morálně společenské téma. Na malé ploše s minimem dialogů byla na okamžik jakoby poodhrnuta opona, aby se na chvíli odhalil stav zhypnotizované společnosti. (oficiální text distributora)
Středometrážní hraný film jeho autor charakterizoval jako kafkovské zobrazení absurdních situací, související s obdobím kultu, jehož zvrhlost jsme si nedokázali uvědomovat." Slavné podobenství o půjčovně koček je jízlivou úvahou na tehdy aktuální morálně společenské téma. Na malé ploše s minimem dialogů byla na okamžik jakoby poodhrnuta opona, aby se na chvíli odhalil stav zhypnotizované společnosti. Komentáře uživatelů k filmu (50)
-
Speck
Surrealistická alegorie se spoustou skvělých nápadů (už samotná půjčovna koček je dobrá), která výstižně odráží šeď na oné straně opony, masáž jedné ideologie a naprosto absurdní vládu naprosto absurdních úřadů, jedním slovem byrokracie. Vynikající, netypická kamera, zajímavé střihy (křečovité, špatné přechody prozatím přičítám na vrub svému přehrávači :-)). Nadchla mě hlavně práce se zvukem v úvodní scéně. Bravurní a neodmyslitelná součást české bossa novy.(9.10.2010)
-
alesecek93
Surrealistický snímek s četnými prvky absurdna ( ovlivnění S.Becketta ), který se zamýšlí nad stereotypem, tj. "chůze v bludném kruhu", společenského života, existenciální stránka ( nikdo nic neví ) dodává filmu doslova princip manipulovatelnosti, " hra s loutkami" a neschopnost "uchopit" život do svých rukou, to je děsivé...(21.9.2010)
-
Romadoor
Vtipné, tragické a nejspíš i výstižné (a nadčasové) podobenství státní správy . Navíc v nádherných záběrech nekonvenční kamery.(15.12.2010)
-
Biopler
Poucne absurdne 38minutove divadlo aj o tom, ake su urady neschopne a byrokraticke.(23.6.2009)
-
Aug
Žánr představuje kód uměleckého příběhu, který vytyčuje prostor, v němž se příběh narativního fiktivního díla odehrává. Je to zpráva o tom, jakými vyjadřovacími prostředky a postupy, jakou řečí bude umělec vypovídat o tématech či problémech, které stojí v centru pozornosti jeho uměleckého záměru realizovaného ve fiktivní realitě uměleckého díla. Je to zpráva o přístupu k realitě, z níž má vzejít umělecké dílo. „Chci udělat jiný, původní život, původní svět, který by nebyl kopií, ale modelem,“ píše Juráček v explikaci scénáře Postavy k podpírání. Zříká se tak iluzivních, mimetických forem narace. Tuto hlubokou skepsi k mimetickému procesu poznání skutečnosti můžeme interpretovat jako snahu autora o zjednání si takového přístupu ke skutečnosti, který by odolal pokušení předmětné řeči, pokušení napodobovat skutečnost a přistupovat k ní jako k předmětu. Útočiště pro takový přístup k realitě nachází Juráček pro své fiktivní dílo v alegorických principech vyprávění a myšlení. Alegorický princip narace charakterizuje především jeho didaktická forma, která zdůrazňuje intelektuální a poučný potenciál vyprávění, a to prostřednictvím metafor a symbolů. Alegorie, více než který jiný druh narace, zdůrazňuje symbolický význam postav, scén a dějů. Symbol jako druh metaforického procesu je základním stavebním kamenem Juráčkovy umělecké fiktivní reality díla Postava k podpírání. Naprostý rozchod mezi idejemi a praxí tehdejšího komunistického režimu se v Juráškově Postavě k podpírání odrážejí ve dvou souvisejících rovinách: politické a existenciální. Juráček tyto rozpory postihuje konstatováním existujících patologických jevů lhostejnosti a odcizení ve společnosti padesátých a šedesátých let: „Existence odcizení, a odcizení u nás existuje, mi potvrzuje, že i u nás došlo ke společenským deformacím“ (Juráček). Klade zásadní otázku: jak je možné, že v socialismu může člověk pociťovat odcizení a lhostejnost, když ideje hovoří o přesném opaku? Tyto deformace společenské praxe připisuje na vrub fenoménu kultu osobnosti, na nějž hledí jako na symbol totalitního komunistického režimu první poloviny padesátých let, který „byl mystický, nepočítal s rozumem, paralyzoval rozum“(Juráček) . Postava není pouhou povrchní reflexí politických rozměrů kultu osobnosti, ty jsou v díle obsaženy imanentně. Není to pouhé dokumentaristické konstatování, co vše víra v kult osobnosti způsobila. Navzdory jeho odhalení je pro Juráčka víra v kult osobnosti něco neustále přítomného, co ovlivňuje myšlení a jednání lidí. Postava k podpírání je tedy v první řadě umělecké vyjádření osobní zkušenosti se zakonzervovaným duchovním klimatem československé společnosti druhé poloviny padesátých a počátku šedesátých let, která na svých bedrech bezmocně vláčí břemeno dědictví kultu osobnosti.(8.1.2011)
-
xEvilDeadx
Surrealismus, pochmurno, absurdita. Nejlepší československý film ve všech směrech. Těžko uvěřím, že tvůrci filmu brali v šedesátém třetím roce jiné drogy, než na které je typuji. 100%(20.7.2011)
-
jaza
těžko hledat něco kvalitnější v české kinematografii(13.12.2011)
-
Lockeroom
Nějak jsem nepobral, o čem to vlastně bylo. Nejsilnější dojem z toho byl - záběry z komunistické Prahy, šedivé a plné nespokojených a šedivých lidí. Příběh sám mi přišel příliš umělý a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci ....(25.5.2009)
-
DVCAM
Juráček byl opravdu výjimečný tvůrce. Dávám "jen" čtyři, protože pět jde pro Případ pro začínajícího kata, kde surrealismus a absurditu rozvinul k dokonalosti.(2.5.2010)
-
tuberatanka
Československí Iľf a Petrov, ale o čosi temnejší a bizarnejší. Súboj občana s byrokraciou, občas až podozrivo aktuálny. Výborný aj po obrazovej stránke, škoda len, že príliš krátky. Ale to asi stačí.(14.1.2012)
