Případ pro začínajícího kata
-
Case for a Rookie Hangman
Drama / Podobenství
Československo, 1969, 102 min
Režie:
Pavel JuráčekHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Milena Zahrynowská, Luděk Kopřiva, Slávka Budínová, Pavel Bošek, František Holar, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Eduard Dubský, Miloš Vávra, Jiřina Jirásková, Jiří Hálek, Jiří Janda, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hrzán, Zdeněk Kryzánek, Vítězslav Černý, Miloslav Hotový, František Husák, Nina Bártů, Miroslav Homola, Josef Kořán, Miloš Hlaváč, Marta Krásová, Vladimír Hrabánek, Jindřich Bonaventura, Antonín Klimeš, Martin Kostelka, Leoš Suchařípa, Karel Vašíček, Daniela Šrajerová, Jindřiška Gabriela Preissová, Dagmar Rosíková, Milena Šebestová, Karel Mareš, František Kubíček, Bohuslav Kupšovský, Petr Hapka, Vratislav Blažek, Alois Čuřík, Ladislav Jakim, Karel Engel, Libor Fára, Václav Volk, Emil Iserle, Miroslav Horáček, Miroslav Laňka, Jan Maška, Viktor Očásek, Eduard Pavlíček, Viktor Maurer, Jiří Ptáčník, Karel Svoboda, Marie Štrampachová, Alois Vachek, Blažena Vernerová, Milan Udržal, Karel Bodnár, Žofie Futerová, Marie Grófová, Antonín Klepáč, Helena Zivná, Jindřich Narenta, Hana Talpová, Jan Přeučil, Nina Divíšková, Regina Rázlová, René GabzdylObsah
-
Případ pro začínajícího kata je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Nechtějí pravdu poznat; nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v poddanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Poslední Gulliverova slova ve filmu jsou "Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" Tento poslední film vynikajícího, předčasně zesnulého filmaře narazil po svém uvedení na nepochopení normalizátorů a skončil v trezoru. (oficiální text distributora)
Případ pro začínajícího kata je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostane do tajemného kraje Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa se odedávna vznáší ve vzduchu, aniž by to Balnibarbané věděli. Gulliver se do Laputy dostane dlouhým komínem a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu. Jeho odhalení však bere lidem ideály. Nechtějí pravdu poznat; nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v poddanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Poslední Gulliverova slova ve filmu jsou "Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" Tento poslední film vynikajícího, předčasně zesnulého filmaře narazil po svém uvedení na nepochopení normalizátorů a skončil v trezoru. Komentáře uživatelů k filmu (80)
-
ReoSTAT
...od obyčejných lidí je nedělí nic, jsou úplně stejní, avšak jinde - výš...(16.4.2005)
-
karlee
Tak to je dobrá magořina. Spíš takový sled absurdních až surrealistických skečů, naštěstí většina z nich je zajímavá a zábavná. Kromě toho je tam nějaké to podobenství, kafkovský svět, existenciální tíseň atd., ale tento filosofický rozměr mě nijak zvlášť nebere.(17.8.2011)
-
Svinibrod
to jsou panecku alergologie...ja si stale rikal, ze kafka by se tetelil, to bezduvodna zlost, ta bezvychodnost - atmosfera jak ma byt. vznik nam impozantni film, ktery se s humorem vyporadava s tezkostmi a absurditou sveta kolem nas....jiste byl to vtip!(12.4.2007)
-
melisos
Pro mě je to nejvíce vyjímečný český film ve svých myšlenkách zakořeněný do bizarně plynoucího příběhu režiséra Pavla Juráčka , který sice nemá bohatou filmografii svých kousků , ale za to je tu kvalita ve všech ohledech . Zmatený a absurdní příběh , který má zákonitou paralelu s životem a společností ( nemyslím si , že jenom s tou předrevoluční v rámci dnešního pohledu ) . Líbí se mi , jak vystihl pohled na lidi , kteří jsou zde jako slepé ovce , které se táhnou někam a ani neví proč a za čím . Jejich sobeckost , tupost a vnímání ostatních , stereotypy jejich životů a jejich náklonosti k manipulaci a kalkulativnosti v jejich chování . Myslím si , že je škoda , když společnost a celý ten konzum kolem nás nedává vyniknout takovýmto dílům , ale když se dívám na pohled společnosti , který Juráček vyobrazil , tak mě to tak nepřekvapuje(14.9.2010)
-
rottik-cb
Neuchopitelné dílo Nové vlny volně inspirované Gulliverovými cestami. Pozoruhodný film, v českých luzích a hájích nevídaný. Alegorické drama s prvky tragikomedie. To vše a mnohem víc je Případ pro začínajícího kata, bohužel téměř neznámé dílko režiséra a scénáristy Pavla Juráčka. Film je ostrou společenskou kritikou, zabývá se otázkou lidské existence, hodnotou svobody a důležitostí pravdy. Přináší sarkastickou zprávu o naší společnosti, zabydlené blázny a groteskními figurkami, které si ovšem přijdou neobyčejně důležité a nezbytné pro její chod. Snímek je plný myšlenek, snů a poselství. Vysvětluje život jako marné snažení a vysmívá se vážnosti, s jakou ho lidé berou. Důkazem je například proslov jedné z postav před popravou: „Přátelé, ať žije... Já zemřu, ale... Umírám rád, protože...“ A věcná otázka kata: „Budete ještě provolávat?“ Ve snímku chybí nosný příběh, je spíše řetězovitým sledem událostí s ne vždy jasnou návazností. O to silnější je atmosféra a postavy. Hlavním hrdinou je cestoval Lemuel Gulliver, který se náhodně dostal do tajemné země Balnibarbi, kde se lidé chovají naprosto nelogicky, čas tam plyne jinak a Gullivera se zmocňují zneklidňující halucinace. Na svém putování potkává řadu postav jako z Kocourkova- místního blázna, princeznu, profesora, skupinku mužů, řešící letošní výslovnost slova „slunce“, ale hlavně jednu dívku. Dívku, která mu připomíná jeho dávnou lásku Markétu. V jejím pronásledování vidíme Gulliverovu snahu, zneklidňující svou beznadějností, najít v tomto světě nějakou jistotu, záchytný bod. Film též ironizuje společenský řád, upozorňuje na pocit odcizení a naše narůstající sobectví, a zároveň na temný fakt, že raději pohřbíme své blízké, než abychom se smířili s tím, že nikdy nebudou takoví, jaké bychom je chtěli mít. Surrealismus snímku je vyhrocen do absurdna, stává se z něj dekadentní hyperbola. Kriticky nahlíženo se film snaží být velmi uměleckým, ale občas jsem měla dojem, že přecházení mezi žánry, tématy a dějovými liniemi je příliš násilné, a že se tvůrci prostě snažili do snímku dostat co nejvíce podivných a bizarních věcí, bez ohledu na jejich vzájemnou propojenost. Také více než stominutová délka je na takový snímek až dost a místy trochu ztrácí dech, hrozí nuda nebo ztráta divácké pozornosti. Veškeré pochybnosti však smete úplný konec a Gulliverova poslední replika. „Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" Při těchto slovech jsem náhle pochopila a pocítila přímo fyzickou úlevu. Nejen za tento závěr tvůrcům tleskám! A film chci vidět ještě minimálně jednou :)(29.10.2010)
-
Romadoor
Vizuálně a atmosféricky dokonalé vyjádření absurdity systému státní správy a snah o řízení lidské společnosti obecně. S odstupem 20-ti let od sametové revoluce vidím toto dílo jako nadčasové a nadrežimové. Pán s půjčenou kočkou čekající na popravu je skvělým tragikomickým symbolem celého díla. Další tragikomickou a možná vůbec nejtragikomičtější okolností je, že vznik filmu v podstatě umožnil filmařský systém totalitního zřízení. Jsem přesvědčený, že po revoluci by si p. Juráček už vůbec neškrtl....(29.12.2010)
-
kyron
od začiatku do konca som tomu nerozumel, tak to má byť.(8.2.2011)
-
Phex
Jeden uživatel čsfd napsal k tomuto filmu komentář: "Dekadentní, nesrozumitelný výplod krizových let v naší kinematografii" a za to hodnocení 5 hvězd. Co na to říci ?! Podobné jako u Stalkera - nesrozumitelnost nebo obtížná interpretovatelnost filmu = na čsfd vysoké hodnocení. Nechápu...Ano je jasné, že min. za druhou polovinu si film "zasloužil" ležet v trezoru, paralela s komunistickým absurdistánem je jasná. Ale ! - stačí to na nadprůměrné hodnocení? Mě ne - tento film je bizarní, joyceovský, kafkovský a aby jste v něm něco našli musíte hloubat - stejně ale nevíte zdali jste záměr tvůrce rozlouskli nebo ne - s filmem se nelze sžít - pro mě neztravitelné.(25.9.2011)
-
Le artist nova
„Hraný film je soubor statických záběrů, které se střídají tak rychle, že vytvářejí iluzi souvislého pohybu zobrazovaných objektů, záběry pak bývají obvykle za sebou seřazeny tak, aby tvořily nějaký souvislý děj.“ Touhle strofou začíná definice pojmu hraný film na stránkách webové encyklopedii Wikipedia. V přítomnosti Juráčkova filmu, Případ pro začínajícího kata se dostáváme do konfrontace s touto tezí. Je pravdou, že čas od času se na plátnech setkáváme se snímky, u kterých si nejsme jisti, zdali jsme dobře pochopily děj a zdali nám neunikl nějaký významný moment, jehož absence nám našeptává celkovou nesrozumitelnost. Ovšem v případě Juráčkova filmu se setkáváme s intencí přemýšlet, zdali se jedná stále o film, a zdali může být v tomto kontextu snímek hodnocen. Od první minuty jsem postrádal jakoukoliv návaznost scén, což v konečném důsledku nebylo nijak špatné a s přiznáním musím konstatovat, že mi to zprvu i (lichotilo). Po uplynutí první části filmu jsem si však připadal, jak hlupák se kterým má Juráček potřebu si neustále hrát a v záměru, nadcházející scény rozbořit to málo z pochopení a zárodku racionality, které jsem stěží spatřil ve scénách předešlých. Ani závěrem filmu nepřicházelo strhující rozuzlení takové, které by u mě zpětně budilo snahy vyššího hodnocení, pochopení, či vážnosti. V závěru recenze bych se opět zaměřil na první stať, a sice s otázkou, se kterou podle mého názoru odcházela většina návštěvníků prostředí stříbrného plátna či obrazovky: Jedná se o soubor statických záběrů, které se ocitly mimo chápané hranice filmu, anebo je to snímek, který právě rozšířil filmové asociace?(13.3.2012)
-
Aug
Případ pro začínajícího kata volně navazuje na fragment z třetího dílu Gulliverových cest Jonathana Swifta Cesta na Balnibarbi a Laputy. Juráček mění žánr ze satiry na alegorii, současně posouvá ohnisko příběhu: nejde mu již o výsměch hlouposti a hloupým, nýbrž o jistoty a bezpečí, které hloupost poskytuje hloupým. Juráček píše v Deníku: „Mě prostě pobuřuje, že blbost se u nás každému odpouští, že k blbosti jsou všichni odjakživa shovívaví, že blbost je považována za vlastnost neškodnou, milou a lidovou. Z toho důvodu si u nás každý blbec myslí, že je vlastně moudrý, zatímco moudří, aby měli pokoj, dělají ze sebe blbce, a tato věc byla dovedena k takové dokonalosti, že dneska už ani univerzitní profesor nedokáže spolehlivě odpovědět na otázku, zda Josef Švejk byl blb či nikoliv. Pod kůži se nám zažrala pověra, že rozum, bystrost a vzdělání jsou podezřelé, a samými ohledy k blbcům blbneme s nimi.“ Podobně jako v Postavě k podpírání rozvíjí téma neautentického, odcizeného bytí jakožto důsledku podřízení se pseudoautoritě modly (kultu), "jakoby existenci". Opět slova autora filmu: „Současníci mohli luštit Gullivera jako křížovku, neboť jej přecpali jinotaji, skrývačkami, narážkami, dnes již většinou zasutými. Avšak tato možnost mě zajímala jen krátkou dobu. Došlo mi, že bych se dopustil anachronismu v metodě, přesněji řečeno v technice příběhu, jelikož bych se neustále musel vtěsnávat do příliš ortodoxního, a navíc velice opotřebovaného žánru. Do satiry.“ Významové dvojsmysly satiře vlastní vylučuje také v deníkovém zápisu z 28. listopadu 1966: „Marně se však bráním, šťourají se v textu a nacházejí „neobyčejně chytře zašifrované“ upomínky na konkrétní historické osoby či situace. Fikar nalezl v sekvenci Gulliverova přelíčení alegorii procesů se Slánským, byl nadšen, jak krásně jsem to postihl, a já mu s povzdechem a bez úspěchu musel dlouho vysvětlovat, že jsem si při práci na procesy padesátých let ani jednou nevzpomněl a navíc, že jsem se jedenkrát nepokoušel cokoli zašifrovávat.“ Na jiném místě pak dodává: „Gulliver není satira a každý, kdo si od toho filmu slibuje pikantní zážitek, bude zklamán.“ Jestliže ve své prvotině Postava k podpírání Juráček konstatuje stíny tehdejší československé pokultové (kult J.V.Stalina) duchovní krajiny, v Katovi se již odhodlává k svébytné reflexi těchto stínů. Existenciální bezvýchodnost Gullivera je v Katovi zvýrazněna pomocí metafory nemožnosti pokračovaní v Cestě vpřed, v nemožnosti smysluplné perspektivy a naděje. Hlavní postava je nucena sestoupit do prostoru, v němž pramení zdroj bezvýchodné situace jejího bytí. Prochází stínovým prostorem totality, její duchovní krajnou, aby nakonec v události nahlédnutí pravdy o sobě obnovila smysl a odvahu být. Ta se projevuje hlavně tím, že Gulliver aktualizuje nové potencionality svého bytí na Cestě, která nyní může pokračovat. Případ pro začínajího kata je bravůrní film poctivého tázání se a touhy člověka - v tomto případě zarmouceného ateisty P. Juráčka - po smyslu věcí vezdejších.(8.1.2011)
-
Fifer
To by bylo na román(22.11.2011)
-
easaque
opravdu vyjímečný film. Na poprvé shlédnutí těžko uchopitelný, ale i tak si 5* zaslouží za svou atmosféru, kameru, interiéry i exteriéry a samozřejmě za režii. Hodně absurdní, surrealistický a symbolistický. Časem se k němu určitě vrátím a věřím, že si to všechno budu užívat ještě víc a možná i víc pochopím,(2.6.2012)
-
kvetazal
Takoví jsme byli.(12.8.2008)
-
dobruca
Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších a nejnedoceněnějších filmů české kinematografie. Všem bych jej rád doporučil.(17.6.2009)
-
XviD
Je vždy problém hodnotit film tak úzce spjatý z podmínkami a dobou vzniku, jakož i s osudy jeho tvůrců. Zvláště pokud film putoval do trezoru, stal se tak protirežimním a jeho režisér byl perzekvován. Za odvahu, nasazení a za uměleckou ambici patří tvůrcům hluboká poklona. Na druhé straně film samotný je možná díky této protirežimní auře trochu přeceňovaný. Je snad možno koukat na něj i trochu kritičtěji: osvědčené paradigma, prvoplánová umělecká ambice, směšování žánrů - není to chvílemi trochu kýč?(4.9.2010)
-
J.M.Kubik
Jeden z nejlepších, nejstrašlivejších, nejtíživějších, nejpodivnějších a v neposlední řadě nejhumornějších filmů co jsem kdy viděl.(21.12.2010)
-
megajalec
odpad!... a tak.(31.5.2011)
-
Utnapishtim
Objektivně vzato kvalitní, nicméně také nesmírně nudné podobenství o absurdním životě v totalitní společnosti, kombinující v sobě příběh Swiftových Gulliverových cest, Kafkova Procesu a povídku V kárném táboře. Spíše než o ucelený děj jde o sled více či méně souvisejících scén, jejichž vzájemné přechody jsou (evidentně záměrně) velmi nejasné - méně by zde možná bylo více. Přesto jde o film, který rozhodně stojí za shlédnutí, přinejmenším v kontextu české nové vlny.(14.10.2011)
-
JIRKKA
Pseudointelektuální slátanina nejtěžšího kalibru. Mám rád filmy ze 60. let. Jsou jiné, netypické, hereckým obsazením, vizuálně i myšlenkově, často absurdní, ale tohle jsem opravdu nepobral. Za hranicí surrealismu, nevím. Vydržel jsem asi padesát minut, plných nesmyslných dialogů a čekal jsem, že se něčeho chytím. Nestalo se, vypnul jsem to.(8.11.2011)
-
nixxarto
Ukázkové zpracování absurdity a mašinerie totalitních režimů a jejich zrůdnosti. Vynikající Lubomír Kostelka v roli Gulivera.(9.3.2012)
