Já, truchlivý Bůh

Tentokrát musím výběr filmového představení naší profesorkou pro zakončení školního roku přímo velebit. Čekala jsem krapet zatuchlou nudu, ale opak byl pravdou! Kopecký házel jednu hlášku za druhou, až jsem chvílemi litovala, proč už se dnes nenatáčí takové filmy místo těch trapných pseudokomedií o balení. Pojmenovat literárního kritika Jebavý, to se Kunderovi opravdu povedlo. Když pronesl Landovský jakožto Řek snažící se kamaráda zbavit obstarožní nápadnice, že Adolf je soupostelník, film aspiroval na pátou *. Adolfovy promluvy k divákům byly vynikající, pěkně nás na konci všechny nachytal, až jsme se málem styděli:) A pánové by si měli vzít k srdci jeho radu, že když to nejde ani napotřetí, jděte od toho! (26.06.2008)

Trocha toho Brna, trocha toho mlsného kocoura pana Adolfa, trocha toho falešného dirigenta aténské opery. Nu, tento krutý žert z povídkové sbírky Směšné lásky je přehlídkou na téma ego a já. Není to radostná podívaná, pouze je svým způsobem fascinující sledovat, kterak ono ženské blond devatenáctileté ego přerůstá ono přezrálé ego bonvivána mezi čtyřicítkou a smrtí. Ačkoli shledávám u sebe poněkud náročné hobby pročíst důkladně množinu české literatury adaptované pro film, Kunderu si skutečně odpustím. (14.08.2016)

Velmi zdařilá filmová adaptace stejnojmenné Kunderovy povídky z knihy Směšné lásky. Hlavní předností filmu jsou herecké výkony Miloše Kopeckého a Pavla Landovského, a dále pak skutečnost, že se film předlohy drží velmi věrně (oproti běžné praxi, kdy se ve filmových adaptacích výrazně škrtá z látky literární předlohy, jsou zde naopak oproti předloze mnohé věci navíc, např. Adolfův pes nebo závěrečná epizoda s Janinými rodiči - Kunderova povídka je ostatně dosti krátká a sama o sobě by na celovečerní film bez něčeho navíc snad ani nevydala). I kdybych byl nedotčen knižní předlohou (Směšné lásky jsem ve skutečnosti četl dvakrát) a ani nevěděl, že za scénářem k tomuto filmu stojí Milan Kundera, bezpečně bych jeho stopy v tomto filmu vysledoval. Adolf má v sobě rysy dalších Kunderových postav: lze zde rozeznat například podobnost s Ludvíkem Jahnem a jeho nepovedenou pomstou z Žertu; nebo sukničkářským doktorem Tomášem z Nesnesitelné lehkosti bytí. Zcela mimořádný na tomto filmu je prvek odcizení, kdy je Adolf hlavní postavou a vypravěčem a současně vystupuje ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. S podobným komediálním prvkem odcizení přišel o osm let později Woody Allen ve svém slavném snímku Annie Hallová, kde podobně jako Adolf vystupuje ze své role a mluví do kamery, sype z rukávu vtipy a je v této pozici všemocného vypravěče a současně účastníka děje velmi, velmi okouzlující - stejně jako Miloš Kopecký, který je v této kunderovské adaptaci naprostý král, či spíše bůh - a truchlivý k tomu :) Jeho herecký protějšek Pavel Landovský je pak ve své roli velmi roztomilý, byť se nemohu za sebe ubránit výtce, že roli Apostola měl stejně ztvárnit nějaký Řek. Mimochodem přijde mi škoda, že se Kundera ke své stejnojmenné povídce už nehlásí a v nových vydáních Směšných lásek chybí (spolu s dalšími povídkami Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel). Pokud si ji tak tak chce člověk přečíst, musí vzít k ruce původní vydání z r. 1963. (14.07.2011)

Nemohu se zbavit dojmu, že příběh je poněkud vykonstruhovaný. Svůdník, kterého hraje Kopecký, by tu nanynku dostal hned, stačilo by se vychloubat nějakým vymyšleným přátelstvím se slavným umělcem. Né, Kopecký to musí dělat tak nešikovně přes Johanku z Arku, na to mu žádná ženská prostě nemůže skočit. No ale aspoň to byla příležitost přivést na scénu výborného Landovského. (21.01.2012)

Ať už o tom tvůrci věděli nebo ne, tři roky po britském Alfiem, v němž exceloval Michael Caine, u nás vznikl dalo by se říct jeho ekvivalent. Oba snímky mají stejného "hrdinu", oba se zabývají stejným tématem, končí skoro stejně a oba využívají dost podobný "divadelní" způsob vyprávění - Michael Caine i Miloš Kopecký se prostě čas od času zastaví, otočí se na kameru a hovoří k divákům. A abych nezapomněl - oba dva filmy jsou skvělé. Já, truchlivý Bůh je ovšem vtipnější, a to kromě skvělého Kopeckého také zásluhou Pavla Landovského. "Co je tohle za šeredu? Jedeš pryč!" - "Ale Adolfku, dyť to bylo tak krásný, ne?" - "V životě jsem tě neviděl, sůvo, kdo tě sem podstrčil? Ve všem je bordel." (06.10.2011)