13. komnata Ivy Pekárkové (S13E20)

Úspěšná spisovatelka odkrývá těžké trauma z dětství, které ji připravilo o pocit zázemí a domova, i zážitky ze svého kočování po světě. Ivu Pekárkovou známe jako úspěšnou spisovatelku řady knih, publicistku a překladatelku. V roce 2016 byla nominována na cenu Magnesia Litera. Za předchozího režimu emigrovala do Spojených států, kde se docela dobrodružně živila, také jako taxikářka. Její čtenáři vědí i to, že se v roce 1997 vrátila do vlasti, ale po několika letech v Čechách se znovu odstěhovala, tentokrát do Londýna. Literární činnosti se věnuje od začátku 80. let. Před odchodem do exilu publikovala populárně vědecké články ze svého oboru v ABC, Živě a Sedmičce pionýrů, po emigraci přispívala do exilových i zahraničních časopisů. Do svých povídek a próz promítá své pozorování světa a vlastních prožitků. Literární tvorba byla pro ni na počátku také formou terapie. Když jí bylo osm let, vážně jí onemocněla maminka. Iva musela být mnohem samostatnější než děti jejího věku, o matku se velmi bála, brala na sebe starost a odpovědnost za věci, které jejímu věku nepříslušely. Po devíti letech maminka zemřela. Iva se s její smrtí vyrovnávala o to hůř, že si nerozuměla s otcem. Stav, v němž se tehdy nacházela, by dnes zřejmě byl diagnostikován jako klinická deprese, ale tehdy jí nikdo nepomohl.

V sedmnácti letech Iva odešla z domova. Nikdy neměla pocit, že má zázemí, domov, a necítila se doma ani ve své zemi. Ve dvaadvaceti letech se rozhodla emigrovat, rok před dokončením vysoké školy. Nevěděla, kde skončí, ani co ji „na Západě" čeká. To, že byla zvyklá spoléhat se jen na sebe, jí však pomohlo, když se pouštěla do věcí, kterých by se leckdo jiný bál. Prožila dramatické situace, ale vždycky usilovala o to, aby jí nikdo nevzal svobodu. Cestovala, delší dobu strávila v USA, Thajsku, Británii, ale nikde se neusadila. Neřídí se obecnými představami o tom, jak a s kým žít. Její třináctá komnata odkrývá, co ji nasměrovalo na nekonvenční životní cestu. Dívá se zpět a přemýšlí, co svým způsobem života ztratila, co získala a za jakou cenu. Je svým přístupem a svými názory mladší než lidé její generace, i proto její zamyšlení lze považovat za zastavení na cestě, která zřejmě ani nadále nebude zcela konvenční. (Česká televize)