Třiatřicet stříbrných křepelek
Psychologický
Československo, 1964, 85 min
Režie:
Antonín KachlíkHrají:
Alena Vránová, Václav Voska, Josef Langmiler, Jiří Holý, Ladislav Křiváček, Josef Beyvl, Rudolf Chromek, Mahulena Kulendíková, Tamara Řezáčová, Rudolf Řepík, Karel Pavlík, Světla Amortová, Josef Větrovec, Josef Kozák, Stanislav Fišer, František Holar, František Daniel, Alena Růžičková, Ladislav Večeřa, Viktor Očásek, Jarmila Navrátilová, Milana Melcerová, Ela Šilarová, Vlastimil Čaněk, Otakar Brousek st., Miloslav Janovský, Václav Wasserman, Jiří Stivín, Helena Blehárová, Gustav Brom, Vítězslav Černý, Jan Trefulka, Miroslav Hedánek, Jiřina Barášová, Ladislav Gzela, František KubíčekObsah
-
Podle námětu Jana Trefulky natočil Antonín Kachlík psychologickou studii ze života jedné ženy, zaměstnané matky dvou malých dětí. Snímek zachycuje malý výsek z jejího života, pouhý jeden den, během něhož hrdinka bilancuje, co dosud prožila a v čem uspěla či neuspěla. A bilancování to není optimistické, neboť marně hledá nějaký záchytný bod: její manželství ztroskotalo a poměr se ženatým mužem neskýtá valnou budoucnost... (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
LiVentura
Drsné, pravdivé a opomíjené téma někdy nevděčné práce s holotou.(30.7.2008)
-
Ligter
Třiatřicet stříbných křepelek připomíná také jiný film československé nové vlny Evalda Schorma Každý den odvahu. Hrdina Schormova filmu Jarda se stejně (ač jen do jisté míry), jako hlavní hrdinka Kachlíkova snímku, potýká s deziluzorními pocity vycházejícími z frustrace a ze ztrát někdejších „únorových“ a generací předávaných ideálů. V určitých ohledech lze ovšem najít jemné rozdíly: Jarda zůstal v době poúnorového entuziasmu a odmítá (ale musí) se smířit s novou dobou, jejíž povaha nebyla v souladu s jeho konzervativním smýšlením. U hrdinky se ocitáme zhruba ve stejném období, také u ní se jedná o ztrátu určitých jistot socialismu. Oproti Jardovi si ji už zpočátku plně uvědomuje. Frustrace je násobena i zřetelným zasazením do historického kontextu – socialismus žije v hrozbě z atomové války, jejíž obrysy se stávají zřetelnými díky zmíněné kubánské krizi. Události se odrážejí v Jarčině myšlení; je postižena melancholií a začíná si uvědomovat minusy stávajícího systému. Slyší hádky z bytů, vidí spěch a neschopnost se domluvit vyobrazenou střetem „nového“ myšlení a starosvětských ideálů (viz debata o umění). Bolestně si uvědomuje svůj věk, mládí je pryč, ideály také a situace se zdá bezvýchodná. // Z Kachlíkova filmu sice nečpí takový existenciální nádech jako u Schorma, ale i tak představuje solidní příspěvek mezi filmy, kde je hrdina ztracen a nucen podvolit se novým prioritám, respektive přijmout nové myšlenky za své – a to ač ničí ty původní. Ačkoliv není nikterak hlubokou psychologickou sondou, ve výsledku je dostačující snahou o vystižení stavu jedné neznatelné entity uvíznuté v systému.(5.11.2011)
-
vitekpe
Je tam Voska, je tam Vranova, a je to film, ktery vyvolava urcitou divackou tenzi...podruhe ho vsak asi hned tak neuvidim.(20.8.2011)
-
fragre
Možná trochu rozvleklý film s mnoha silnými místy. Deziluze a úzkost tu dýchají pomalu z každého záběru. Snad není náhodou, že se oba hlavní hrdinové (A. Vránová a J. Langmiler) při svých blouděních octnou na hřbitovech,které tvoří protiklad k jejich často nesmyslnému a bezcílnému pinožení. Jinak - pěkný šikokoúhlý formát, zajímavé záběry soudobého Brna, leckdy dost syrový popis reality a moc dobré herecké výkony, obvzláště V. Vosky a A. Vránové(11.5.2011)
-
farmnf
Příliš rozvleklý ale místy zajímavý pohled do roku kubánské krize v ČSSR. Alena Vránová je krásná 33-nice co se trošku kurví s Voskou. Langmiler, její manžel je takový maloměšťák kurvící se s kdekým a seroucí na vše. Alena dělá osvětu a ze srdce by si přála, aby komunisté, čili občané pochopili jak strana je dobrá a spravedlivá. Bojí se imperialistů. Občané však činí opak. Cikáni chlastají a zpívají. Soudruzi kradou (náš společný majetek, kurva jak to Bůh mohl dopustit). Její vedoucí v práci je dement, který za každým slovem řekne !Pravda! a neví kdo byl Piccasso. Je to havíř-manažer. Tajemník (Beyvl) by ji zase chtěl ošukat v autě ale jeho slovní zásoba se nerozmnožila na více, než je "to, tento , tamto"! Exteriéry jsou famózní, kamera skvělá. A uvidíte i pravé ňadro Aleny Vránové, to by mohl být dostatečný motiv se na tento nudný snímek dokoukat do konce.(3.1.2011)
-
Jonatthan
Film s Alenou Vránovou v hlavní roli, která skoro nezmizí z plátna (v mém případě z obrazovky), s výjimkou prostřihů na jejího manžela Jiřího Langmilera, který se všelijak poflakuje (důvod proč tak činí jsem neobjevil). Přepokládám, že se to odehrávalo v Brně a okolí. Velmi zajímavá širokoúhlá kamera. Mnoho věcí zůstane pouze nakousnuto, proto si musí člověk kousky příběhu dávat dohromady. Velice dobové, mnoho odkazů na tehdejší aktuální politickou situaci - deziluze z budovatelských padesátých let, všeobecná masáž hrozbou jaderné války a k tomu jako protipól únik z manželského streotypu nevěrami... Jako bonbónek nakonec musím zmínit na tu dobu odvážně odhalené prso A.V.(10.10.2008)
-
Fosgo
„Co je to s námi“ ptá se Václav Voska a položenou otázkou naznačuje – padesátá léta jsou pryč, šedesátá ještě nepropukla, rodinné vazby se trhají, společnost je strašena, cítit jsou její obavy z války (časté přelety letadel, přesuny vojenské techniky)... budoucnost je nejistá. Psychologická studie několika dezorientovaných lidí, jejichž vztahy jsou rozpačité a hledání spíše je tápáním. Alena Vránová, Václav Voska a Josef Langmiler v hlavních rolích jsou přesvědčiví, kamera výborná. Jeden z kvalitních ale pozapomenutých filmů.(28.4.2009)
-
Bendiys
Nekolik zajimavych dialogovych myslenek nespasi to prazdne nic, ktere nema cim zaujmout...(2.11.2011)
62%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Premiéry
| V kinech ČR od: | 10.09.1965 |
|---|