Režie:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Paco de LucíaHrají:
Antonio Gades, Laura del Sol, Paco de Lucía, Marisol, Cristina Hoyos, José Yepes, María PagésObsahy(1)
Po filmu F. García Lorca : Krvavá svatba (1981) se španělský režisér Carlos Saura znovu navrací do ispirativního světa baletu a ke spolupráci s výraznou osbností choreografa a tanečníka Antonia Gadese. Tentokrát však do dramatu lásky, žárlivosti a smrti ohnivé španělské cikáuky Carmen, které Gades právě studuje se svým souborem, vkládá Saura ve filmu ještě další tematikou rovinu : vlastní filmový děj, vztahující se k soukrové sféře tanečních interpretů. Souběžně s rodícím se tvarem představení vzniká i milostný vztah Gadese k mladé představitelce Caremen, v němž se stýkají citové analogie současně s nácvikem scén. Saurův film poskytuje bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenka, jež sjou obdobně jako v předchozím Saurově tanečním díle snímány neokázale při zkouškách, čímž vzbuzují autentický dojem právě probíhajícího tvůrčího procesu,. Za pozornost stojí i hudební stránka filmu, v ním exceluje známý kytarista Paco de Lucia. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal tento film Cena za umělecký přínos. Z mnoha filmových adaptací Carmen si připomeňme např. Originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Kdysi dáááávno se mi to líbilo, teď už moc ne a časem možná ještě uberu hvězdičku, protože ty tři dávám spíš z nostalgie. Film mě vyloženě nebavil, určitě na tom mělo zásluhu i to, že jsem den předtím viděla asi už popáté All that jazz, a to teda bylo sakra jiné kafe! Carmen je snad nejprofláknutější dílo operní literatury a už mě nebaví ani jako opera, natož poněkolikáté přežvýkaná a "aktualizovaná" jako film, byť od Saury. Až parodicky vážné flamenco beze stopy šarmu a humoru se mi nelíbí a chlápka, který nemyslí mozkem ani srdcem a uvěří proradné cigošce mi teda líto vůbec není. Na kecy o osobní svobodě jsem už alergická, většinou se za nimi schovává totální nezodpovědnost a bezohlednost. Kdyby aspoň ten Gades byl takový štramák jako byla Laura del Sol fešanda, i když s totálně tupým výrazem a přestože měla v roli tančit ne extra dobře, tak pořád tančila líp než hrála. ()
Vyzeralo to ako zaujímavý film a rozhodne aj bol, nehovoriac o tom, že to bol sám o sebe dobrý film. Vizuálne je ,,Carmen" ohromujúca, s dobrou kinematografiou, výraznými farbami, kostýmami a kulisami, ktoré vyrazia dych. Hudba je tiež úžasná a hraná s autentickou chuťou, vďaka ktorej je zážitok ešte vášnivejší. Choreografia je veľmi živá a ukazuje veľké množstvo technickej, až virtuóznej brilantnosti, pričom tanec flamenca je nielen efektívny, ale aj tanečníci ukazujú, že vedia výborné tancovať. Napriek tomu, by film potreboval zrýchliť rozprávačske tempo a chýba mu sviežosť. 6/10 ()
Zatímco literární předloha Prospera Mériméa využívá ve své době velmi populární rámcové vyprávění, Saura se rozhodl klasický příběh Carmen aktualizovat využitím efektu divadla ve filmu. Přední španělští tanečníci (Antonio Gades, Cristina Hoyos) a hudebníci (Paco da Lucia) zkoušejí taneční představení Carmen, přičemž se literární příběh předlohy začíná probourávat do jejich životů. V osudovém rytmu flamenca, za zvuků castanět a hudby George Bizeta se tak tanečníci ze současnosti ženou vstříc staré známé tragédii… Saurova Carmen je postavena na tanci a jeho choreografii – pohyb a tanec se stává hlavním vyjadřovacím prostředkem nadřazeným i jazyku. Slovo tak ustupuje četným a dlouhým, pečlivě prokomponovaným tanečním scénám. Saurův film je minimálně stylizovaný, v lecčems blízký dokumentu (tento dojem posiluje i autentičnost hlavních představitelů), přesto se jedná o vrcholně dramatické, osudové a tragické dílo. ()
Při tanečních scénách čiší z protagonistů čistý temperament, u ústřední dvojice mi bohužel dost chyběl a především Antonio mi do celku typově příliš neseděl. Výstavba děje se odehrává především na parketě a Antoniovy city se průběhem času mění, jak na tanečním parketě do kroků Flamenca při zvuku libozvučné španělky, tak v soukromí. I proto se dá celkem snadno dovtípit závěru, který nad celým představením uzavírá oponu. 75% ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1983 - Cena divákov (spolu s filmom "The Gods Must Be Crazy") ◘◘◘◘ Oscar 1984 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ BAFTA 1984 - Najlepší cudzojazyčný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1983 - Najväčší umelecký prínos (Carlos Saura) (?), Veľká cena spoločnosti "Commission superieure téchnique de l'image et du son" (CST) ()
Galerie (27)
Photo © Tamasa Distribution
Reklama