Alone
VOD (1)
Obsahy(1)
Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. (Media Offline)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Jak to mám ve zvyku, před filmem si nic nezjišťuji. Nic jsem předem nečetla a posadila se do sedadla s tím, že se dívám na dokument o Lubě Skořepové. Obsah mě poněkud zaskočil, chvíli trvalo, než jsem pochopila, že to byl záměr. Pro někoho to může být škojící, pro jiného hodně pravdivá výpověď o konci člověka, zde umocněná skutečností, že jde o známou herečku. Kdo chce zavírat oči, může odejít ze sálu nebo vypnout televizi. ()
Dokument působí téměř tak, jakoby člověk v určitém věku ztratil vlastní osobnost. Zbyde pouze strach, křečovitost a jakási smutná agrese plynoucí z pocitu nepochopení. Emoce se vyjadřují hůř a stále více se zmenšuje škála na oné paletě emocí. O Lubě Skořepové se v dokumentu téměř nic nedozvíte, dozvíte se ovšem o tom, jak neobyčejně je lidský život pomíjivý, jak tísnivá je samota a pocit, že jsme světu ještě dlužni nějakého záslužného činu. Paní Skořepová měla v podstatě jedinečnou příležitost "něco" skutečně předat, bohužel viděla pouze směr, kterým byla učena od mládí. Nebyla schopná přijmout jinou skutečnost, než tu vlastní. V opačném případě by se byla schopná ohlédnout zpět nebo minimálně kolem sebe. ()
Není to dokumentární portrét, lale „hraná“ role umělkyně. Monodrama. Osamělá herečka, kterou nikdo nepotřebuje. Ljuba tím chtěla upozornit na osamělost stáří. V telefonních hovorech střídá mazlivost, vemlouvavost, neodbytnost, citové vydírání „Máte nějaký nový texty?“. A kolegyni, se kterou zkouší, lichotí „Hezky to děláš“, načež si soukromě uleví: „Baba jedna! Je to mrcha, průměrná, já jsem lepší!“ Kameru si „v roli“ Skořepová pustila hodně blízko k tělu. Třebaže se situace zjevně aranžovaly, působí autenticky. Těká mezi nepořádkem své domácnosti, ztěžka kleká a vstává při vytírání podlahy, kuchtí na plynu podivné směsi a při mytí nádobí objeví, že na dně hrnce ještě něco zbylo – „Jéžiš, to je brouk“. Pro mě je snímek napínavý a archivní materiály zase novátorské. Jde z nich nostalgie mládí. ()
Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba. ()
V hlavě se mi mrcasí slova jako originální, smutné, úsměvné, trapné i potřebné. Žádný souvis to ale zatím nemá, na mě tenhle dokument zapůsobil jako nudle s mákem; vůbec netuším, co jsem to právě pozřel a jaký to pro mě má význam. Ani paní Skořepová mě nepřesvědčila o tom, že je život černobílý. Uvidíme, co budu říkat za 63 let. ()
Reklama