• brit84
    ****

    Jiřinu Bohdalovou jako člověka nemám rád, jako herečku ji zkousnu, ale jako Fany ji miluji. Tato role se jí opravdu povedla. A vzhledem k tomu, že i moje láska ke zvířatům je velká, patří tento film k těm, u kterých si čas od času trochu posmutním.(4.8.2008)

  • Baxt
    ***

    V rámci české polistopadové tvorby asi nadprůměr. Ale v rámci celkové české tvorby slabších 60%. Fany nemá tvar ani silnější dějovou kostru. Zato v ní bohužel můžeme najít předvídatelnost a viditelnou inspiraci Rain Manem. Kachyňa s příběhem nic nedělá, negraduje, ani neklesá, pohybuje se s televizní přesností přes základní překážky, aby si nakonec Bohdalová došla pro Českého lva. Nebyla špatná, na tyhle role musí mít člověk odvahu, ale vedle ní se těžko dostane uznání takové umírněnější Jiráskové (Rain Manovský "cruiseovský" problém :-). Máma s babičkou si u toho kdysi pobrečely. Chápu to, kdybych život obětoval divadlu, taky bych se díval na scénář a herecké výkony a zbytek by mi byl šum a fuk.(11.8.2008)

  • Mariin
    *

    Jediné, co na tomto filmu lze hodnotit kladně, je herecký výkon Jiřiny Bohdalové. Jinak na mne celkově působil odpudivě. Podle mého názoru se tu normálně choval jen ten vlčák a ty kočky v útulku. Jirásková v roli Fanynčiny sestry i Donutil v roli kostelníka vystupovali jak imbecilové. Člověk žasne, jak si tvůrce filmu představuje kostelníka, to jeho oblečení i chování, to je naprosto scestné. A ten závěr s věnováním všech peněz psímu útulku, když už je Fany mrtvá, to je opravdu „hluboká a vznešená“ myšlenka – pitomé gesto. Znovu bych se na to nemohl dívat, i kdyby mi za to zaplatili...(10.8.2008)

  • Siegmund
    *****

    I v tomto jedinečném snímku potvrdili jeho tvůrci v čele s Karlem Kachyňou, že jsou skutečnými mistry ve svém oboru. Nic nezůstali dlužni ani herci. Především pak obě představitelky hlavních rolí. Film je natolik dokonalý, natolik emotivní a natolik přesvědčivý, že neomrzí ani po několika zhlédnutích. Myslím, že není třeba o filmu podrobněji psát. Kdo si jeho kvality chce opravdu vychutnat, nepomůže mu přečtení desítek pochvalných komentářů, ale jedno jeho zhlédnutí. (Čtvrtek 11.03.2010)(8.6.2008)

  • sportovec
    *****

    Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých.(10.8.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace