Kam, pánové, kam jdete?

Jedna z nejinteligentnějších skizz předlistopadového režimu, která navíc nepostrádá ani osvobodivý jiskřivý humor. Svobody je v této reflexi nadmíru a je to pro mne o to pozoruhodnější, že tento Kachyňův film mi doposud unikal. Heřmánek a zejména Valentová jsou skutečně pozoruhodní. A ten sociologický vzorek společnosti osmdesátých let rovněž. Zbývá jen dotaz, čeho že jsme se to vlastně dočkali dnes. Při tomto pomyšlení ten smích už není tak jiskřivý. (30.12.2022)

Film Karla Kachyni, kterým reflektuje zaprděnost reálného socialismu na story dálkového podnikového pochodu, který absolvuje v nesportovním outfitu Heřmánek se svou milenkou v podání Mirky Pleštilové.  Je zvláštní jak tento druh filmu na rozdíl od jiných dobových témat je naprosto nepřenositelný v čase. Vidět to někdo kolem dvaceti, tak nepochopí. (21.01.2023)

Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. (02.10.2011)

60% — Moralita ve stylu Dobrého světla, ale dobře natočená tak, jak to Karel Kachyňa uměl. Občas trochu méně přehledné, co je teď a co retrospektiva a během toho jednoho pochodu toho taky stihli nějak hodně, ale jako příběh to drží pohromadě. Zmiňované Dobré světlo se mi ale líbí o něco víc. (10.10.2017)

Na rok 1987 celkem přímá kritika panelákového budovatelství 80. let. Scénárista Milan Ležák zakomponoval vnitřní přemítání hlavního hrdiny podobně jako Vlastimil Šubrt v novele Maraton svědomí do vytrvalostního sportovního výkonu. Násilně sice působí, že všichni aktéři z pracovního a osobního života kolem architekta Kolvary se "náhodou" setkávají na pochodu Praha - Prčice, ale Karel Heřmánek dokáže přesvědčivě zahrát rozpoložení hlavního hrdiny. A Mirka Pleštilová byla pro podobné role sympatických spolupracovnic stvořená. (02.01.2011)