poster

Kočár do Vídně

  • anglický

    Coach to Vienna

Drama / Válečný / Psychologický

Československo, 1966, 85 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bigrambo
    *****

    Vskutku minimalistické, ovšem velmi silné Kachyňovo drama z období konce druhé světové války, které v sobě nese jasné poselství. Výborné herecké výkony předvádí oba hlavní protagonisté Iva Janžurová i Jaromír Hanzlík, kteří toho sice mnoho nenamluví, o to více však vynikne jejich herectví. A rozhodně nemohu zapomenout pochválit krásný hudební doprovod, který výborně dokresluje atmosféru celého snímku!(22.5.2014)

  • brit84
    **

    Nevím jestli to byl záměr, ale na Tv Barrandov nebyl německej jazyk přeloženej a to ani titulkama. Takže když mě nebaví děj a ještě nerozumím o čem melou, tak tomu zákonitě nemůžu dát dobrý hodnocení. Ale věřím, že v budoucnu tohle drama dostane ještě šanci a laťka se posune výš.(15.12.2011)

  • suicide
    ****

    Tak co bychom měli čekat od šedesátých let, přeci jenom doba vhodnější pro tvorbu. Ale přeci jenom něajké ty pochybnosti bych měl - film má pouhých 78 minut a přeci se mi zdá být na svůj obsah takový, že trochu přefiknul svoji únosnou délku. A normálně se mi to tedy tolik nestává, ale ten konec a jeho vyznění jsem snad čekal už od samého začátku. Ale samotný nápad i výkony Hanzlíka s Janžurovou (mimochodem - ta vypadá pořád stejně, co? ) se mi velmi líbily, takže pět hvězdiček to sice není, ale pěkné 4 si film určitě zaslouží.(9.3.2009)

  • sportovec
    *****

    Erbovní dílo české a slovenské filmové vlny nikoliv náhodou bylo natočeno na počátku druhé poloviny šedesátých let. Během komunistické éry to bylo jediné období, kdy to - byť za cenu mnoha pokřiků - mohlo proběhnout. Dobová vlna postupného procitání z šoku padesátých let a rudého gestapismu a jeho následných forem se dotkla všech - i svazáckého aktivisty a rychle dozrávajícího spisovatele Jana Procházky. V mladém věku - v této době ještě nedovršil své čtyřicátiny - se poměrně rychle dopracoval vlastního osobnostního nazírání už tehdy bílých míst. Na příběhu, který je skrytou alegorií, zaujme přesná volba doby (řádově únor-březen 1945), národnosti vojáků (Rakušané) i psychologie postav (touha nezemřít a přežít stále nesmyslnější zločinnou válku). Krutost partyzánů je krutým kontrapunktem bezradného počínání mužských protagonistů z nedobrovolné titulní trojice, ale - nic tím nechci a nemíním omlouvat - nepřesahuje rámec druhé světové války. Spíše naopak. Krutost válečné doby se nejlépe vyjevuje právě na epizodách tohoto druhu: Buď my, nebo oni. S tímto historickým nazíráním lépe pochopíme skrytou krutost počínání obou dezertérů i druhé strany. Doba, je-li vyknuta z kloubů, šílí. A šílenství - třeba ve formě bázně nebo zhrublosti zdrsnělých mravů - má své znaky a svou podobu. Jeho diskutabilní vážnost by nás neměla mýlit. Nadčasové podobenství o lásce a krutosti, které s úspěchem usiluje o toto nečernobílé vidění skutečnosti, to demonstruje víc než názorně na úrovni, která je pro dnešní kinematografii v Česku spíše snem než dosažitelnou metou.(5.4.2008)

  • Ivoshek
    *****

    Válka jako děj zvenčí, vstupující a tragicky jednotlivé lidské životy. Dobro a zlo, které ani zdaleka nejsou rozděleny jednoduchou šablonou mezi německým vojákem, čerstvou vdovou a skupinou českých partizánů. Silně povedený scénář Jana Procházky. Právě to, že si Procházka dovolil nalomit pár poválečných stereotypů uvrhlo tenhle film na hodně dlouhou dobu do trezoru.(12.4.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace