poster

Kočár do Vídně

  • anglický

    Coach to Vienna

Drama / Válečný / Psychologický

Československo, 1966, 85 min

Režie:

Karel Kachyňa

Předloha:

Jan Procházka (kniha)

Kamera:

Josef Illík

Hudba:

Jan Novák

Střih:

Miloslav Hájek

Scénografie:

Leoš Karen

Masky:

Rudolf Buneš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kinej
    ****

    Na tomto filmu mě nadchla hlavně úchvatná černobílá kamera, která těží z porstředí maximum. Záběry tichého lesa zamlženého oparem vzbuzují až jakousi chrámovou atmosféru, kterou ještě umocňují doprovodné vrahaní fugy. Svou komorností a minimalismem mi Kočár do Vídně v něčem připomíná Kurosawův Rašomon. I zde je minimum postav a prostředí uzpůsobené tomu, aby se pozornost soustředila hlavně na ně. Za chybu tohoto filmu považuji namluvení Hanzlíka s Munzarem německými herci. Je to jen další důkaz, že dabing, ať už v jakékoliv podobě, vždy kazí plnohodnotný prožitek z filmu. Ač jsou oba herci bezchybní, měl Kachyňa buď nechat mluvit je, nebo obsadit jiné.(23.10.2009)

  • Marthos
    *****

    KOČÁR scénáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni patří k nejpozoruhodnějším a nejdiskutovanějším dílům šedesátých let. Jeho děj je zasazen do posledních dnů druhé světové války, kdy už válka vlastně není, ale lidská měřítka jsou jí zcela poznamenána. Film vypráví příběh mladé venkovské ženy (vynikající Iva Janžurová v jedné ze svých nejlepších filmových kreací), které pověsili muže a které osud přivedl do rukou dva německé vojáky, na nichž může vykonat pomstu. Celé komorní drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz s ženou a mladým vojáčkem (druhý voják mezitím zemře na následky zranění) míří do Rakouska. Žena trpělivě připravuje pomstu, čeká na příležitost. Až jí získá, dokáže zabít? Dokáže přemoci zoufalou náklonost k chlapecky bezprostřednímu vojákovi? Autoři nechtěli natočit skandální politický film, pro jedny protičeský, pro druhé protiněmecký, pro třetí napadající partyzánské hnutí. To by bylo příliš laciné. Je to film o člověku a o válce, která je vždy ukrutným paradoxem. Jak později k filmu poznamenal režisér Kachyňa: "Všechny osoby jednají v zájmu svého mravního práva. Každý z nich hájí pravdu. A musí ji hájit naprosto nevyhnutelně, protože je to jeho přesvědčení."(11.12.2012)

  • Oskar
    ***

    Na sklonku 2. světové války připravili Němci venkovskou ženu o manžela a teď, když si dva jiní - dezertéři - vynutí její pomoc, je vdova rozhodnuta se pomstít. Starší Němec je zraněný, mladší naivní, takže stačí je postupně odzbrojit, počkat na správnou chvíli a ukrytou sekerou zpečetit jejich osud... I když zohledním u nás ojedinělou ambici natočit syrové, věcné drama bez komického zlehčování, fakt, že jde o možná nejpomalejší road movie všech dob nebo z dnešního pohledu nekonvenční obsazení Ivy Janžurové, pořád mi schází to hlavní, proč se vůbec na filmy dívám: silný emocionální zážitek. Bylo k němu skvěle nakročeno, ale prostě se u mě nedostavil v míře, jakou jsem očekával. První, přehlednější a dobře rytmizovaná polovina filmu byla víc než slibná, s věrohodností druhé už jsem měl čím dál větší problém. U tolik oceňovaného filmu bych nečekal tolik dramaturgických přehmatů a nedůsledností. Namátkou: 1.) Proč se o tom, co ději předcházelo, dozvíme titulkem? Proč nejsme u toho? Přímočarý vpád do děje by rychle a srozumitelně rozdal karty, posílil diváckou spoluúčast a zvědavost, co bude dál. Všechna ta kradmá gesta, pohledy a komunikační problémy hlavní trojice, tedy převážná většina filmu, by získaly na významu a informační hodnotě ve chvíli, kdy k nim dojde, nikoli až zpětným domýšlením. Jen kdybychom znali právě tu základní situaci "seznámení" a chápali z ní, jaký si kdo o tom druhém udělal obrázek - tedy z čeho vychází postupně se hroutící plán jedné i druhé strany. 2.) Ve filmu je málo dialogů,což je zdánlivě ideální, ale když už postavy promluví, často říkají věci, které by bylo možné jednoduše ukázat. Proč se o datu událostí musíme dozvídat z rozhovoru Němců? Proč se jen mluví o tom, že zdálky slyšeli ze vsi hrát dechovku a z toho usuzují, že válka skončila? Proč tu dechovku neslyšíme? 3.) Není jasné, zda Iva Janžurová nerozumí německy, nebo to jen vychytrale předstírá. Ve filmu jsou přitom momenty, kdy je třeba to jednoznačně vědět. 4.) V posledním dějství filmu není dost přesvědčivě zdůvodněno její jednání. Impulsem k této proměně z mlčenlivé, apatické a jakoby bezpohlavní Nemesis v řekněme citlivější bytost mělo být něco mnohem jednoznačnějšího. Skoro si říkám, že proměnlivý vztah na ose Janžurová-Hanzlík by byl uvěřitelnější, kdyby ta žena přišla o syna, nikoli o manžela. Tak jako tak, Hanzlíkova "citová korupce" nemá správnou gradaci - silnější podněty, které venkovanku nechají chladnou, přijdou dřív než slabší, které na ni přitom zapůsobí víc. Samozřejmě jsou to jen moje osobní dojmy a možná to vypadá, že jsem hnidopich, ale všechna tato zdánlivě drobná klopýtnutí mě rozptylují a v součtu IMHO oslabují sílu i legitimitu právem kontroverzního konce. 60%(7.6.2010)

  • Vančura
    ***

    Dlouhá léta jsem se tomuto filmu vyhýbal, byť spíše bezděčně, než záměrně (snad protože moc nemusím Janžurku, a Hanzlíka nemůžu vyloženě ani vystát). Opět se mi potvrdilo, že moje intuice u mnoha filmů už předem vycítí, že se mi moc líbit nebudou - v tomto případě tomu tak rozhodně je. Proto si skoro až myslím, že kdybych si tenhle film, který nedávno běžel v telce na ČT2, nechal ujít, o nic bych nepřišel. Film má zcela jistě celou řadu kvalit - výbornou kamerou i hudbou počínaje, a snad i těmi hereckými výkony konče (byť musím znovu napsat, že ústřední herecké duo pro mě bylo zdrojem mnoha nelibých pocitů). Rozhodně ale nerozumím tomu, proč byli proboha Hanzlík s Munzarem předabováni hlasy německých herců - tak mohl přece krucinál Kachyňa místo nich rovnou obsadit dva Němce, a bylo by, né? Jako koukat se na frackovitého Hanzlíka, který nikdy neuměl hrát nic jiného než ten svůj jeden udivený výraz, jak otvírá pusou, jejíž pohyby zoufale neladí se slyšenými německými replikami, bylo vážně utrpení, a pro mě osobně hlavním důvodem, proč nemohu tento film hodnotiti výše, než nakonec hodnotím. Byť je mi to osobně líto, protože vyloženě formanovsky antičecháčkovský závěr mě velice zaujal, a cítím za sebe vztek, že film byl kvůli němu trnem v oku tehdejšímu mocenskému establishmentu. Na druhou stranu si myslím, že pozoruhodný obrat ve vztahu mezi Kristou a Hansem, k němuž v závěru snímku dojde, je z velké míry nepřesvědčivý, a jen těžko uvěřitelný. A konečně, za sebe nemám i problém napsat, že mě film otrávil svým zasazením do dob WW2, protože od jisté doby jsem jakýmikoli filmy s touto tematikou přesycený, a nemůžu je už ani cítit. V současnosti mi je už vyloženě špatně z toho, jak se z Hitlera stala popkulturní ikona a jak jsou regály v knihkupectvích a televizní obrazovky stále přesycené tématem WW2, na něž jsem už skoro alergický. Čeho je moc, toho je příliš - skoro se mi chce až napsat - jestliže si dnes říkám, proč proboha musí filmaři stále řešit druhou světovou (když naše současnost přetéká tolika jinými moderními náměty), podobný pocit jsem měl i u tohoto filmu - proč ještě řešit WW2 i po 21 letech po jejím konci? Och bože, jistě že jsou mi známy všechny ty okolnosti okolo, a dobře vím, že celá řada knižních i filmových děl s touto tematikou musela vzniknout až s odstupem - s tím, jak se o slovo začínali hlásit mladší tvůrci nové generace, která reflektovala nedávnou minulosti, ale pokud k tomu přistupuji čistě z hlediska filmového řemesla, osobně upřednostňuji filmy ze současnosti, a historické filmy mě spíše... otravují. A stejně... já prostě celou duší prahnu po knihách a filmech, které jsou časově zasazeny do současnosti jejich vzniku. Ani nevíte jak. A celá ta historická šmíra s jejími esesáckými uniformami mi přijde čím dál falešnější a vylhanější, než by se mohlo na první pohled zdát.(27.9.2014)

  • Ant
    ***

    Film, o kterém jsem do jednoho odpoledne ani neslyšela, ale pak mi "krásně" spestřil jedno přijímačkové dopoledne. Na mě však tento film nijak výrazně nezapůsobil. Na svou krátkou stopáž dokáže docela rychle začít nudit a netradiční symbolický příběh selhává v poměrně obyčejném provedení.(16.5.2011)

  • - Jaromír Hanzlík při vzpomínání na natáčení zmínil, že za Luďka Munzara často zaskakoval maskér Rudolf Buneš, a to kvůli jeho častému dojíždění a nehybné roli. (troufalka)

  • - Závěrečná scéna s partyzány málem stála Jaromíra Hanzlíka život. Při výstřelu se koně splašili a povalili Hanzlíka, kterého by usmýkali, nebýt včasného zásahu jednoho rekvizitáře. (/Pablo)

  • - Film vyvolal rad nesúhlasných prejavov z najvyšších vládnych kruhov a prezident Novotný vyhlásil, že "takýto film národ nepríjme". (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace