poster

Kočár do Vídně

  • anglický

    Coach to Vienna

Drama / Válečný / Psychologický

Československo, 1966, 85 min

Režie:

Karel Kachyňa

Předloha:

Jan Procházka (kniha)

Kamera:

Josef Illík

Hudba:

Jan Novák

Střih:

Miroslav Hájek

Scénografie:

Leoš Karen

Masky:

Rudolf Buneš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vodnářka
    ****

    Konec druhé světové války a setkání dvou německých vojáků a Češky, která přišla ve válce o muže. Obrovská smršť emocí, již ale nechává snímek i jeho syrově strohé herecké pojetí a až poetické vyprávění hlavně na divákovi. O to víc na nás příběh působí a při konci člověka až zamrazí. Další výborný snímek Karla Kachyni a zároveň perfektní důkaz toho, že opravdu silný příběh nemusí být zpracován akčními záběry nebo rádoby dojemnými hereckými výkony.(8.3.2012)

  • Fingon
    ****

    70% Přiznám se, že mě film prakticky po celou dobu jeho trvání vůbec nezaujal, čtvrtá hvězdička je za nějakých posledních pět minut filmu. Věřím tomu, že po skončení filmu měla sekyra hody... pomsta chutná nejlépe servírovaná za studena...(24.5.2009)

  • Kulmon
    ****

    Minimalistický film s maximálním poslestvím. Nesuď lidi podle obecných znaků, ale každého člověka zvlášť podle toho, jaký ve skutečnosti je. Ať Němec nebo Čech. Přiznám se ale, že jsem nějak neuvěřil tomu konci (Janžurová x Hanzlík). Až příliš idealistické.(4.7.2011)

  • NinadeL
    *****

    Bez českých titulků je film mnohem lepší a jsem pak ochotná si odmyslet ten Janžurové hrozný moderní sestřih, za který by se maskér měl stydět.(4.3.2009)

  • CaptainNor
    *****

    Strhující psychologické drama Jana Procházky si nemilosrdně zahrává s nashromážděnými emocemi, které hrozí vybuchnout každým okamžikem. Depresivní jízda liduprázdným lesem katarzi každým metrem odkládá až se pomsta, nenávist, strach, spravedlnost, válečná frustrace vzájemně vykrátí či anulují a vyústí v nečekané sblížení. Šokující konec vrhá na partyzány a potažmo i rudou armádu zcela jiné světlo, než na ně svítilo v budovatelských písních a učebnicích. Karel Kachyňa tímto odvážným kouskem odstartoval bouři nevole stranických orgánů vůči své tvorbě, ale Jan Procházka zastávající záhadným způsobem vysoké funkce prozatím dokázal usměrnit ideologické nůžky, které nás připravily o ještě syrovější záběry a dveře trezoru zůstaly zatím otevřené. Za filmem Ucho se už s velkým třeskotem zavřely a s nimi i scénáristovo jméno. Excelentní herecké výkony, kamera Josefa Ilíka a traumatizující varhaní hudba výčet završuje a dělá z něj nejen klenot čekoslovenské kinematografie, ale hlavně hluboké poselství o absurditě války.(24.5.2008)

  • - Závěrečná scéna s partyzány málem stála Jaromíra Hanzlíka život. Při výstřelu se koně splašili a povalili Hanzlíka, kterého by usmýkali, nebýt včasného zásahu jednoho rekvizitáře. (/Pablo)

  • - Jaromír Hanzlík při vzpomínání na natáčení zmínil, že za Luďka Munzara často zaskakoval maskér Rudolf Buneš, a to kvůli jeho častému dojíždění a nehybné roli. (troufalka)

  • - Původně se ve scénáři nalézala celá řada scén včetně pověšení Kristina manžela. Režisér Kachyňa se je však rozhodl nenatočit, aby se děj odehrával pouze v lese a nabyl tak v uzavřeném prostoru na větší dramatičnosti. (/Pablo)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace