• gogo76
    ****

    "My dáme do kolchozu dobytek a co dáš ty kromě svý velký huby?..." Film Noc nevěsty skvelo ukazuje ako sa v bývalom Československu vo veľkom znárodňovalo. Podobne "ochotne" odovzdávali svoj dobytok vo väčšine dedín jk v Čechách tak i na Morave a Slovensku. Čiernobiely film má skvelú atmosféru, ale mňa okrem mena režiséra Kachyňu prilákalo meno Gustáv Valach. Ten sa z častých rolí tvrdých a rozvážnych chlapov zrazu objaví v roli miestneho blázna a to ma lákalo. Zahral na výbornú, všetka česť. Prvú polovicu filmu sa zdá, že jeho postava bude mať ešte v závere silné slovo, ale napokon sa tak nestalo. Po príchode mníšky sa dej postupne sústreďuje hlavne na ňu a postava blázna je postupne vytlačená na okraj. To je jediné, čo by som filmu vytkol, inak super a navyše je tu presvedčivo obsadený komunistický hajzlík. 80%.(13.9.2015)

  • sportovec
    ****

    Vedle SMUTEČNÍ SLAVNOSTI či VŠECH DOBRÝCH RODÁKŮ je NOC dalším skvostem kolektivizačního tématu ve filmové vlně šedesátých let. O precízní práci režie i kamery tu bylo ztraceno již dost dobrých a výstižných slov. Atmosféra Havlíčkova rodišrě, zvoleného pro exteriéry, měla ve své době příchuť protistátní demonstrace stejně jako větší část obsahu tohoto díla. Větrovec či Moučka tehdy byli daleci svých normalizačních figur a v rolích borovských sedláíků minimálně obstojí. Velkým a milým překvapením je výkon Jany Brejchové, svůj standard odvádí jako vždy vynikající Slovák Gustáv Valach, zajímavé obohacení představuje i výborný Mnislav Hofmann. Zhruba ve čtyřech pětinách se však film láme, hlavní dějové linie nejsou uzavírány - i to už tu bylo řečeno - a kvalita díla je tím poněkud srážena. V kontextu své doby však NOC i tak patří k fílmům nadprůměrným a nevšedním. V Kachyňově početné filmografii pak nepochybně k těm nejlepším.(19.12.2010)

  • Terva
    ****

    80%(15.7.2012)

  • Marthos
    ****

    Na počátku roku 1967 vyšla novela Jana Procházky Svatá noc. Ve stejné době byla ve stádiu dokončovacích prací její filmová podoba - v pořadí již šesté společné dílo tohoto spisovatele a scenáristy a režiséra Karla Kachyni. Film je stejně jako jeho literární předloha příběhem z moravské vesnice z počátku padesátých let, kdy v ovzduší násilné kolektivizace dochází ke střetu dvou fanatických "majitelů pravdy" - komunistického budovatele družstva a mladé jeptišky, které nikdo neřekne jinak než Slečna. Film začíná scénou kolektivizace za pomoci ozbrojené milice. Groteskní a ironické výjevy jakoby se neslučovaly s celkovou žánrovou podobou filmu, která vyniká svou baladičností. Jen znalci Kachyňova díla chápou, že režisér se zde vyrovnává se svou studentskou tvorbou poznamenanou naivním budovatelským nadšením, z níž ironicky cituje. Kachyňův a Procházkův film tak, jako každé umělecké dílo, žije s dobou. Každá doba jej znovu vytváří. Dnes nelze pominout problematické filozofické poselství filmu, nelze přehlédnout určitou schematičnost postav. Tento nedostatek však celkem úspěšně překlenují vynikající herecké výkony Jany Brejchové a Mnislava Hofmanna; ostatně neméně skvělým způsobem je zahrána i řada vedlejších postav, za všechny připomínám alespoň strachem umlčeného Kemrova faráře. Jistě i díky detailní kresbě prostředí je dnes NOC jedním z umělecky nejpřesvědčivějších pohledů na tragické období padesátých let na naší vesnici. Zcela samostatnou kapitolu by zasloužila fenomenální širokoúhlá černobílá fotografie Josefa Illíka. Ta je ovšem ve své bohaté škále odstínů na plochý a nízce definovaný televizní obraz zcela nepřeveditelná.(11.12.2012)

  • mchnk
    *****

    Mistr Kachyňa řeže přímo do rudého, a přitom navozuje výbornou, mystickou atmosféru. Úvodní kolektivizace vesnice, s pěknými písněmi a se vší parádou, teda až na ty kšíry, se mění v nekompromisní službu pro našeho Pána, před kterým jsou si rovni hrdí pantátové i tajtrlíkující agitátoři, slibující rozkvetlé zítřky, i když Ti právě prší na hlavu. Snímek, který je plný nedobrovolnosti a nutnosti, světské i duchovní, ale také dobrovolného trestu a oběti, a to i té největší. Je jasné, že ta rudá nutnost, nemůže té druhé konkurovat. Tisícileté tradice a zásadně se neusmívající Slečna (Janička tohle prostě umí), která sama sebe prohlašuje za spojení mezi nebem a zemí, je natolik silné spojení, že není možné to ignorovat, a to ani pro Picina, který je také jen člověk, a jako takového ho stíhají osobní tragedie. Ovšem "jen" člověk je i Slečna. Prostě, všichni máme své chvilky, kdy se neudržíme. Jan Novák s hudbou mile překvapil a pan Kachyňa se drží svého, děti, fantazijní realita i skvělý výběr herců. Vynikající Valach by si určitě zasloužil více i v závěru filmu, který je od kolegů popsán dostatečně trefně. Ale i přesto je snímek natolik výjimečný, že po druhém zhlédnutí zvyšuji na plný počet.(31.7.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace