Pozor, vizita!

Dle mého soudu hloubka této výpovědi nezná mezí, ač se snaží tvářit velmi lehce a povrchně. Propracovanost jednotlivých scén a to jak příběh drží pohromadě mne naplňuje obdivem ke Kachyňovi. Jednotlivé postavy jsou natolik bravurně ztvárněny, že má člověk pocit, že snad ani nejsou hrané, ale žité doopravdy. Zlatý fond české kinematografie. (22.04.2011)

,,Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď z každého prdu dělají vědu." Vyprávění pana Prepsla v podání mistra Rudolfa Hrušínského bych poslouchal klidně i do půlnoci. Ač se Kachyňova a Branaldova VIZITA skládá z melancholických a více méně smutných smutných příběhů ze života pacientů jedné nemocnice (a přístup rodiny pana Bartůňka je fakt přímo k pláči), díky optimismu a filosofii hlavní postavy z ní číší neskutečná pohoda. Jde v podstatě o oddechovou záležitost plnou humorných hlášek a svérázných vyprávění, ovšemže mistrovsky napsanou, zrežírovanou a zahranou, a ve které si i náročnější divák nalezne své kvality. Po třech letech jsem si z tohoto filmu už moc nepamatoval a ta lidskost i ten humor mne opětovně uhranuly. Nádhera, pan Hrušínský byl prostě kadet! ,,...jaképak BYL?!" ;-) 90% (21.02.2020)

Kruté až do samého konce... Celkovou dramatickou stavbou příběhu dosti nevybíravý film. Onu „lidskost“ (nedefinovatelné, ale často mě při sledování napadlo) naplňuje vcelku jedině úžasný Rudolf Hrušinský. Kachyňa jakoby celý čas metal blesky a hledal nejzbědovanější rohy nehostinné nemocnice, přičemž mu Hrušinský odpovídá aktivitou a touhou nepodřídit se osudu. Naturalismus prostředí funguje, jak bývá zvykem u podobně orientovaných námětů, od jemu podobných je pro mě přidanou hodnotou právě titulní kreace. Ostatní v Hrušinského stínu dělají, co musí, zatímco velký živel se pokouší o marný „přelet“. Jsou daleko povzbudivější filmy, přesto bych se nebál tomu věnovat ještě jeden „šedý večer“... (18.02.2006)

Pozor, vizita! je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, bez kterého si nedokážu tento film představit. Celý je postaven na jeho roli, na jeho hereckém umění a právě on je tím, proč je to tak skvělý a hezký film. Bez něj by to byl jen pesimistický psychologický film z nemocničního prostředí. To Hrušínský tomuto dramatu dává sobě vlastní velkou dávku černého humoru. On sám je takovým bohémem, takovým bláznem, takovým malým českým Jackem Nicholsonem. Chová se na infekčním oddělení úplně jinak, než je zdrávo, dokonce až neuvěřitelně. Obzvláště v porovnání s dnešní dobou (podzim 2020), a já jsem tak rád, že jsem tento film viděl až po vypuknutí pandemie Covid-19 a mohl se jen tak usmívat, jestli tohle opravdu bylo možné v roce 1960... Postava Hrušínského totiž trpní břišním tyfem a již nakazil přes 500 lidí. Přitom v nemocnici se běžně pohybuje bez roušek, kdo s ním mluví v tváří v tvář, tak roušky taktéž nemá (jen na jedné vizitě asi po půl hodině ji má Bořivoj Navrátil a ostatní lékaři). Volně kouří s jinými pacienty na schodech anebo chlastá na uvítání v nemocnici s Jiřím Somrem, který tam pracuje v prádelně. Nejsrandovnější scénou je podle mě ta, když hovoří, jak mu vadí křivá anténa na protějším baráku a díra v rýně, zahrada plná listí, a tak dostane práci na zahradě a jí využije k útěku na svobodu. Vidět tohoto starého chlapa, jak jede kolečkami proti plotu a poté podlejzá plot, opravdu stojí za to. A to je film ještě plný jeho skvělých hlášek jako: "Hovnóza, salmonelóza!" anebo "Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď dělají vědu, z každého prdu." [8036. hodnocení, 177. komentář, 81%] (04.12.2020)

Z Kachyňových filmů je mi Vizita zatím jednoznačně nejbližší. Krásnej, ale nijak kýčovitej film o stárnutí, o lásce k životu, o lásce k lidem kolem sebe... A o tom, jak je důležitý držet si v sobě radost a kousek tý dětský duše po celej život. Ta poslední scéna filmu tohle všechno vystihuje nádherně. (31.07.2015)