Už zase skáču přes kaluže

Kachyňa je expert na ťažké témy a tak ma začiatok filmu prekvapil, aká selanka to je. Idylka s koňmi na dedine, chlapec ani veľmi nevystrája, len kamera otravuje farebnými filtrami, ktoré sú zároveň jeho hračkou. Už keď som to chcel vypnúť, prichádza zlom a to som sa už od obrazovky neodtrhol. Z detskej rozprávky je zrazu dráma ťažká aj pre dospelého. Peknými a hlbokých scénami Kachyňa nešetrí, len tej dychovky je možno priveľa, ale v závere slza spadla nielen symbolicky na kvietok, ale takmer aj u mňa. (13.04.2014)

Herecký debut Vladimíra Dlouhého v spolupráci s jedným z najlepších režisérov Českej kinematografie. Značne melodramatický príbeh , ktorý však vďaka svojej kamerovej a režijnej jedinečnosti má okrem popudivého príbehu i čaro pôsobivej mizanscény . Príbeh o chlapcovi s odvahou a vytrvalosťou väčšou , než mnohí dospelí. (06.09.2013)

♪''...taken my arms, taken my legs, taken my soul...''♪ (pardon, ale na skladbu One jsem si v souvislosti s tímhle filmem tak nějak vzpomněl). Moc krásný český film, který vlastně dokáže i rozplakat, což je u českých rodinných filmů téměř nezvykem. Tedy, zaboha si nemohu vzpomenout na jediný český rodinný film, co by mě dojal k nějakým těm slzám. Což tedy zde se taky nestalo, ale nebyl jsem daleko od toho. od začátku se zde přemýšlí nad každým záběrem, protože vše tady posouvá psychiku mladého Adama na vyšší úroveň... což skvěle předpřipraví půdu pro následná dojetí diváka. Mladý Vladimír Dlouhý předvedl excelentní výkon, ze kterého by se mohl lecco přiučit i někteří současní herci. Následná nehoda ve filmu funguje opravdu skvěle, člověka dokáže skvěle rozněžnit. Scény v nemocnici fungují kupříkladu dokonale. Moc krásný film. A sestry Adama jsou strašný MPCíčka :-)  ,,Proč brečíš mami, vždyť já se přeci uzdravím. A zase budu skákat přes třeba takovýhle kaluže.'' (10.12.2022)

Bylo by to pěkné. Oceňuji zejména zajímavé herecké výkony a nečasté ztvárnění závažného dětského onemocnění. Co mě však vyloženě rušilo, byly ty mažoretky v mužském podání a monotematická hudba s nimi spojená a různé důrazy tu na detail, tu na monolog vypravěče, jež tříštily celou kompozici. Celou dobu jsem si ale říkala, koho mi ten chlapec připomíná a pak mi došlo, který herec z něj vyrostl. Ať odpočívá v pokoji. (06.02.2018)

Slzy dojetí jsou zdravé slzy. Koňařské filmy nejsou to, co bych vyhledával, ale tahle Kachyňova klasika, byť mnohokrát obehraná, mě nakonec k slzám na pár místech dojme. Nejde ovšem o koně, jde o lidskou houževnatost, optimismus i v těch nejtěžších chvílích, kdy jiní propadnou panice a pesimismu. Velice lidské jsou třeba scény v nemocnici a pak ovšem to vyvrcholení, kdy se malý Adam konečně dostane k rajtování. Mnohem lepší a romantičtější než Marshallova předloha, kterou těké někde doma mám zasunutou v knihovničce. Velká role koňáka Hlušičky a Vladimíra Šmerala, aniž bych opomněl nebohého Vláďu Dlouhého. (17.09.2017)