poster

Zlatí úhoři (TV film)

  • anglický

    Golden Eels

    (neoficiální název)

Poetický / Drama

Československo, 1979, 84 min

  • WANDRWALL
    *****

    Krásná, prostá kniha, krásný film. Vyzvedám i titulní skladbu.(3.8.2010)

  • Enšpígl
    *****

    Když se spojí : cit + krásný příběhy + Berounka, logicky si vybavím Otu Pavla a z filmového pohledu Zlaté úhoře. Pak jen s němým úžasem pozoruji herecký koncert Rudolfa Hrušinského a pozorně poslouchám slovům Oty Pavla ústy Vladimíra Menšíka a říkám si, že i člověk je krásná vnímavá bytost, že pane Pavle?(4.8.2006)

  • Faidra
    *****

    "Viděla jsi někdy něco tak krásnýho?" Neviděla, pane Menšíku. K tomu, abych cítila úctu k řece a jejím dětem, nepotřebuju chytat ryby, a k tomu, abych věděla, že klukovské srdce může ukrývat chlapskou odvahu, zase nepotřebuju vás, pánové Pavle a Kachyňo, ale potřebuju vědět, že poezie knih a filmů odolává zubu času. Jen je potřeba čekat, až se vynoří z tůně...(19.8.2011)

  • Djkoma
    ****

    Je to krásný a příjemný film, ale nemá na Smrt krásných srnců. Přesto Ota Pavel by si nemohl stěžovat na ani jeden z těchto filmů, které brali inspiraci z jeho díla. Moc rád jsem znovu viděl Rudolfa Hrušínského staršího jako Proška a pro mě osobně byl i přes skvělý výkon Vladimíra Menšíka lepším otcem Karel Heřmánek. Je dobře, že národního pokladu a tím rozhodně tvorba Oty Pavla je se ujal právě tak skvělý režisér, jakým je beze sporu právě Karel Kachyňa a vtiskl jim svůj pohled plný poetiky a obrazů, které dokáží pohladit a jsou tak upřímné. Snad brzy budou tento film oěpt dávat v televizi, abych ho mohl podruhé ochutnat, protože Smrt krásných srnců jsem viděl nesčetně krát.(4.10.2008)

  • Marthos
    *****

    U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat.(14.6.2010)

  • - Vojakov Wehrmachtu si zahrali študenti vojenskej leteckej školy v Liberci, ktorí sa museli naučiť reagovať na nemecké povely. (Zdroj: ceskobudejovicky.denik.cz) (Raccoon.city)

  • - Do role Prdelky (Martin Mikuláš) byl původně zvažován dnešní politik Marek Benda. Dokonce s ním již bylo natočeno několik záběrů, avšak na zásah politických funkcionářů museli tvůrci narychlo najít jiného představitele. [Zdroj: Aha] (dogma97)

  • - Skok zo starého železného mosta musel namiesto Radoslava Brzobohatého (Rozviedčík) urobiť dublér, ktorý ho zopakoval dvakrát, kým bol režisér spokojný. (Zdroj: ceskobudejovicky.denik.cz) (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace