Diabolik

Komiks Diabolik založil Fumetti neri, neboli italský černý komiks s antihrdiny, sexem, a násilím. Proto ani nevadí, že ústřední pár nemá skoro žádné charisma. Mell je toporná, krásná a spoře oděná, Law toporný a svalnatý, a jejich úkolem je sprchovat se, líbat se, a občas vyrazit na nějakou akci. Piccoli nehraje a jenom inkasuje šek za účast, a Adolfo Celi je prostě znovu ten padouch z Bonda. Naštěstí si režisér nic nevymýšlí a prostě jen převádí komiksové stripy do filmu. A ono to funguje. Snad do nové verze Diabolika nebudou cpát psychologii a zůstanou u toho, co dělá tento druh komiksu zajímavým. (18.04.2021)

Tak tohle mě naprosto odrovnalo. Něco tak stupidního a naivního se jen tak nevidí. Trochu mi to připadá, že tvůrci se snažili natočit něco mezi Fantomasem a filmama s Jamesem Bondem a výsledek vypadá jako nějaká nepovedená parodie. Ve filmu jsou pak takový kundoviny jako chechtací plyn nebo anti-chechtací pilulky a celou dobu se to tváří děsně vážně. No aspoň Marisa Mell byla fakt mrduhodná kunda. Nicméně mě na tomhle filmu velice zaujala jedna věc, takže tomu nedám odpad. Jestli znáte vidoklip Body movin' od Beastie Boys, tak ten je sestříhanej právě z tohoto veledíla. Jinak by mě teda zajímalo, jestli těch několik ostatních uživatelů, kteří hodnotili 4-5 hvězdiček, si dělá prdel, nebo se na to dívali zhulený. (30.04.2006)

Tak tohle můžu, ale... Na jednu stranu to vypadalo mnohem líp než jsem očekával, nechyběla ani žádná zásadní ingredience podobných fantomaso-bondovin a že se to bere vážně mi dokonale sedlo, ale po dobytkově komentáři jsem čekal, že to bude šílenější a taky děje je tam sakra poskrovnu. Nicméně s Marisou Mell to trefil, líp bych to neřekl :) (15.10.2008)

Fantomas po italsku, bohužel bez děje. John Phillip Law se skoro neukáže bez masky, a nemám jasno, jestli měl být padouchem nebo hrdinou, stejně jako jeho protivník Michel Piccoli. Marisa Mell je kočka, dekorace Diabolikovy skrýše jsou velkolepé, Morriconeho hudba sedí, ale ústřední děj tomu sakra schází. Navíc je poznat, že tohle nebyl Bavův žánr. (02.09.2017)

To je film u něhož je našinec na roztrhání, neb na jednu stranu musí obdivovat nádherně šedesátkovou pop-psychedelickou vizuální stránku - s tím architektonicky avantgardním doupětem, s úžasně sexy působící Marisou Mell a se skvělou Morriconeho hudbou, leč na druhou stranu ho prudí samotný děj, kterému schází nadhled a ironie jiných podobných zpracování takových brakových příběhů, a který je svou „opravdovostí“ doveden až k nechtěné parodii, a to nakonec více trapné než směšné. Tvůrci dobových bondovek tenhle problém zvládli lépe. (22.01.2013)