Závrať

Na začátku 60. let točí Kachyňa tři filmy, které lze vnímat jako na sebe navazující - Trápení, Závrať a Naděje. V prvním se objeví malá dívenka, která se odlišuje od svého okolí, svou náklonost upírá k stejně osamělému tvoru, jako je ona sama - ke koni. V Závrati se objevuje téma přitažlivosti mladinké dívenky a zralého muže, Naděje ukazuje křehký vztah vznikající mezi notorikem a ženou pochybné pověsti. Společným jmenovatelem je osamělost a vznikající vztah. Závrať má vytříbenou kameru, záběry na oblaka nebo rozlehou krajinu navozují zvláštní niternou atmosféru. Na rozdíl od pozdějších snímků Vysoká zeď nebo Čekání na déšť kdy se Kachyňa obrací spíš k mladším divákům a ukazuje jednostrannou lásku dívenky k dospělému muži, zde se rozehrává velice zajímavé vábení dospívají dívky. Projevy náklonosti nesou stopy jak dětské hravosti, tak i ženské rafinovanosti. Právě tako kombinace nevinnosti a ženské touhy přitahne pozornost staršího muže, který nemá o ženy nouzi. Pěkný citlivý snímek (04.02.2016)

Tu je Kachyňa spočiatku trochu viac lyrický, ako mi je milé. Bez prečítania obsahu pred filmom by som sa asi stratil v úvodnom deji. Dušou mladého dievčaťa alebo ženy sa režisér zaoberal velmi často, tu je to oživené trochou ťažiarskej drámy. Nájdu či nenájdu cín, keď zavŕtajú ešte pol metra hlbšie? Získa alebo nezíska Božka lásku, ak urobí ešte jeden krok? Okrem nej nesmel mať závrať pri natáčaní hlavne kameraman, niektoré zábery zhora alebo aj zdola sú naozaj unikátne. Vrtné veže, alebo ako ich nazvať, k tomu priam vyzývali, rovnako ako vyliezť na ne kvôli prvému bozku. Len ten záver, ktorý si treba domyslieť, ubral filmu štvrtú hviezdu. –––– Ani se na to nedávej. Vyber si něco rozumnýho, co má veselejší konce. (01.02.2016)

Průměrně dobrý film od pana Kachyni. "haló, Moldava 6" mladá Božka je v rozpuku všemožných citů a žádostí, ale s touto adresou se k moc možnostem nedostane. Jen v případě, že je mezi hosty hotýlku, ve kterém žije se svým otcem, nějakej mladej, pohlednej...Možná právě proto se Božka citově upne na záletníka Gábu, který je na Moldavě s partou pracovně, a je o něm známo, že "je na ženský" Potom co se ovšem Gába ústně vyjádří, Božka zase odmítá. Tohle odmítání si párkrát za film vystřídaj, každý si pak jde po svém a na jednou je tu konec. Řekl bych takový rutinní kvalitní film. (12.05.2012)

Nečekaně nalezený snímeček vysoké kvality. Film nepřekypuje žádnými zvraty ani extravagantními charaktery - i ten příběh je vlastně prostinký. Gabriel je řidič náklaďáku a proutník, Božka je mladá, krásná a navíc dcera Gábova kamaráda. Civilní film popisující jejich zvláštní vztah, jejich živošičné a přirozené puzení k sobě i jejich nutné odlučování (nejen věkový rozdíl). Za celou dobu jsem se nestihl jedinkrát nudit, navíc jakési prohození role hlavního hrdiny (nejprve Božka, potom Gába) film také oživuje. To, že sentimentální konec je nasnadě vůbec nevadí - jinak to přece ani skončit nemohlo. Krásný, čistý film o lásce. (02.02.2009)

Závrať předznamenává Naději, jak už to tak v životě bývá… Rozpačité napětí mezi vyprávěním příběhu, vylíčením prostředí a charakteristikou postav se již zde řeší kompromisními resumé: od samého začátku se vše sčítá. Nerozehraje se drama, nepředstavují se hrdinové a prostor zůstává v pozadí, jakkoliv jej kamery sledují s větším zaujetím než ty tiché i hlučné lidi. Zatímco však v Naději k sobě přitahovali pozornost právě skvělí herci, zde lhostejně a nezaujatě hrají lhostejní a nezaujatí, a do černobílých siluetových podobizen si divák promítá své vlastní sny a viny – a při vší slábnoucí úctě pochybuji, že zrovna o tohle Kachyňovi a Novákovi šlo. Snad kdyby obsadil Chadimovou a Lackoviče nebo Peterku a současně rozehrál živý logos periferního společenstva, dokázal by tu tušenou přímku lidských životů zhmotnit, takto zůstalo u fragmentů, s nimiž se lze stěží ztotožnit, jakkoliv už člověk ledacos zažil. Když se v poslední třetině film zúžil na milostné drama, začal se hroutit i obraz a svět a hrdinové přestali být hrdiny, nezbylo nic… (21.04.2018)