Obchod na korze

Druhý československý a první slovenský oskarový film je mimořádnou slovenskou sebereflexí skutečného, nikoliv dodatečně krášleného a vylhávaného rázu farské republiky - tisovské klerofašistické totality. Přeceňované - což neznamená omluvitelné nebo pominutelné - excesy české protektorátní společnosti proběhly ve slovenské podobě nepoměrně brutálněji. Tragédie muže, v podstatě slušného člověka, hlavního hrdiny filmu, je životní rolí protagonisty v podstatě zakladatelské generace moderního slovenského herectví - Jozefa Krónera. Kysucký rodák tu rozehrál celou čaromoc svého nepopakovatelného herectví. Že je tento film současně dílem evropským, je zřejmé. Vybavím-li si název tohoto díla, zbývá mi jediné - smeknout, zmlknout, zamyslet se. Hluboce a opravdově. (25.08.2007)

Obchod na korze jsem viděl naposledy ještě dávno před maturitou, už poprvé na mě hodně zapůsobil a dlouhá léta jsem se neodhodlal k opakovanému zhlédnutí. O to víc mě tento týden potěšila příležitost zajít si u 100. výročí slovenské kinematografie na speciální promítání tohoto filmového klenotu přímo v židovské synagoze v Košicích. Filmu možná lze z dnešního pohledu vyčítat pomalejší tempo, minimálně do scény prvního setkání Tóna s paní Lautmannovou jakoby film postrádal větší dramatičnost a scény z rodinné pijatiky se mi zdály trochu dlouhé, na druhé straně brzy poté jsem si uvědomil, jak má zdejší celistvé vyprávění velký význam, protože s pečlivým vykřeslením doby, prostředí a postav, o kterých se toho zde hodně dozvíme, nás pak ještě víc dokážou osudy hlavních protagonistů ve vypjatých momentech zasáhnout. Společné scény excelentního Jozefa Kronera a ne méně vynikající Idy Kaminské uprostřed malého židovského krámku v období Slovenského štátu vytvářejí hodně silné lidské drama... V souvislosti s tématem lidských osudů postižených dobou mi hodně působivé připadá i to, že ústřední hrdinové zde neskončí jako oběti válečných poprav, střel nebo násilných transportů, ale stávají se oběťmi spíše nepřímými a vrchol tragedie se zde odehrává v uzavřeném prostoru. I když se Tónovi daří schovávat paní Lautmannovou před nemilosrdným zákonem, sám se už neschová před konfrontací s lidskými běsy na náměstí ani před zevnitř vypuděnou touhou zachránit si v první řadě vlastní kůži, která s propadnutím démonu zvaného alkohol při krutém poznání začla svádět nezastavitelný boj s dosavadním hrdinstvím a dobrosrdečností. Už jen kvůli poslední půlhodině, která mě pocitově znovu rozsekala, nemohu jinak, než zůstat i s odstupem času u plného hodnocení. Výtvarně okouzlující snové scény, doprovázené jako vždy dechberoucí hudbou Zdeňka Lišky, k tomu v úžasném kontrastu ještě více zesilňují už tak silný emocionální zážitek. Klenot nejen československé, ale i evropské kinematografie... [90%] (11.11.2021)

Toto považuji za skvost světové kinematografie. Jozef Kroner zde podává svůj životní výkon. Hraje takového směšného človíčka. Ze začátku filmu jeho chování dokonce vyluzje úsměv. Když však děj přituhuje mění se film v opravdu drsné drama. Dlouhá závěrečná scéna, kdy jsou v obchůdku sami dva Brtko a stará paní Laundmanová jsou chvíle kdy se tají dech. Ne jen nad napětím, ale nad ohromujícími hereckými výokny obou hlavních protagonistů. K jejich výkonu jim gratuluju. (04.01.2006)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)

Strhující drama o nelidskosti fašistů a o strachu. Jelikož jsem měl tu možnost navštívit koncentrační tábor, velmi na mně tenhle film zapůsobil. Nedokážu si představit v jakých podmínkách to tehdy probíhalo, ale tenhle film to asi dobře vystihuje. Skvělé herecké představení dodalo filmu věrohodnost. Určitě zasloužený Oskar 95% (06.03.2010)