Obchod na korze

Jestli existuje důvod, aby se Kadár a Klos za své filmové počiny z 50. let smažili v pekle (a ono jich pár existuje), pak tímhle filmem svá provinění bohatě odčinili. Výborné mrazivé drama z válečné doby, které ukazuje, jak diktatura a temná doba dokáže křivit lidské charaktery. Mimochodem, když srovnáme oceňovaný Hřebejkův snímek Musíme si pomáhat s Obchodem na korze, pak pochopíme, jaký je rozdíl mezi velmi dobrým a vynikajícím filmem a jaký je rozdíl mezi sázkou na jistotu a filmařskou odvahou. Celkový dojem: 100 %. Jeden z nejlepších filmů, jaké kdy československá filmová škola vyprodukovala. (24.06.2006)

Skvostně se pracuje s tolika rovinami a ambivalentností "já jsem přece dobrý člověk, vždyť i arizuji v podstatě proti své vůli, navíc když z toho něco kápne, ale potichu, to nemusí nikdo vědět, hlavně když mám klid" i vykreslením všech postav, které korzují před obchodem, v něm či za jeho světnicí. Je to hravé formou (schovávání se před divákem/kamerou je přesně tím, co by jeden čekal, že s tím přišel Herz) a funguje to v mnoha polohách, umí to být nevydíravě emocionální, všichni hrají s gustem a určující je jednání postav a nikoli deklamující proslovy, ke kterým by to mnohé jiné tvůrce svádělo. Nejde o sondu do duše slovenského národa skrze adresování tisovsko-hlinkovských historických kostlivců, ale o sondu do duše obyčejného člověka pod tlakem doby. Tečka. Právě díky tomu je to nadčasové. Celé to však pohnojí závěr, kdy ze všech nabízejících se vyústění, je to použité zdaleka (ale zdaleka) tím nejméně zajímavým; a v důsledku tedy i nejméně působivým. Kdyby "to" aspoň bylo učiněno vědomě... S ohledem na to, jak je se stěžejním dilema po celou dobu nakládáno, jde od Grosmana až o nedůstojně lacinou cestu "jak z toho ven". (12.02.2021)

„Za účelom invent-arizácie zatvorené!!“ Lidská povaha se pod tíhou okolností mění, stejně tak prodělává Obchod na korze proměnu z tragikomedie v drama o otázkách z těch nejzávažnějších. Odlišné náladě počátečních a závěrečných minut filmu se plně přizpůsobuje kamera Vladimíra Novotného: od nekonfliktního procházení mezi korzujícími zástupy lidí k velmi naléhavému pohybu stísněnými pokoji titulního obchodu (v závěru kamera dokonce přebírá úlohu Tónova svědomí, když neustále vyhledává jeho tvář, nedává mu pokoj). Úzce vymezený prostor, do něhož jsou protagonisté proti své vůli vytlačeni, má zřejmou spojitost s bezvýchodnou situací mnohých lidí za války. Zůstat znamená riskovat smrt, odejít znamená zemřít. Alternativa neexistuje. Jediné východisko paradoxně představuje nacisty zaštítěná stavba „Babylónské věže“, přesněji víra, že projev podobné nabubřelosti musí být potrestán. Jedno kým, ale musí. A jak popsat výkony Kronera a Kamińské? Jednoduše si vybavte adjektivum, které používáte pro vystihnutí té nejprvotřídnější kvality… a umocněte jej nějakým hodně vysokým číslem. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Radek99, Jordan, sportovec, Terminus, curunir, MartinX. (14.09.2009)

Z pohledu mladého minulostí nezatíženého a vlastenecky nezaujatého diváka hodnotím Obchod na korze jako velice dobře napsané drama, kde se v podstatě "mimoděk" objevují všechny zásadní události a prototypy chování lidí za dob slovenského štátu. Bohužel celé to má opravdu hodně pozvolnou gradaci. Vlastně se většinu filmu zas tak moc neděje. A herecké výkony mě taky ani trošku nepřesvědčili. Jediný kdo vybočuje z šedi průměru, až ochotnického hraní, je výborný Jozef Kroner spolu s Idou Kaminskou. Ti zahráli genialně. Jinak na mě ale postavy z filmu působí hodně odtažitě. K nikomu jsem si nenašel sympatie. Výsledný dojem napravuje až poslední depresivní čtvrthodinka s hořkým finále. A nemůžu zapomenout ani na nervy drásající smičce doprovázející vypjaté momenty. Intelektuálové a pamětníci si určitě rádi přidají další 1 až 2 hvězdičky k mému hodnocení. (05.08.2007)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)