poster

Únos

  • anglický

    Kidnapped

Drama

Československo, 1952, 113 min

Kamera:

Rudolf Milič

Hudba:

Jiří Šust

Hrají:

Jiří Dohnal, Ladislav Pešek, Antonín Klimša, Jaroslav Mareš, Božena Obrová, Bohuš Záhorský, Miloš Kopecký, František Hanus, Rudolf Deyl ml., Lída Vostrčilová, František Klika, Josef Steigl, Jozef Sodoma, František Peterka, Ladislav Mandík, Alena Kautská, Jan Maška, Soňa Červená, Inocenc Březina, Oldřich Vykypěl, Eduard Dubský, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Nedvěd, Ladislav Boháč, Karel Peyr, Mikuláš Huba, Jaroslav Průcha, Jiří Myron, Eduard Kohout, Bedřich Karen, Miloš Nedbal, Václav Irmanov, Otto Tutter, Josef Hlinomaz, Felix le Breux, František Miška, Ervín Zolar, Josef Elsner, František Šec, Zdeněk Kryzánek, Jan Skopeček, Oldřich Hoblík, Štěpán Bulejko, Luděk Pilc, Jaroslav Zrotal, Miloslav Holub, Adolf Král, Soběslav Sejk, Karel Fořt, Svatopluk Studený, Karel Svoboda, Taťána Vavřincová, Světla Amortová, Jiří Bruder, Miloš Vavruška, František Holar, Karel Effa, Věra Váchová, Karel Vrtiška, Vladimír Šourek, Luboš Ogoun, Anna Pitašová, Emil Bolek, Stanislav Fišer, Gustav Heverle, Čeněk Rábl, Rudolf Myzet, Jiřina Bohdalová, Antonín Brož, Jana Werichová-Kvapilová, Oldřich Musil, Jaroslav Jílovec, Jaroslav Orlický, Jarmila Turnovská, Bedřich Prokoš, Jan Pilař
(další profese)
  • ripo

    „Únos" je film, kterým se naše kinematografie zapojila do boje za mír. Jeho thematem je příběh sice nevšední, ale typický pro naši éru, kdy tábor míru odráží a odhaluje intriky imperialistů. „Únos" ukazuje odpornou tvář domácí reakce a současně odhaluje hladkou, ale neméně protilidskou tvář zahraničních principálů našich rozvratníků. Lhostejno, zda je to „příjemný" americký plukovník, nebo gestapák Wanke, sloužící americkým mocipánům se stejnou důkladností jako kdysi Hitlerovi, nebo zrádný pilot Grábner, končící v bahně emigrace všichni jsou tu odhaleni a nikoliv snad jen schematicky, nýbrž každý ve svém svérázném „charakteru". „"Únos" nás zavádí z Ostravy, naplněné budovatelským ruchem, přímo do základny válečných příprav v západním Německu. Jsme svědky souboje mezi americkými agenty a unesenými Čechy a Slováky, souboje, který se přenáší i na půdu Organisace spojených národů. "Únos" nás seznamuje i s dvojím západním Německem - nejen Německem revanšistů, ale také s Německem bojovníků za mír, kteří poskytnou poslanci Horvátovi účinnou pomoc. Na osobě seržanta Joe Havelky pak si ověříme, že existuje i druhá Amerika, odlišná od Ameriky agentů FBI a CIC. - Po režijní stránce je "Únos" mistrovským dílem, na jehož dokonalosti má lví podíl plastická fotografie Rudolfa Miliče. Přesvědčivost díla je taková, že leckdy máme dojem dokumentu. Přitom tu nepadne ani jedna fráze, ani jedno zbytečné slovo. - O vytvoření atmosféry se přičinila i věrohodná výprava a hudební podmalování. Z hereckých výkonů vyniká Ladislav Pešek v roli inženýra Prokopa, Miloš Nedbal v roli Morrise, Bedřich Karel v roli Jakobse. Výborně je ve filmu vystiženo prostředí západního Německa, okupovaného Američany. Také OSN je živou skutečností, podobně jako emigrantský tábor. A každý pokrokový dlvák si s ulehčením oddychne, když nás poslední záběry filmu zanesou do Ostravy, k nám domů, do země míru a pokroku. - Celkem je "Únos" dílo nevšední, bojovné a je pádnou odpovědí válečným štváčům a posilou bojovníků za mír. Filmový přehled 4/1953(16.6.2008)

  • Amarcord_1
    ****

    70% - Cha cha... Určitě se tu najde pár paranoiků, kteří si mé vysoké hodnocení vyloží jako podporu komunistické propagandy 50. let. Dobře jim tak... Já tento film ale vnímám jako parádní ukázku toho, jak ona propaganda fungovala, a jak sem tam dodnes stále funguje ve zdánlivě jiných formách. Řemeslně skvěle natočené, herecky výborně ztvárněné, a plno malých symbolů, jako moucha zavřená ve vypité imperialistově sklenici a propuštěna uvědomělým ing. Prokopem, si získalo mé vysoké hodnocení s naprostou suverenitou. Nejsem tak mainstreamový, abych zde psal o účelovosti celého filmu, jež je naprosto evidentní. Krásná sonda do našich dějin o tom, co všechno přední českoslovenětí umělci museli točit, aby se vyhnuli nepohodě. Takové sondy prozradí víc, než mnohé vkusu a svědomí dnešního diváka poplatné bláboly ;o)(30.10.2006)

  • NinadeL
    *

    Není to tak pěkně rozjuchané jako jiné agitky, takže se může zdát, že je to zrádnější film. Škoda, že po dvou reprízách kouzlo "zlého" filmu je definitivně pryč a zůstává jen obyčejná nuda a trapnost všech zúčastněných. Generace Dohnala a Peška si žehlí své apolitické starší filmy, mladí v čele s boxerem Peterkou se jen bezcílně zubí. V případě zpěvačky Červené se jen pokoušejí o novodobý vamp. Broukají si Internacionálu, sešívají košile (aby hanobili vlajku) a vůbec nejsou fabelhaften. Tolik k prvním dvěma setkáním s Únosem. Napotřetí jsem do něj zabředla ve zcela jiné náladě a nalezla jsem několik nových poznatků, od takových banalit, jako například, že Hrušínského angličtina je mizerná, že Dohnal, místo toho, aby exhiboval své zralé herectví utužené dlouholetým působením v ND, nedokáže pod nánosem nechutné masky pořádně ani promluvit a že přes tohle inspirující prostředí Pešek svou zdejší roli považoval za zcela klíčovou ve své dramatické kariéře. Jak je tohle možné? Scénář je pravým balancem mezi drzostí, arogancí, hloupostí (senilitou, demencí…) a neumětelstvím, jakého jsme byli tak často svědky v prvních letech zestátněného filmu. Ale přece je Únos ve svém ranku v něčem originální, ve svém pojetí Američanů, kteří jsou méně, než-li karikujícími šablonami, jsou chodícími imbecily dorozumívající se jiskrnými dialogy v tomto duchu: "...a inženýr Prokop je můj trojský kůň." - "Neznám takového koně, u nás v Americe neběhal. Určitě." načež kontrují nesmyslně černobíle hrubozrné paralely mezi stále doznívajícím strachem z praktik koncentračních táborů (přítel Wanke) a současným zařazením válečných zločinců do mašinérie amerického "demokratického“ pokroku. Nechybí všudypřítomné oslovení "Hallo!", laskavé nápisy Ami Go Home a teze o znárodnění Spojených národů, zneužívá se sudetoněmecká otázka, těší se na stáž do Moskvy a do toho všeho tančí Munich follies. Američtí vojáci slouží, protože by jinak byli nezaměstnaní a nemají šajn o tom, proč by své české soukmenovce měli střílet, pakliže by ovšem tito nebyli na útěku. Ještě je vám to pořád málo? Tak výborně, užijme si symboliku mouchy vězněné a propuštěné, pobavme se nad skrytým významem otazníku, který je přece tak chytře použit jako srp a přirozeně zatleskejme Karenovi za jeho "hodného" bachaře, který se rozplizl v žánru Mrazíka kříženého s Holmesem. Nedbalovi za jeho znásilnění každého nábytku, kterého se dotkl, respektive si na něj lehl, pří výslechu či při jakékoli jiné narcistické etudce. Samohana je špatná, je potom ale stejně špatný i váhající motiv Kopeckého? Neměl to Pešek příliš snadné, když se mstil za svou mrtvou rodinu, s čímž Milda pouze toužící po západní kultuře nemohl soutěžit? Setkám se ještě někdy s hůře fungující rudou partičkou, která se výhradně krmí papírem? Pochopí kuchař Hlinomaz, kdo jsou to bolšáni? Jaktože Eda Kohout byl jako vždy zastíněn Hanusem, ačkoli měl vyšší šarži? Uvěřím barrandovské kariéře Lídy Vostrčilové nebo mi bude ke štěstí stačit přežít výkon Inocence Březiny? Vystačí mi k černému humoru orální fixace a Vykypělova intonace? Dokážu někdy zapomenout na neskutečně šílený výkon samolibého Dubského nebo WTF novinářů Effy a Myzeta? A skutečně bylo setkání Klose a Kadára opravdu šťastné? Vždyť právě na nich leží odpovědnost nejen za režii, ale námět i scénář. Siamská dvojčata, styďte se a jděte mašírovat Heimat!(2.3.2009)

  • Pohrobek
    ***

    V dnešní době je snímek poněkud shozen tím, že jeho reáliím a pohnutkám postav málokdo uvěří, v roce 1953 tomu ovšem bylo jinak a velká část pracujících tohle brala vážně. Každopádně se jedná o více než slušný snímek, jejž Kadár s Klosem vůbec neodbyli. Inženýr Prokop se nám ale od dob Čapkova Krakatitu pořádně změnil.(2.11.2006)

  • monolog
    **

    Stejně jako mnoho jiných budovatelských filmů, je i tento naprostá a dokonalá sračka. Ano, hraje tam spousta výborných herců, je tam spousta drobností z imperialistické taktiky, ze sociálněrealistické společnosti připravené jet vždy na stodeset procent, spousta maličkostí v kostýmech i exteriérech, takže je poznat, že si s tím dali opravdovou práci. Jenže to je asi všechno, co se tu dá vyzdvihnout. Příběh je totiž dnes jedna velká komedie archetypálních postaviček (a nějak si nemůžu myslet, že tehdy to tak lidi nebrali). Když vidíte jeden sociálně budovatelský film, jako kdybyste viděli všechny. Stejně tak ale, když vidíte jeden film z opačné strany barikády zabarvený politikou, nemusíte kvůli ději sledovat ostatní. A nejhorší na tom filmu je, jak všichni ti skvělí herci skandují zpaměti naučená hesla o lásce a svornosti soudruhů, tančí kozáčka a zpívají Jánošíka a v takové chvíli se mi na mysl vtírá obrázek ze staré zelené stokoruny. Hrdý dělník, hrdá zemědělka, obilná ratolest, vznosné pohledy a heslo: My půjdem výš, my světů dobudeme! (které jsem ale přidal od Nerudy) A oni vždy vyhrají, jak byste si také mohli myslet něco jiného, když je jeden jako druhý morálněsocialistický kádr.(29.10.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace