Řachanda

Opět předlouhá nuda plná neoriginality a klišé, která podle toho co jsem kolem sebe zaznamenal, nebrala ani děti a ti jsou předpokládám cílovou skupinou téhle ubohé snahy o další klasickou českou pohádku. Pokud autoři čekali, že postačí vyšoupnout do lesů pár chaoticky se pohybujících strašidel, podle nich v přelomových, nákladných a originálních maskách, tak by jim měl asi někdo vysvětlit, že by to chtělo i krapet děje a zápletky. Navíc, jak už v komentech zaznělo, tak i mne to trošku přišlo jako obšlehnutej avatar a hromada jiných, ne zase tak originálních bubáků. Dějově jde o něco, již v různých obměnách stokrát natočené, dobro a zlo se zde často prolíná a sympatie jsem neměl vůbec k nikomu. Pokud nakonec s kina odchází i naštvaný prcek s hláškou "To byla ale blbost" tak asi dál není nic moc dodávat. Hůl už mám na třikrát přelomenou :-( (29.02.2016)

Režisérka se bezúsměvně a tragicky minula s pohádkovým žánrem i se základními pravidly filmové režie. K dramatickým chybám ve scénáři a k primitivní inscenaci se přidávají katastrofální nevkus a zvláště neschopnost včlenit pohádkové postavy do filmového obrazu. Pišišvoři jsou ukradení z Avatara a Jacksonových tolkienovských adaptací. Ať jsou výsledkem poctivého úsilí maskérů či trikařů, musejí se z vůle autorky a kameramana pinožit v realisticky snímaném, prosluněném lese vyzdobeném umělohmotnými rostlinami. Zdeněk Troška vychází ze srovnání jako sofistikovaný umělec. A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. (25.02.2016)

Trpajzlíci s komicky latexovými ksichty, Na’vi divoženky vyrobené pomocí zelené křídy místo digitálních triků, dva hloupí Honzové, jejichž IQ index je hluboko pod hranicí idiocie, a k tomu obvyklá pohádková skvadra králem počínaje a dřevorubcem konče. A všichni se neustále pitvoří, afektovaně gestikulují a soutěží o to, kdo předvede větší demenci. Vždy, když si říkám, že česká pohádka už nemůže klesnout hlouběji, tak to nějaká nová dokáže. Filmařská blbost je zřejmě stejně bezedná jako hranická propast. Řachanda je ztělesněná bezradnost bez špetky kouzla, bez kouska příběhu, který by dával smysl, bez jediné sympatické postavy. Už dlouho si říkám, jak je možné, že Pyšná, třioříšková Popelka či Lada s čelovkou dávají i po půl století všem novým pohádkám tak drtivou nakládčku a člověk je může s potěšením sjíždět rok co rok. Došlo mi to asi právě při utrpení u Řachandy. Protože jsou poetické a mají přirozeně působící postavy, silné osobnosti, které nepotřebují křečovitě přehrávat a neustále se pitvořít, aby něčím zaujaly. (30.12.2016)

Lesní tvorové, zelené Avatarky, jejich masky na mne moc dobrý dojem neudělaly jako celkově pitvoření postav. Ano, je to pohádka primárně pro předškoláky nebo prvních několik stupňů základky, kteří se z těch blbin tetelí blahem. Ty to baví! Plejáda známých herců, ale dospělák tam mnoho zábavy neshledá. (29.12.2016)

Dovedu si to představit v režii Jiřího Stracha, který by ještě více přiškrtil pitvořící se postavy, které možná mají vysílat humory směrem na děti, ale namísto nich by přidal v čitelnějších definicích dobra a zla, se kterými by se dalo snadněji identifikovat. Hlavně „dark side“ v tomhle dost tápe a nemít Polívka st. charismatu i na minimu prostoru, sesypalo by se to úplně. Chápu to nakročení směrem k dospělejšímu publiku, které spíše ocení vcelku slušnou nálož funkčních hlášek. Naproti tomu ale bohužel dost zaostává dramaturgická nevyrovnanost, kdy se řeší až příliš mnoho postav. Režisérce evidentně chybí umění zkratky a všechno se tak hrne dopředu víceméně tak nějak samo, protože víte, že je to pohádka a musí skončit dobře. Na druhou stranu to tak nějak vlastně překvapivě funguje. Hlavně výpravné lokace, pestrá kamera a (na naše poměry) parádní triky to vizuálně ženou dopředu, přičemž se tam ječí minimálně a kretenismus postav (tolik známý od Zdendy T.) se blíží nule. Aleluja. 3 a ½. PS: Největší fail je ale stejně fakt, že princezna je nesympatická pipina. Navíc nehezká. (25.02.2016)