Scénář:
Martin PoláčekObsahy(1)
1. Štika Expedice známého dobrodruha tentokrát za královnou ryb.
Štiky žili už v době třetihor. Zatímco jinde ve světě štiky podlehly vývojově mladším skupinám dravých ryb, v Evropě se ze svého trůnu nenechaly sesadit. Jejich dokonale proudnicové tělo je rychlé, mrštné a skvěle přizpůsobené lovu. Štika si troufne i na velkou kořist, díky tomu na sebe strhává pozornost rybářů a je jedním z hlavních taháků rybářské turistiky. Štičí maso je jemné a od nepaměti patřilo na vybrané tabule. Tajemství jedné z ekonomicky nejvýznamnějších ryb Evropy poodhalí slavný rybář Jakub Vágner.
2. Pstruh Expedice známého dobrodruha tentokrát za symbolem životní síly a čisté vody.
Pstruh je mimořádně zajímavá ryba, stal se symbolem čisté vody, nedotčené přírody a životní síly. V Evropě nabývá mnoha podob, od potočních až po jezerní. Každá populace je jedinečná a liší se vzhledem, velikostí i zbarvením. Pstruzi jsou však velmi přizpůsobiví. Potoční pstruzi přemístění do vodní nádrže se začnou velice rychle přibližovat velikostí i vzhledem jezerní formě, a obráceně. Ať už se ale jedná o kteroukoli formu, pstruh je náročný na čistotu vod a vysoký obsah kyslíku. Lov pstruhů symbolizuje tu nejryzejší sportovní rybařinu a pstruha dobře znají i ti, kteří si rádi pochutnají na dobrém jídle. Pstruh vždycky byl a bude pro rybáře soubojový mistr. Tajemství nejoblíbenějšího rybího bojovníka Evropy poodhalí slavný rybář Jakub Vágner.
3. Kapr Expedice známého dobrodruha tentokrát za rybou, která změnila evropskou krajinu.
S chovem kaprů začali už starověcí Římané, kteří tyto ryby přivezli ze svých východních provincií. Kapr má ideální vlastnosti pro chov. Je velký, všežravý, rychle nabírá na váze a má chutné maso. První zmínky o jeho systematickém chovu pocházejí z 11. století, a největší rozvoj zaznamenalo rybníkářství v 15. až 16. století. Založení tisíců nových rybníků změnilo tvář krajiny na různých místech Evropy. Šlechtěný rybniční kapr byl z Evropy vyvezen do mnoha států i světadílů. Někde se stal ceněnou hospodářskou rybou, jinde se ale v přírodě přemnožil tak, že zdecimoval celé vodní ekosystémy. Tajemství nejdůležitější ryby Evropy poodhalí slavný rybář Jakub Vágner.
4. Amur V nových dílech oblíbeného cyklu Rybí svět Jakuba Vágnera se budeme věnovat třem zajímavým rybám. Budou to amur, sumec a candát. Podíváme se, jakým způsobem se chovají, jaký vztah k těmto rybám má dobrodruh, cestovatel a rybář Jakub Vágner, ale zjistíme i to, jak se dají připravit ke konzumaci. V prvním dílu se zaměříme na amura a jeho zvláštnosti. Je to ryba, která si na našem území teprve nachází své místo. Amur bílý je nepůvodní druh dovezený z bývalého SSSR. Jeho pravým domovem je povodí řeky Amur ve východní Asii na území Číny a Ruska. K nám byl poprvé dovezen v roce 1961 na Třeboňsko. Byl to pokus, jak zvýšit produkci rybníků. A vyšel. Rybáři rádi využívají i jeho biomeliorační schopnosti. To znamená, že z rybníků a nádrží vyžírá rostlinstvo. Dnes je u nás největším konkurentem českého kapra. Nejrychleji si našel své místo v srdcích sportovních rybářů, kteří ho uznávají jako atraktivního a bojovného soupeře. Do volných vod začal být vysazován v 70. letech 20. století. Poměrně dobře se aklimatizoval. Hlavně v teplejších oblastech našeho státu. Zatím však nebyl pozorován přirozený výtěr, a proto je jeho přežívání na našem území zcela závislé na vypouštění násad z umělého výtěru.
5. Candát V dnešním dílu oblíbeného cyklu Rybí svět Jakuba Vágnera se budeme věnovat candátům. Podíváme se, jakým způsobem se chovají, jaký vztah k těmto rybám má dobrodruh, cestovatel a rybář Jakub Vágner, ale zjistíme i to, jak se dají připravit ke konzumaci. Tuhle rybu si totiž mohou vychutnat i ti, kteří těžko snášejí aroma rybiny obsažené v tuku. Candát patří mezi naše nejcennější a hospodářsky velmi významné druhy. Už koncem 18. století byl zaveden na Třeboňsku jako doplňková ryba v kaprových rybnících. Má důležité uplatnění v biologickém boji, protože je typickým dravcem. Využívá se k regulaci přemnožených, méněcenných či nelovených druhů ryb. K mistrnému lovu mu pomáhají jeho velké oči, které jsou vybavené vysoce odrazivou vrstvou pomáhající zužitkovat i poslední zbytky světla u dna hlubokých nádrží nebo během noci. Candát je považován za poměrně choulostivou rybu náročnou na obsah kyslíku ve vodě. V našich vodách se dožívá deseti až patnácti let.
6. Sumec Každý ekosystém má na vrcholu svého potravního řetězce dravce, který nemá přirozeného nepřítele. V našich vodách tuto roli hraje sumec velký. V dnešním dílu oblíbeného cyklu Rybí svět Jakuba Vágnera se mu budeme věnovat podrobněji. Podíváme se, jakým způsobem se chová, jaký vztah k tomuto druhu má dobrodruh, cestovatel a rybář Jakub Vágner, ale zjistíme i to, jak ho můžeme připravit ke konzumaci. Původně se tento druh vyskytoval v Evropě od Rýna na východ. Je tedy naším původním druhem. Miluje místa s dostatečnou hloubkou a četnými úkryty, které jsou vytvořeny padlými stromy, rýhami či výmoly v řečišti a podemletými břehy. Je aktivní spíše po setmění, ačkoli v nejteplejší části roku můžeme pozorovat jeho aktivitu i přes den. V dospělosti dokáže ulovit nejen více než dvoukilové ryby, ale i kachny nebo ondatry. Sumec je jednou z mála našich ryb, která postrádá šupiny. Jako dlouhověká ryba si svůj růstový potenciál uchovává až do vysokého stáří, které běžně překračuje 30 let. I v našich vodách dosahuje délky přes dva a půl metru a téměř stokilové hmotnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Nejsem rybář, žeru ryby a povídání o nich proč ne, ikdyž se říká, že je synek netáhá z vody a kdo ví co. Dá se to poslouchat a dá se na to podívat. ()
Tento televizní seriál je vhodný nejen do hodin zeměpisu. Žáci se při něm mohou dozvědět zajímavosti o různých částech světa. Jedná se o méně zdařilý projekt. ()
Jakub je správnej řízek a je vidět, že rybářská alchymie je jeho život. Vykládá o životě jednotlivých druhů ryb, jejich odchovem, ulovením, nebo i receptem na talíř. Úlovky, které chytí musí potěšit nejen rybářské oko. ()
Král Rybář. A tím je kdo? Přece Jakub Vágner. Vrací se na tv obrazovky s pořadem, v němž exotické vody vyměnil za české toky. Pro mě zajímavější pojetí, než čekat někde v Azerbajdžánu na "vytuněnou" rybu. U nás jsou ty rybí úlovky podstatně skromnější, o to však cennější. A Vágner čekání na úlovek umí tak barvitě podat, že se dá u televize sedět neslyšně jakoby byste s ním byli na břehu řeky. Každý z jednotlivých dílů je tematicky zaměřen na zdejší sladkovodní rybu. Známou, avšak vždycky se o ní divák dozví něco, co zaručeně nevěděl. Jakub do svých toulek po březích zurčících vodních toků namíchal zbytečně moc. Skvělé je čekání na úlovek, nejvíc mě baví, když jde na ryby sám bez doprovodu. Výborně umí svým autentickým a poutavým komentářem přímo z místa dějiště navodit úžasně napínavou atmosféru. A to i v tom případě, že na ryby nechodíte. Když je u vody s nějakým společníkem, je intimita lovu narušena a není to ono. Nejhorší na pořadu bylo vaření s nemožným kuchařem Sapíkem. Jasně, chápu, že Jakub po vzoru kulinářských show, chtěl zabodovat ve svém pořadu s přípravou rybí pochoutky, ale jenom to narušilo ráz pořadu. Kuchař vařil otřesně a jen jsem čekal, až zmizí ten otylec z obrazovky. První díl byl zaměřen na predátora českých řek, a sice štiku. Ulovit pořádného macka se u této trofejní a ohrožené ryby rovná zázraku. Jenže jsme na rybách s Jakubem, který nikdy neodchází od vody s prázdnou, a už vůbec ne s čudlou. Téměř metrový dravec mu v závěru přece jen přistál na háčku. Určitě zhlédnu i další díly, jimž je vyhrazen středeční Prime Time na ČT2. Čeká nás ještě setkání se pstruhem a kaprem. Jak znám Jakuba, zase to bude stát za to. Rezervu v hodnocení si přece jen ponechám. 60% ()
Nový seriál Jakuba Vágnera se vrací do českých vod. A to je dobře, protože to mě, jako rybáře-našince, samozřejmě zajímá nejvíce. Oceňuji (ale nadšen nejsem), že nám pořad ukazuje ryby od jikry až po trofejní kousky, na druhou stranu se mi příliš nelíbí, že na úkor rybaření sledujeme také kuchaře, jak se pachtí s recepty, které normální smrtelník nemá asi příliš chuti následovat. Jakub Vágner umí o rybaření vyprávět tak poutavě, že snad ani nemusí nic chytit. Nakonec ale přichází vždy trofejní kousek. Škoda, že nevíme, co předcházelo jeho ulovení a že revíry jsou anonymní (čemuž se nedá díky pověstné české závisti co divit). Každopádně naděje, že i na tradiční české "svazové" vodě lze dosáhnout nádherného úlovku, a že vlastně ani nevíme, kde toho dosáhl Jakub (až na posledního kapra), je velice atraktivní závěr. Do kamene bych tesal větu, kdy Jakub sedí se svým kamarádem v pohodě u vody s hrníčkem nápoje v ruce a praví: "Na rybách bych byl rád déle, než pořád." ()
Reklama