Nekonečná cesta

„Neměl jsi včera sepjaté ruce. Při modlitbě. Ty nevěříš v Krista?“ - „Copak jsou všichni, kteří spínají ruce, věřící?“ A v podobném duchu se dá mluvit o celém filmu. Tedy ne že by byl o náboženství, jako spíš o víře (a to ať už v cokoliv). Hlavní hrdina Jussi „Kari“ Ketola doufá jen v to, že se co nejdříve dostane zpět ke své rodině. Ale všichni ostatní z kolchozu s příznačným (až cynickým) názvem „Naděje“, opravdu věří, že v SSSR našli zemi zaslíbenou. A v podstatě se to tak poměrně dlouho jeví (tedy krom toho malého detailu, že se z tohoto ráje nikdy nedostanete živí), avšak ona drsná hra probíhající na pozadí (o které se oficiálně nemluví, ale všichni o ní dobře ví) začne léty přitvrzovat. A (N)naděje postupně pohasínat…Tohle historické drama o ne až tak dobře známé části dějin má řadu silných a emocionálních scén (z nichž největší hloubku má onen výraz ve tváři Jussiho ženy), charismatického Korpelu a vůbec je technicky velmi dobře natočen. Já to vidím na solidní 4*. „Co teď budeme dělat dál?“ - „Budeme pokračovat tam, kde jsme skončili.“ (11.07.2021)

Finská kinematografie je fajn, ale přehání to s filmy z druhé světové války. Po zhlédnutí musím přiznat, že scénárista měl ve scénáři pěkný bordel, jelikož již od samého začátku film neví, kam kráčí. A v této notě také skončí. Pokud divák vydržel až do samotného konce, může si blahopřát. Pokud by bylo pokračování, tak bych raději šel za plískanice do Prasinek a vyfotil se s Chroptící chýší v pozadí. 47 % (09.08.2019)

„TAKHLE MY TADY BUDUJEME SOCIALISMUS…“ /// Nakouknutí do časů, ve kterejch Finové (v Rusku) budovali spravedlivej socialistickej stát... Jedním z nich se stal (nedobrovolně) i Jussi Ketola. Celkem rychle se seznamuje s ruskou realitou – tedy praktikami NKVD a vlastně celej film ukazuje Rusko, jako fanatickej symbol komunistickýho zla. A oprávněně! Sice se dozvíme i další střípky z týhle pohnutý (?) historie, ale hlavní poselství je jasný… Chybí mi větší hloubka, protože tu může mít i film postavenej na tom, že se člověk k člověku chová jako zvíře. Takže převažuje ta (pro mě neznámá) historická stránka. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný román, který napsal Antti Tuuri, neznám. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Budoval jsem socialistickej stát. V Karelii. 4.) Thx za titule „J.e.t.h.r.o“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.10.2018)

O amerických kolchoznících v SSSR jsem neměl ani potuchy, takže rozšíření obzorů je jednoznačným plusem. Dalším je atmosféra. Ono to docela dlouho vypadá, že ačkoliv je hlavní hrdina v cizí zemi proti své vůli, dokáže si tu nakonec zařídit relativně pohodový život, který jen občas naruší buzerace ze strany paranoidních úřadů, které všude vidí špiony. Zároveň se ale nad tím klidným životem vznáší něco, co naplno propukne přibližně po hodině a i když to už člověk zná z mnoha jiných filmů, zase ho to zasáhne. Zejména scéna z lesa byla příšerná. V podobných případech si vždycky pokládám otázku, jak je možné, že komunisté běhají volně po světě a nikdy nedokážu najít odpověď. 80% (21.10.2018)

Veľmi pôsobivý príbeh o pravom ruskom primitivizme, o tých ktorýsi aj teraz myslia, že sú jedineční. O tom sú hlboko presvedčení svojou komunistickou partajou. Ale len oni. Príbeh podložený na historických skutočnostiach má hodne do seba a je sa nad čím zamyslieť. Dramaticky dobre prevedené, slušná výprava aj casting. Trochu na škodu, že neboli dotiahnuté niektoré scény, ktoré by zvýraznili dojem udalostí, ktoré by dali väčší zmysel rozpoznať hĺbku faktov a konania tak bezcitného rozhodovania o hoci kom, hoci ako, bez žiadneho princípu. (28.11.2018)