Akta Pentagon: Skrytá válka

Spielberg nastavil latku v podobe filmovej tvorby tak vysoko, že divák ako “Ja”, zakaždým očakáva len to najlepšie. Bohužiaľ, s politickými drámami to “el majstrovi” ako si nejde. Už “Lincon” bol dierou v plote bez emócii, pričom i samotné “Akta”, nie sú nijak mimoriadne záživne podanou story, ktorá by diváka od úvodu až do samotného záveru, držala v napätí. Záživnejšie je aj vyhľadávanie dokumentov k danej téme na Google, než tento absolútne priemerný film, zabalený v pozlátku .. (19.03.2018)

Skvělá kamera a navýsost aktuální téma. V době, kdy se globálně na západ od Donbasu a lokálně všemi směry od Oválné pracovny či např. od "našeho" Hradu pozoruhodným způsobem šíří nedůvěra až nenávist vůči médiím, která si dovolí být kritická k mocným & vlivným, a kdy současně tamtéž roste bezedná víra v no-name servery s podivnou historií, které mocným slouží - efektivně užívaje pavlovovských principů -, je tato Spielbergova oslava pravé žurnalistiky tou nejlepší odpovědí na tento trend, jakou filmař může světu dát. Důraz na tradici, ověřování faktů, síla novinářské solidarity, vážení trilemat mezi morálkou novináře, ekonomickými tlaky investorů a politickými tlaky mocných... To jsou fenomény platné jak pro Nixonovu dobu, tak pro dny aktuálně žité, bez ohledu na to, že tiskařskou čerň a rotačky neúprosně vytlačují bity a pixely. A Spielberg toto všechno efektně a s řemeslnou dokonalostí vměstnal do příjemných dvou hodin, které možná pro někoho začínají nudně a pomalu se vlečou k prvním náznakům gradace, ale není to tak vlastně i s "velkými kauzami"? Na počátku je unik jakýchsi nudných dokumentů nebo nenápadné vloupání do budovy ústředí jedné politické strany, kterým věnuje pozornost jen pár náruživých čtenářů denního tisku, no a na konci... Drama jak z filmu. S povinnou špetkou patosu, zato s jasným připomenutím toho, že mocní vždycky jednou padnou, ale kvalitní novinařina tu bude vždy. A že stojí za to ji bránit. (20.04.2018)

Idilistická a klasicky happy-endová Spielbergovina, která přesvědčí spíše lidi, kteří se tématicky motají kolem novinařiny. Sám jsem nikdy úplně neporozuměl tomu novinářskému hladu vydat cokoliv, co smrdí tajemstvím, i když by to mohlo poškodit samotný stát a je uvrhnout do vězení. Psaní pravdy? Relativní. Služba lidu? V dnešní době docela výsměch. O to větší zklamání poté je, že vlastně ony celé ty Pentagonské listy nejsou ve filmu nějak odhaleny a víceméně o nich víme jen to, že existovaly. Tak či onak, byl jsem mírně překvapen scénářem a režií, protože politické/žurnalistické drama by mě na první pohled téměř jistě uspalo, ale to tomuto filmu zdárně nepodařilo a udrželo to mou pozornost svou solidní strukturou a flowem až do konce. I přes to málo, co se tam děje, tak se to děje nepřetržitě a Hanksův šéfredaktor je dosti energický a zábavný zvedač telefonů, který přímo ztělesňuje onen novinářský drajv. S dovolením úplně nerozumím nominaci Meryl Streep na sošku, protože, při vší úctě, její postava je holt mdle napsaná, důležitosti skoro pozbývající a její závěrečné rozhodnutí, který se musí oplzle otřít o feminismus, v kontextu předchozího děje je prapodivný. Vůbec celý závěr jsou kilogramy nefalšovaného amerického patosu se snahou i o nějaký ten vtípek, který holt kříví ústa, ale u Stevena jsem si už zvykl. Žádná bída, v rámci možností záživný, ale nikterak dechberoucí snímek s nádechem zajímavé aktuální tématiky. Lepší 3* (21.02.2018)

Příběh, který si zasloužil adaptaci kvůli své významnosti. To však nemění nic na tom, jak zoufale nudná je. Spielberg se ani nesnaží nějak zaujmout něčím nečekaný a jede podle předkreslené šablony novinářských dramat, kdy se vlastně vůbec nemůže rovnat například mrazivému Spotlight. Scénář sice není nějak rozvleklý, ale diváka scény brzy omrzí. Navíc je škoda, že se v příběhu vůbec nejde hlouběji v psychice postav, vše je to dost povrchové stejně jako naprosto průměrné výkony Meryl Streep i Toma Hankse. Tady jsou ty oscarové nominace opravdu omyly. (21.02.2018)

Když se s první vteřinou filmu objevil na plátně Spielberův klasický otevírací obraz (tedy sekvence, která chytí divákovu pozornost a zároveň souvisí jen matně s budoucím dějem), uvědomil jsem si, jak na mě pořád značka Spielberg platí. A ten trochu magický pocit mě neopustil po celou dobu filmu. Typicky dokonale kontrastní obraz, kamera Janusze Kaminskiho, která každým záběrem něco říká a tedy vypráví obrazem, spielbergovská hudba Johna Williamse. To a mnohé další mě uvádělo do pocitu, že se koukám na film, na kinematografii a prožívám příběh, u kterého jsem napjatý a vzrušený (v tom diváckém slova smyslu). A to z mého pohledu není v roce 2018 málo. 9/10 PS: Frank Capra loves this movie! (02.03.2018)